(12.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Dokonce myslím, že je mám i s vašimi poznámkami, ze kterých vyplývá, která je jaká. A já prostě jsem připraven doložit, že já nic nedezinterpretuji. Já jenom říkám, že vy i já jsme je počítali, že jsou i jiné než ty blbé, že diskuse o nich je možná, a já se nepokouším nic překroutit. Já se pokouším vám dát jasně najevo, že bych uvítal, kdybyste místo zbytečných sporů vytáhl ty varianty vy, když jste je počítal, a položil je tady ve druhém čtení na stůl. To není ode mě nic tak zlého. To je docela vstřícné. A v hlasování uvidíme, jak dopadnou. No, třeba nebudou přijaty, to se nedá nic dělat, ale proč my dva se tady hádáme, když víme, že byly a nebyly tak blbé.
Za další. Je to náhoda. Představte si to, že Světová banka vydala tabulku složitosti daňových systémů a použila pro to hezký parametr - kolik hodin potřebují v jednotlivých zemích k přípravě a placení podnikových daní. Ne fyzické osoby, podnikové daně. Představte si, že Česká republika je stá šedesátá osmá. A představte si, že za ní je Ázerbájdžán, Vietnam, Bolívie, Nigérie, Arménie, Bělorusko, Kamerun, Ukrajina a Brazílie. Já bych tady chtěl říct, že v tom tedy nemohu bohužel činiti velkých rozdílů mezi kolegy sedícími tady po mé pravé ruce. To je díky vám, kolegové Sobotkové, Kalouskové a Topolánkové. O zjednodušování daní a náročnosti jejich administrativní správy tady totiž všichni mluví už strašně dlouhou dobu. A přes ta krásná slova a přes vaše krásné záměry si představte, že ta ošklivá káčátka ze Světové banky nás zařadila na sté šedesáté osmé místo. Pojďme s tím něco udělat místo těch hloupých řečí, které tady jsou vedeny. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vlastimilu Tlustému. Slova se ujme pan poslanec Pavel Hrnčíř, v tuto chvíli poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Děkuji, pane místopředsedo. Paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych vám přednesl jeden konkrétní návrh. Pan zpravodaj ve své zpravodajské zprávě zcela správně upozornil, že vládní návrh předpokládá účinnost od 1. 1. 2009, ve své faktické poznámce nás vyzval - tak neztrácejme čas. Nakonec i pan poslanec Dolejš připustil nebo požadoval, abychom návrh projednali ve druhém čtení. Proto si dovoluji v případě, že - jak předpokládám - návrhy na zamítnutí a vrácení nebudou přijaty a bude návrh postoupen k projednání ve výborech, tak v takovém případě abychom zkrátili lhůtu pro jednání ve výborech o 30 dnů. Děkuji vám za jeho podporu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hrnčířovi. Ptám se, kdo další do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím.
Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Od pana ministra ano. Se závěrečným slovem ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za pozornost, pokusím se zdržet jenom velmi málo, ale přece jenom krátké věcné poznámky na to, co padlo v diskusi.
Pan poslanec Sobotka říkal, že nezaslechl omluvu z mé strany, že vláda tady odstraňuje chybu. Já myslím, že jsem řekl na začátku své řeči, že vláda předložila celou reformu veřejných rozpočtů s původním návrhem, aby letošní právní stav platil až do roku 2010. Pozměňující návrh toto změnil, není žádnou ostudou měnit pozměňující návrh, máme-li pocit, že je politicky nešikovný. Že vliv tohoto pozměňujícího návrhu měl na ekonomiku téměř minimální dopad, je samozřejmě pravda, bylo to čisté politikum, ale daně přece jsou politikum, tak jako veřejné rozpočty celé jsou politikum. Proto o nich rozhoduje Poslanecká sněmovna.
Co je velmi úsměvný argument pana zpravodaje, je, že vláda ten návrh nemyslí vážně, proto ho předkládá pozdě. Vláda ho myslí nesmírně vážně, pane zpravodaji, a v souvislosti s vaším návrhem si mám opravdu myslet, že vy jste tak úžasná a konstruktivní opozice, že nám odezíráte ze rtů, že my vlastně ten zákon nechceme, a proto ho navrhujeme zamítnout? Není tomu tak, my ho opravdu chceme. Pojďte s námi o něm jednat ve druhém čtení a pojďme na závěr schválit smysluplný návrh.
