(12.20 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Váš stranický kolega Gerhard Schröder, který tady nedávno byl s panem Paroubkem a s panem Ringierem, nedávno na sjezdu SPD v Německu prohlásil: Naším nejlepším partnerem k dodávkám může být jedině Rusko. K čemu budeme budovat alternativní cesty dodávek, k čemu budeme diverzifikovat výrobu, když máme takového skvělého partnera?
Byla to vaše vláda nebo jedna z vlád předchozích, pane poslanče, která prodala RWE a která prodala Unipetrol. Je velmi diskutabilní a je na diskusi, jestli to byly správné kroky, vzdát se podniků a kontroly nad nimi v takové době, jako je právě senzitivní doba, kdy Rusko dnes používá dodávky energií, ropy a plynu ve prospěch své zahraniční politiky.
Nemůže být přece náhoda, že během omezení dodávek ropy během letních měsíců došlo ve stejné době fakticky k omezení, likvidaci na krátkou dobu alternativní cesty přes Turecko nějakými separatisty v Turecku, a nemůže být náhoda, že ve stejné době došlo vlastně k útokům, neúspěšným útokům, na produktovody v Gruzii v rámci gruzínského konfliktu. Nemůže být náhoda, že konflikt v Gruzii je přesně v místě, kde je nejužší hrdlo potenciálních alternativních cest produktovodů ze Střední Asie, speciálně z Kazachstánu, Turkmenistánu, Ázerbájdžánu apod. To nejsou náhody!
Takže první věc, kterou musíme udělat, je podrobit naši energetickou koncepci, kterou pokládám v zásadě za správnou, verifikaci a diskusi, to jsou bezpečnostní otázky. Nás přece nemůže nechat chladnými to, že se produktovody, které dnes vedou přes naše území, budou odklánět od našeho území, kdy se bude bypassovat Česká republika jak z hlediska dodávek ropy, tak plynu. To přece musí být základní strategická diskuse, kterou má vést nejenom kabinet, ale i parlament. Nicméně na kabinetu je, aby nakonec rozhodl, jaké nástroje, jaké prostředky k naplnění energetické bezpečnosti zvolí, a myslím si, že je to tak správně.
A druhá otázka, kdy energetická koncepce by měla být podrobena určitému zkoumání, je otázka našich závazků vůči Evropské unii. Nebyli jsme to my, kdo přistoupil v přístupové smlouvě na celou řadu věcí, a musím říct, že nejsme to ani my, kdo by laciným způsobem podléhal rétorice a některým snahám, které se v Evropské komisi ve většině zemí EU dnes prosazují. Není to vůbec jednoduché a je to věc, kterou musíme reflektovat. Jsou to závazné cíle EU, které jsme přijali, které jsme přijali konsensuálně s ostatními zeměmi, které se týkají našich závazků vůči životnímu prostředí, vůči, já nevím, snižování emisí CO2. Toto je druhá otázka. Pokud budeme chtít naplnit tyto závazné cíle, budeme je muset reflektovat v inovované nebo verifikované energetické koncepci. A znovu, všechny tyto nástroje jsou v rukou kabinetu, nikoliv parlamentu. Proto je navýsost potřebné, aby konečná rozhodnutí, jakým způsobem to budeme realizovat, činil kabinet, a to jak návrhem legislativních změn, které máte šanci připomínkovat, tak exekutivních rozhodnutí, která jsou výsostně v ruce každé vlády.
Mrzí mě, že tyto věci, které byly diskutovány právě v Pačesově komisi, byly bez účasti sociálně demokratických odborníků nebo odborníků, které by tato strana nominovala do této komise. To by bylo všechno daleko jednodušší, pane poslanče, protože bychom si tu diskusi tady potom případně mohli ušetřit!
