(9.40 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Splátky budou tedy absolventi splácet z mezd díky inflaci reálně vyšších, než jsou ty dnešní. Jinak řečeno, kdyby dnes bylo školné skutečně těch 30 tisíc korun, kteroužto částku od boku nastřelila Mladá Fronta Dnes, z hlediska budoucích reálných výdělků půjde pouze o částku mezi 19 a 20 tis. korunami.
Námitka číslo 3: Není přece motivující, aby studenti školné platili až po skončení školy.
Jistě, školné má mít roli také motivační a studenti, kteří na to budou mít peníze, by měli mít možnost zaplatit školné hned na dřevo, a dokonce by k tomu měli být motivováni slevou na školném. Čím více studentů zaplatí ihned, tím více prostředků zbude ve fondu studentských půjček na potřebnější zájemce o studentské půjčky.
Námitka číslo 4: Dnes již u nás na vysoké škole může studovat každý, takže není potřeba více peněz ze školného.
Díky prudkému růstu míst na vysokých školách v posledních letech skutečně může studovat mnohem více lidí než dříve. Z nich ale nezanedbatelný podíl studuje zcela za své na soukromých VŠ bez jakékoliv podpory státu. Nárůst počtu míst byl vykoupen poklesem státních dotací na jednoho studenta. Je chybné předpokládat, že poptávku po terciárním vzdělání v následujících letech sníží demografický pokles počtu osmnáctiletých, protože souběžně bude působit řada dalších faktorů. V České republice je nízká míra úspěšného dokončování studií při poměrně vysoké průměrné době trvání neúspěšných studií. Míra dokončování studií je u nás nižší, než naznačují indexy účasti na terciárním vzdělávání v České republice. Do celkové poptávky po vysokoškolském vzdělání se bude ještě dlouho promítat odložená, v minulosti neuspokojená poptávka z řad středoškolsky vzdělané populace středního věku. Připomínám, že Česká republika patří k zemím s extrémně nízkým podílem terciárně vzdělané populace a zároveň s velice vysokým podílem obyvatel se středním vzděláním.
Za další. Poroste podíl maturantů, kteří budou mít dispozice k terciárnímu vzdělávání a budou ho moci efektivně poptávat.
Za další. Poroste poptávka po dalším vzdělávání i u generací, které již jednou terciárního vzdělávání na začátku kariéry dosáhli - prodlužování délky produktivního života, roste role lidského kapitálu na trhu práce, změna profesí apod.
Za další. Budou - někdy bohužel - pokračovat poptávkové tlaky v důsledku zvyšování formálních i neformálních nároků na vykonávání řady profesí, které dosud vyžadovaly pouze středoškolské vzdělání. Bude to způsobeno jednak skutečnými změnami kvalifikačních nároků těchto profesí v důsledku zavádění nových technologií, ale také tlakem profesních komor na formální zvyšování vzdělanostních standardů. Poroste role vzdělání jako faktoru kvalitního společenského života, uznání a životního úspěchu. To bude dále přispívat k poptávce po terciárním vzdělávání, aniž bude nutně patrná rostoucí poptávka na trhu práce.
Dále. Poroste koupěschopná poptávka po terciárním vzdělávání v zahraničí od cizinců. Tato poptávka bude tím větší, čím modernější, diverzifikovanější a konkurenceschopnější bude nabídka českých vzdělávacích institucí a čím méně bariér pohybu obyvatel bude v rámci i vně Evropské unie.
I při současném počtu přijímaných studentů, který je výrazně vyšší než před několika lety, bude České republice trvat několik desetiletí,
než dosáhne podíl terciárně vzdělané populace alespoň průměrných úrovní běžných v rámci OECD.
Námitka číslo 5: Vysokoškolsky vzdělaní svými daněmi státu jeho dotace vysokoškolákům na vzdělání bohatě vrátí, takže není důvod, aby ještě platili školné.
