(9.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Slevy se dostane i těm, co si půjčku na školné vezmou, a to jinou formou - odkladem nabíhání úroku, i tak nízkého, z půjčky cca po dobu studia.
Námitka číslo 9: Dosavadní zkušenosti s odloženým školným ze zemí západní Evropy ukazují, speciálně Británie a reforma Tonyho Blaira, labouristy, vašeho kolegy, že náklady na spravování takového systému jsou vždy vyšší a efektivita výběru vždy nižší, než bylo očekáváno. - To je námitka, která nemá žádnou seriózní analýzu, která by něco takového dokládala.
Číslo 10: Školy se těší na peníze. Podle představ, které jsou zatím publikovány, mají české školy dostávat první peníze ze školného až za deset, patnáct let. Za tu dobu se třikrát vymění rektoři a děkani škol a z poloviny se obmění pedagogický sbor. Vnuci budou, obrazně řečeno, odměňováni za hříchy dědů. Školy ale potřebují peníze teď, a ne až za tři Topolánkovy pětiletky. Argument uvedený Jiřím Paroubkem v Hospodářských novinách a také Jiřím Havlem v pořadu Otázky Václava Moravce 9. 3. 2008.
Zde jde naštěstí o pouhé nepochopení. Jiří Paroubek kritizuje model školného nazývaného human capital contract, kde školy dostávají splátky, až když jejich absolventi vydělávají. V Bílé knize se ale hovoří o jiném systému, kde studenti splácejí později, ale škola dostává část peněz ze školného ihned, část od studentů se slevou na dřevo a část od fondu půjček. Fond si později většinu těchto peněz vybere od úspěšných absolventů. Pouze část školného školy dostanou až z budoucích splátek absolventů. Čistý systém human capital contract, který Jiří Paroubek kritizuje, by u nás skutečně dnes nefungoval, protože horizont plánování a odpovědnosti vedení vysokých škol je dnes opravdu mnohem kratší. Při dlouhém časovém odstupu mezi vznikem závazku a skutečným náběhem splátek by se skutečně těžko rozlišovaly zásluhy managementu školy od vlivu vnějších okolností, nehledě na to, že dobrá reforma vysokých škol nastartuje dynamičtější a z hlediska škol méně předvídatelné procesy. Jak systém nastavit, je především otázkou finanční. Pokud se shodneme na tom, že je dobré založit fond půjček v řádu pár miliard, například z jednorázového privatizačního příjmu, celý systém bude fungovat jednak jako zdroj okamžitých příjmů vysokých škol, ale také jako nástroj konkurence.
Námitka číslo 11: Představte si i tuto situaci, kdy mladý člověk nastupuje do zaměstnání. Nemůžeme si představovat ideální stav, že bude mít jasnou garanci, že najde takové zaměstnání, které bude jednoznačně lukrativní. Musíme skutečně myslet i na podporu mladých rodin, která by měla být hlavním cílem státu, a potom v žádném případě tedy zadlužená mladá rodina nebo zadlužený mladý člověk, který chce vstoupit ve svazek manželský, není asi člověk, který by byl v úplně správném, řekla bych, psychickém stavu pro své další povinnosti, uvedla Marcela Mertinová, místopředsedkyně výboru pro vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, ČSSD, 10. 3. v Radiožurnálu v pořadu Radiofórum.
Vše jsem již dříve osvětlil, takže teď už jenom telegraficky. Situace vysokoškoláků na trhu práce je neskonale lepší než všech ostatních s nižším vzděláním. Těch pár nezaměstnaných vysokoškoláků jsou lidé buď zároveň s nějakým zdravotním omezením, nebo lidé, kteří vystudovali nějakou podivnou vysokou školu před desítkami let za socialismu, a potom tam jsou mladí absolventi, kteří takto odpočívají před nástupem na další vysokou školu či před nástupem do první pořádné práce. Jestli mohou zakládat rodiny středoškoláci a absolventi učilišť, kterých je stále mnohem více nežli vysokoškoláků, nemůže být problém toto učinit u vysokoškoláků. To je přece naopak. Dlužné školné není dluh, jak ho známe ze spotřebních úvěrů nebo hypoték. Hypotéku a spotřební úvěr musí lidé splácet jako mourovatí bez ohledu na to, zda vydělávají, nebo ne, zda mají, či nemají dítě, zda mají, či nemají práci, zda jsou zdraví, či nemocní. Splátky odloženého školného jsou nulové, pokud člověk nevydělává dost.
Námitka číslo 12: Odložené školné vede k zadlužení, které u potenciálních zájemců o studium se slabým sociálně-ekonomickým zázemím vyvolává obavy z budoucích závazků a odrazuje tak od studia.
