(9.50 hodin)
(pokračuje Klas)
Zároveň však byly stanoveny jednotné požadavky na všeobecné obsahové náležitosti provozních, resp. koncesních smluv. Omezení délky provozních smluv se vztahuje pouze na infrastrukturu vybudovanou s využitím prostředků operačního programu životního prostředí v období 2007-2013, což lze chápat jako omezení, které se vztahuje výhradně na pomoc poskytovanou v rámci jednotlivých projektů, nikoliv na pomoc poskytovanou v rámci větších celků.
Na Slovensku tak dochází k respektování konceptu oddělitelnosti majetku, který má rozdílný režim nakládání právě s ohledem na vydávání dotačních prostředků, přičemž je zcela vyloučené, že by se tyto prostředky staly předmětem pochybností v návaznosti na problematiku zákazu nedovolené veřejné podpory. Podmínky jsou zároveň pro futuro nastaveny i pro potenciální koncesní smlouvy, které lze charakterizovat jako PPP projekty, tedy v případech, kdy existuje závazek provozovatele neboli koncesionáře spolufinancovat předmět smlouvy, přičemž tato investice zajistí dosažení cílů operačního programu životního prostředí pro celou dotčenou aglomeraci. Jedná se o účelové investice na vybudování infrastruktury dle programového dokumentu slovenského operačního programu životního prostředí.
Podle odborníků z vodárenského oboru je to zcela obrácený postup, ten, který jsem citoval, který se realizuje na Slovensku, než v Česku, kde Ministerstvo životního prostředí přijalo pravidla tvořená speciálně pro nové země Evropské unie v Bruselu a vládní usnesení se pak již šilo přesně na bruselskou míru. Čeští ministerští úředníci neprojevili ani kousek snahy o vlastní přístup či o to, aby v oboru vodárenství nezvítězila diskriminace, a to i za cenu, že závazky, které Česko přijalo na úseku odkanalizování a čištění odpadních vod ve všech obcích, které mají více než 2000 obyvatel, do roku 2010, nebudou splněny. Jako by nestačilo, že i tento závazek byl přijat, mírně řečeno, ukvapeně a bez analýzy, jaké finanční nároky má a jaké problémy s jeho plněním mohou vzniknout.
Pravidla pro Českou republiku, která jste, vážený pane ministře, vyjednal, stavějí vlastníky infrastruktur, kteří svěřili její provozování soukromým firmám na základě dlouhodobých obchodních smluv, před kategorický požadavek: buď přinutí soukromé společnosti ke změně smlouvy, především pak k jejímu zkrácení maximálně do roku 2022, nebo se musí zcela obejít bez evropských dotací. Za závazek vůči Evropské unii přitom neodpovídají zmínění soukromí provozovatelé, ale právě města a obce. Ta se také proti tomuto postupu ozvala, ale zřejmě zatím marně.
Kompromis při jednání s úředníky Evropské komise je přitom samozřejmě nutný, ale jde právě o jeho míru a o celkový přístup. K postupu českých vyjednávačů vzniká dojem, že mají k soukromě ekonomickým subjektům vztah jako k nepříteli, kterého je třeba s pomocí bruselské administrativy co nejvíce omezit až zdeptat, a to ve jménu blíže nespecifikované hospodářské soutěže. Že je to ke škodě těch, kteří za nic nemohou, občanů měst a obcí, to není podle úředníků důležité. Nechť přinutí soukromé firmy k poslušnosti, a potom dostanou z Bruselu peníze.
Požadavek na paušální zkrácení délky existujících provozních smluv považuje Slovensko, opět na rozdíl od České republiky, za nedůvodný a právně neobhájitelný, a to proto, že zasahuje do svobodně uzavřených dvoustranných právních vztahů, a protože neexistuje jednotný právní předpis, na jehož základě by bylo možné tyto plošné požadavky aplikovat. Na Slovensku by se bruselská pravidla aplikovaná u nás, v České republice, dotkla především středoslovenské a podtatranské vodohospodářské společnosti. Přitom v regionech těchto společností žije v obcích nad 2000 obyvatel téměř 900 tisíc obyvatel. U nás, jak jsem již říkal při své první interpelaci k této problematice, je potenciálně ohroženo postupem Ministerstva životního prostředí až tři miliony obyvatel.