Že daňová reforma neměla pozitivní dopad na ekonomické prostředí v České republice, to musím zásadním způsobem odmítnout. Myslím si, že jestli může být na něco tato vláda hrdá, tak na to, že po osmi letech dobrých časů, po osmi letech společně promarněných časů, po osmi letech vynikající celoevropské a světové konjunktury, po letech vyššího, než kdokoli čekal, hospodářského růstu, které jsme nevyužili ke stabilizaci veřejných rozpočtů, vláda alespoň oním balíkem veřejných rozpočtů připravila na poslední chvíli ekonomiku na nějaký nepříjemný náraz, který může přijít, ať už vlivem apreciace měny nebo ať už vlivem finanční krize, která začíná ve Spojených státech. Já nepředpokládám žádné katastrofické scénáře, ale že to prostě na nás nějaký dopad mít bude, to nepochybně ano. A že snížení daní u právnických osob pomáhá právnickým osobám kompenzovat vlivy z této apreciace a že omezení, zmrazení mandatorních výdajů na straně druhé zabrání v takovém případě rozvalu veřejných rozpočtů, to je nezpochybnitelná zásluha bohužel až této vlády, protože ty předtím nevyužily mnohem lepších časů na to, aby alespoň něco udělaly. I když vy osobně jste se velmi snažil, pane zpravodaji, to musím přiznat, ale byl jste v té své straně v menšině.
To, že se sníží systémy nebo že budou deficitní systémy v nemocenské i v aktivní politice zaměstnanosti, ve vší úctě také musím odmítnout. Vy přece víte - nemohu si myslet, že nevíte - že to nejsou autonomní systémy oddělené od státního rozpočtu, že zejména v nemocenské se jedná o mandatorní výdaje a bez ohledu na to, kolik se vybere z položky, která se jmenuje nemocenské pojištění, tam musí být dostatek prostředků na vyplácení nemocenské ze zákona; dokonce i tehdy, kdyby ty prostředky nebyly, musí si s nimi státní rozpočet poradit z jiných zdrojů. Ono se to vůbec nemusí jmenovat nemocenské pojištění ani příspěvek na aktivní politiku zaměstnanosti, je to prostě přímý odvod, a bez ohledu na to, kolik se na tomto odvodu vybere, tak nezbytné výdaje musí být ve státním rozpočtu pokryty a také pokryty jsou. Takže strašit deficitními systémy v okamžiku, kdy to žádné systémy nejsou, to jsou prostě jenom průběžné účty, není úplně pravdivá interpretace. Prostě ty peníze nemají mašličky, na aktivní politiku zaměstnanosti a na nemocenskou tam musí být tolik peněz, kolik je potřeba, bez ohledu na to, kolik se z názvů těchto odvodů vybere.
Pan poslanec Tlustý říkal, co udělá, když se něco vyjedná. Já bych chtěl, abych předešel příslušným dotazům, říct zcela jasně, že je mi prostě celkem jedno, co udělá pan poslanec Tlustý, a nebudu s ním o tom jednat, ale svou odpovědnost za své hlasování si tady poneseme každý sám. Nicméně přesto dovolte několik obecných poznámek k tomu, co tady padlo.
Že fiskální impuls nastartuje hospodářský růst tím rychleji, čím nárazověji a více přijde, je samozřejmě pravda za určité situace. Je to pravda v okamžiku, kdy ekonomika je v recesi, kdy jsou její kapacity nevyužité, kdy fiskální impuls na příjmové či výdajové straně - o tom se můžeme přít - pomůže využít nevyužité kapacity a zaměstnat nezaměstnané lidi. To znamená platí to při určitém příkladu hospodářského cyklu. Představa, že bychom jakýmkoli fiskálním impulsem, ať už daňovým či výdajovým, mohli nastartovat - nastartovat říkám v uvozovkách - hospodářský růst v roce 2007, kdy ekonomika byla zjevně přehřátá, kdy tady nebyla jedna prázdná kapacita, kde to hlavní, co podnikatele trápilo bylo, že nemají lidi - to si vážně někdo, kdo žije v reálném světě, může myslet, že jakýkoli fiskální impuls by nastartoval nějakou kapacitu, která tady objektivně nebyla?
***