Již jsem to vysvětlil a neškodí to zopakovat. Splátky odloženého školného fungují jinak než splátky spotřebních půjček a hypoték, takže nehrozí riziko z nesplácení v důsledku nedostatečných příjmů. Pokud to zájemce o studium na VŠ nepochopí, možná by skutečně o VŠ neměl uvažovat. Je pravda, že studentům ze sociálně-ekonomicky slabého prostředí se obtížněji odhadují jejich schopnosti na VŠ studovat. Pro takové studenty je proto je záhodno systém doprovodit cílenými stipendii především v prvním ročníku vysoké školy, kde si studium teprve osahávají.
Bohatým zdrojem empirických zkušeností a odpovědí na tuto námitku je australský systém odloženého školného, zaváděný již v roce 1989. Pokud jde o dopad odloženého školného na osoby se sociálně-ekonomicky slabým zázemím, jeho autor Bruce Chapman shrnuje zjištění rozličných empirických výzkumů následovně.
1. Relativně sociálně-ekonomicky znevýhodnění Australané se na VŠ dostávali v menších počtech již před zavedením odloženého školného. Před rokem 1989 měla Austrálie také bezplatné plně veřejně financované vysoké školy. To je mimochodem jeden z dokladů, že bezplatné vysoké školství financované pouze daňovými poplatníky je ve své podstatě regresivní.
2. Zavedení odloženého školného bylo spojeno s nezanedbatelným nárůstem celkového počtu studentů na vysokých školách.
3. Odložené školné zvýšilo díky rostoucí participaci také participaci studentů ze sociálně slabších rodin. Jejich participace vzrostla méně než u ostatních skupin studentů.
4. Výrazné změny parametrů odloženého školného v roce 1997 byly spojeny s rostoucí participací až do roku 1999, a to bez ohledu na bohatství rodičů.
Námitka číslo 13, předposlední: Reforma předpokládá, že rozhodovat o investicích do vysokého školství již nebude stát, ale jednotlivé školy. Stát tím ale ztratí nástroj k prosazování dlouhodobých plánů a záměrů.
Ano, reforma záměrně předpokládá, že se formování a realizace dlouhodobých záměrů přesune na úroveň vysokých škol. Ty proto získají nové pravomoci, odpovědnosti, budou nést svou vlastní zodpovědnost za svůj případný nerozvoj. Školy, nikoliv úředník, v tom dobrém smyslu, mají nejlepší informaci o vlastních potřebách, komparativních výhodách a možnostech. Dlouhodobý rozvoj školy bude předmětem konkurence mezi školami. Stát nemůže být v principu lepší investor než vlastní školy. Investiční rozhodování se tím také izoluje od nezdravých politických vlivů, změn a lobbistických tlaků na centrální úrovni. Bez liberalizace v této oblasti bude trpět kvalita a přirozená diverzifikace našeho vysokého školství.
A námitka poslední, číslo 14: V době, kdy budete splácet školné, máte sice nadprůměrný plat, ale živíte čtyřčlennou rodinu a v bance po vás chtějí splácet hypotéku, sdělil pro respekt.cz stínový ministr školství Jiří Havel, ČSSD. Vysokoškoláci v té době navíc nebudou mít tak nadprůměrný plat. Vysokou školu v té generaci budou mít dvě třetiny lidí, myslí si. Podle Havla navíc školy dostanou jen třetinu této částky. Zbytek spolkne inflace, administrativní náklady, tvrdí v Respektu 26. 5. 2008.
O slabosti argumentace založené na hypoteční zátěži absolventů VŠ jsem se již zmínil. Snad dodám jen to, že je pravděpodobné, že za deset dvacet let již nebudou lidé s vysokoškolským diplomem pobírat tak vysokou mzdovou prémii za vysokoškolské vzdělání jako dnes, kdy je v důsledku nízké nabídky práce na evropské poměry vysoká. Ale schopnost splácet odložené školné bez sociálního dopadu přece není určena touto prémií, ale reálnými platy, které v České republice určitě znatelně dlouhodobě porostou jak u absolventů středních, tak u absolventů vysokých škol. O odložené školné jde pouze z pohledu studenta, nikoliv školy. Škola dostane peníze ze školného, minimálně jejich polovinu, hned od fondu půjček na odložené školné, takže inflace spotřebuje jen část, nebo dokonce nic, podle toho, jak se systém reálně nastaví. Administrativní náklady budou dle praktických zahraničních zkušeností - Nový Zéland, Austrálie, Velká Británie - vzhledem k objemu poskytnutých půjček a splátek zanedbatelné.
Na závěr této diskuse, kterou vítám, bych rád ještě uvedl, že toto pondělí proběhlo setkání autorů Bílé knihy terciárního vzdělávání s průmyslníky, podnikateli, zaměstnavateli a dalšími stakeholders, nebo vnějšími aktéry tohoto systému. Přítomní významní představitelé průmyslu a zaměstnavatelé na místě podepsali komuniké na podporu reformy terciárního vzdělávání, jejích součástí jsou platby odloženého školného. Zdá se tedy, že odpor k této reformě, která by měla přinést i odložené školné, je jen ideologický a vyplývá více z neznalosti a ignorování faktů.
***