Tak jak to vidím já, je to jeden z dalších populistických kroků, který koalici nerozdělí, protože podíváme-li se na programové prohlášení, to říká jedinou věc. Stejně jako předchozí vlády dodržíme ekologické limity pro těžbu uhlí a v této chvíli tato vláda neučiní žádné nevratné rozhodnutí, které podléhá širší diskusi v oblasti jaderné energie. Přesto jsme ve stejné době nezamezili, nebo nechali proběhnout standardní nástroj - žádost ČEZu o vliv stavby na životní prostředí pro případ výstavby 3. a 4. bloku v Temelíně. V čem je problém? Vy byste udělali něco více, pane poslanče, během vaší vlády? Není to pravda! Já samozřejmě respektuji to, že takový návrh můžete podat, ale musí všichni vědět, že ho nemůžete myslet vážně. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl předseda vlády ČR Mirek Topolánek. Pan kolega Jičínský je řádně přihlášen, poté pan kolega Vojíř. Pane ministře Bursíku, vy jste se hlásil s přednostním právem? (Ne.) Normálně, dobře, takže v pořadí. Prosím.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, nebudu teď reagovat na to, co tu řekl pan předseda vlády, protože to bylo příliš mnoho věcí. Chci jenom stručně zaujmout stanovisko k písemnému stanovisku vlády, které je zamítavé k tomuto návrhu, protože jsou tam uvedena určitá tvrzení, která asi neobstojí, nebo nejsou tak nesporná, jak se to jeví.
Role parlamentu, který je tam odkázán jenom na schvalování zákonů, to není ústavní role parlamentu. Role parlamentu je samozřejmě mnohem větší a na něm záleží také, jaká je vláda. Takže z tohoto hlediska určitá tvrzení bychom měli více vážit, když je dáváme do stanoviska vlády k návrhu zákona.
Problém, který tu tímto návrhem zákona před námi je, ten samozřejmě problémem je a já uznávám, že takovéto zákony nejsou běžné. Ale jenom chci říci, že v poslední době, čímž nemám na mysli dobu této vlády, ale celou dobu transformace, kterou zažíváme už 19 let, se takové různé tradiční pojmy, včetně onoho klasického dělení moci, jistým způsobem rozvolňují. Prostě problematika je mnohem složitější, různé akty, které jsou přijímány orgány EU, mají jinou povahu, než jsme byli my dříve zvyklí spojovat se zákonem jako přesnou úpravou společenských vztahů, z nichž vznikají práva a povinnosti jednotlivým subjektům. Prostě různé právní kategorie se v tomto průběhu času modifikují.
To, co je ve vládním stanovisku o tom, že vláda má tuto pravomoc, já jí ji neupírám, ale musíme si položit otázku, zda opravdu není jistý rozdíl mezi tím, co by mělo být státní politikou a co je vládní politikou. A vládní politika by se měla pohybovat v rámci státní politiky, protože jsou určité zájmy státu jako společenství všech občanů ČR, kteří tu žijí na tomto území a které má určité základní zájmy, jež vláda bez ohledu na její stranické složení by měla respektovat. A k tomu patří po mém soudu i problematika energetické bezpečnosti země. Samozřejmě především je spojena s činností vlády, ale vraťme se trochu do 90. let, do oné turbulentní doby ekonomické a samozřejmě i sociální transformace, kdy představa, že trh bez přívlastků je tím nejlepším, co rozhoduje, vedla k tomu, že jsme v našich zemích ztratili řadu významných průmyslových podniků, které zabezpečovaly to, co můžeme nazvat i energetickou bezpečností země. Prostě nemáme dneska ono energetické jaderné strojírenství, které dříve patřilo k přednostem České republiky. O to jsme se nestarali.
Já nepopírám i jistou odpovědnost vlád sociální demokracie, že určité věci udělala tak, jak udělala. Ale uplynul jistý čas a měli bychom být schopni dosáhnout jisté revize toho, co se stalo v minulosti špatně. Ztratili jsme nejenom vlastní jaderné energetické strojírenství, ale měli jsme tu fungující fakultu jaderného inženýrství, která také není. To byla také velká hodnota! Pan můj kolega poslanec Urban řekl, že si myslí, že za 10 let by možná - on sám řekl, že to je asi optimistické - že bychom byli s to vystavět novou jadernou elektrárnu, ale my jsme tady prostě ztratili celou řadu předností, které jsme měli k tomu, abychom tyto jaderné komplexy mohli budovat. To je otázka jak strojírenství, tak je to ale otázka i kádrů. Prostě tady se mnoho věcí v minulosti velmi zanedbalo a na základě toho bychom si měli vzít z toho všichni poučení bez ohledu, jestli momentálně jsme ve vládních, nebo opozičních lavicích, a starat se o to, aby ČR do budoucna byla lépe zabezpečena.
***