Kompromis, k jakému byla ochotna sáhnout jak slovenská vláda, tak vodárenské společnosti, také přináší určité omezení čerpání fondů, ale je to omezení přijatelné. Nově vybudovaná infrastruktura s využitím evropských peněz bude moci být pronajata provozovateli maximálně na deset let. Při delších lhůtách uzavřených smluv se dotace budou snižovat a při smlouvách trvání nad rok 2022 by byly nulové. Proti stavu v Česku je to zdánlivě malý rozdíl. Vždyť také česká pravidla uvádějí obdobné termíny. Týkají se však základní provozní smlouvy uzavřené třeba již před několika lety mezi vlastníkem vodárenské infrastruktury a soukromým provozovatelem, kdežto na Slovensku se tento požadavek bude týkat jen nově vybudovaných a z fondů Evropské unie dotovaných čistíren či kanalizací. Podle Slováků je důležité, že vláda Slovenské republiky nepřijala český model, zcela veřejně to takhle deklarují, protože by byly ohroženy investice v rámci Slovenské republiky v hodnotě 10 miliard slovenských korun. To si myslím, že vypovídá za vše.
Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s materiálem z července tohoto roku, který připravil ministr životního prostředí. Bohužel nevím, jestli tento materiál již vláda České republiky projednala, či ne. Nicméně chtěl bych upozornit na zásadní rozpory v tomto materiálu. Jedná se o materiál Analýza problematických aglomerací ve vztahu k podmínkám přijatelnosti provozních smluv v rámci operačního programu životního prostředí a ve vazbě na plnění směrnice Rady číslo 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod a k možnostem dostupnosti finančních prostředků pro tyto problematické aglomerace. Materiál obsahuje návrh usnesení, předkládací zprávu, analýzu problematických aglomerací, návrh na zpřesnění cenové regulace a přílohy. Předkladatelem je pan ministr Bursík společně s panem ministrem zemědělství a panem ministrem financí.
Důležitý je závěr celé této zprávy.
Za prvé bych chtěl zdůraznit, že materiál vychází z údajů Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2007. To jsou tedy údaje rok staré, když ten materiál byl zpracováván v červenci tohoto roku. Takže to bych také žádal, pane ministře, jestli byste mi mohl osvětlit, proč pracujete s rok starými údaji v tak detailní analýze.
Závěrem této analýzy je, že celkový deficit za předpokladu výše podpory 60 % celkových investičních nákladů činí 8 miliard 458 milionů korun. Z toho samotné hlavní město Praha 7 miliard 269 milionů. Tedy celkem bez hlavního města Prahy zbývá 1 miliarda 189 milionů.
Mezi ohrožené aglomerace, jenom pro vaši informaci, patří zejména Hradec Králové, Luhačovice, Mělník, Nový Bydžov, Prostějov, Slavičín, Starý Plzenec, Valašské Klobouky, Vizovice, Zlín, Ostrava, Brno-Žebětín, Nový Bydžov, Starý Plzenec, Vyšší Brod. A zcela bez ČOV i kanalizace je Tlumačov. Co se týká Prahy, tak je to vlastní město Praha, Praha-Čakovice, Praha-Nebušice, Praha-Suchdol, Praha-Újezd nad Lesy, Praha-Čertousy, Praha-Svépravice.
Ty údaje, které jsou uvedeny v tabulkách, jsou potom komentovány Asociací krajů České republiky. Dovolte mi, abych z jejich dopisu ze 16. července tohoto roku zacitoval některé zásadní pasáže.
Evropské prostředky nemohou pokrývat ani nepokrývají celkovou finanční potřebu neboli předpokládané investiční náklady pro splnění závazků České republiky.
***