Určitě, vysokoškolské vzdělání občanů se státu vrací růstem HDP, vybraných daní a růstem celkové životní úrovně. Problém je, že státní rozpočet nemá a nebude mít na to, aby tak skvěle výnosnou investici do lidského kapitálu sám utáhl. Vezměme v úvahu následující. Česká republika patří k zemím s podprůměrnými výdaji na VŠ, a to víme my i vy, bez ohledu na to, jak to změříme. Růst výdajů v posledních letech představoval pouze pomalé dohánění předchozího zaostávání. Při pokračujícím nízkém objemu veřejných výdajů - a nechci tady dalece rozebírat, proč jsou nízké a proč platíme staré dluhy - ani do budoucna nebude možno toto zaostávání uspokojovat. Výraznému navyšování veřejných prostředků budou bránit přísná omezení Evropské unie a deficity a zadlužení státu. O veřejné prostředky se budou v důsledku rychlého stárnutí populace v dalších desetiletích konkurenčně tvrdě ucházet další kapitoly veřejných rozpočtů, zdravotnictví, sociální a penzijní systém, základní a střední školství.
Připomínám evropsky jedno z nejvyšších implicitních zadlužení našeho penzijního systému, které nelze snížit žádnou penzijní reformou, ale pouze díky vysokému a dlouhodobě udržitelnému růstu, který se může odvíjet právě pouze od růstu produktivity právě díky investicím do lidského kapitálu. S tím snad přece souhlasíte? Realisticky je třeba si přiznat, že výrazného nárůstu prostředků na vysoké školy, na vysokoškoláky, lze dosáhnout pouze současným navyšováním veřejných a soukromých prostředků například ze školného. Trváním na bezplatnosti vysokoškolského vzdělání si naše země nechává ujít velmi výnosnou investiční příležitost.
Námitka 6: Mělo by to být jako v komerčních firmách. Školné by mělo následovat až po zvýšení kvality studia.
To bohužel nejde. To je, jako bychom chtěli na počátku devadesátých let zavádět konkurenci a neuvolnili přitom centrálně stanovované ceny a státní vlastnictví centrálně řízených firem až do doby, než se výrazně zvýší kvalita jejich výrobků a služeb. Kde by asi dnes byla kvalita aut Škoda? Ale v souladu s argumentem je třeba jasně říci, že zavedení školného musí doprovázet otevření prostoru pro konkurenci vysokých škol, a to nejen po stránce počtu financovaných studentů, ale především konkurenci v oblasti kvality studijních programů. A zde je třeba připomenout, že školné bude shora omezeno stropy. Tím bude školám ponechán prostor pro nákladovou konkurenci. Škola, která dosáhne stejné kvality výuky při nižších nákladech, může snížit školné a přilákat tak více zájemců. Stropy školného je záhodno odstupňovat podle lukrativnosti oborů, podle relací soukromých a společenských výnosů ze vzdělání.
Námitka číslo 7: Školné ve výši několika málo desítek tisíc korun ročně vysoké školy nevytrhne.
Školné se jistě nemůže stát dominantním zdrojem financování vysokých škol. Dnes je však jeho role na veřejných školách nulová. Parciální role školného jako dodatečného zdroje finančních prostředků pro školy by se však neměla podceňovat. Vezměme si příklad společenských a humanitních oborů, kde je nejnižší ten základní normativ, často nejvyšší převis poptávky nad nabídkou a průměrné až nadprůměrné výdělkové výnosy absolventů. Stanovení školného například ve výši jednoho průměrného vysokoškolského platu by představovalo téměř zdvojnásobení současných příjmů škol z normativů. Pojato jinak - školné od jednoho studenta by škole přineslo prostředky ve výši téměř jednoho normativu navíc. To by škole umožnilo přijmout dalšího studenta, který ovšem také přinese škole školné, atd., tedy multiplikativně. Z uvedeného plyne, že zavedení školného bude mít multiplikační efekt, který některým školám otevře prostor k nárůstu počtu míst a nárůstu finančních prostředků na studenta. Multiplikační efekt bude vysoký u oborů s nízkými náklady, s nejnižším normativem. Především na těchto oborech dnes ještě přetrvává výrazný převis poptávky, který by mohl multiplikační efekt školného během pár let v podstatě eliminovat.
Námitka číslo 8: Studenti z rodin s vyššími příjmy budou naopak zvýhodněni možností platit školné ihned, navíc s desetiprocentní slevou. Navrhované změny proto rozhodně neposkytují rovné příležitosti všem studujícím, ale naopak zhoršují sociální postavení studujících z rodin s průměrnými a podprůměrnými příjmy.
Sleva při okamžitém splacení školného je přece především motivací, aby ten, kdo může, zaplatil hned a ve fondu odloženého školného, jak už jsem řekl, bylo více peněz na půjčky jiným studentům, kteří půjčky skutečně potřebují.
***