(10.00 hodin)
(pokračuje Klas)
Stát, který tento závazek přijal, by měl mít povinnost vytvořit podmínky jak finanční, tak věcné pro řešení tohoto závazku. Možností je vytvoření speciálního vodohospodářského fondu. Přitom tento fond by mohl být průběžně saturován např. z příjmů plynoucích do státního rozpočtu z oboru vodohospodářství, např. poplatky z čerpání podzemních vod, daň z přidané hodnoty a další související příjmy státního rozpočtu, které ročně činí cca 4,5 mld. korun.
Předložený materiál Ministerstva životního prostředí může být na jednu stranu vnímán jako snaha o řešení problému, na druhou stranu ale neřeší problém čištění městských odpadních vod uceleně, čímž je nepoužitelný. Zůstává tedy nadále otázkou, co se stane, až Česká republika nesplní výše citovanou směrnici Rady č. 91/271/EHS, ke které se zavázala.
Asociace krajů České republiky je názoru, a to na základě dostupných odborných podkladů, že na dokončení projektů zajišťujících naplnění požadavků normy Evropské unie do roku 2010 - teď si dovolím vás upozornit na ten rozpor - chybí minimálně 40 mld. Kč. Vládní materiál pracuje s 1,8 mld. Kč. To je neskutečný rozpor!
Návrh uvedený v materiálu Ministerstva životního prostředí provádí pouze částečnou analýzu dostupnosti finančních prostředků, která váže na vyjednané podmínky operačního programu životního prostředí s Bruselem a která je podstatně nižší a v žádném ohledu nekoresponduje s odhadem Asociace krajů. Je třeba ale přiznat, že ani celková finanční potřeba není v současnosti jednoznačně přesně vyčíslena, resp. odhady o její výši se dle různých zdrojů liší.
V závěru dopisu Asociace krajů České republiky je napsáno, že Asociace je přesvědčena, že materiál by měl navrhnout způsob komplexního financování vodohospodářské infrastruktury, aby byly naplněny požadavky směrnice, kterou jsem tady již několikrát citoval, ke kterým se Česká republika zavázala. Zpracovatel by měl jasně definovat, jaké projekty finančně pokryje z operačního programu životního prostředí a odkud bude finančně podporovat ostatní projekty, které nesplní podmínky pro poskytnutí dotace, např. z programu Ministerstva zemědělství č. 229310 Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací či z účelového fondu zřízeného státem apod. V tomto směru by měl připravit zpracovatel návrh řešení v úzké součinnosti s Ministerstvem zemědělství a ministrem financí a za účasti obecních a krajských samospráv a provozovatelů vodohospodářské infrastruktury. Návrh řešení by měl být následně předložen k projednání vládě.
Z těchto a dalších důvodů proto nemůže Asociace krajů České republiky předložený materiál podpořit. S návrhem usnesení, který obsahuje tento materiál, vyjadřuje Asociace zásadní nesouhlas.
Vážený pane ministře, závěrem vám kladu znovu dotaz a velmi rád bych slyšel váš názor na legitimitu kroků, které činí vaše ministerstvo, které lze s trochou nadsázky označit za jakýsi boj za zestátnění vodohospodářství a zavedení centrálního řízení tohoto oboru prostřednictvím dotací. Pokud tvrdíte, že nehrozí, že by Česká republika o alokované prostředky přišla, neboť kapacita prioritní osy 1 bude vyčerpána projekty, které nebudou mít problémy splnit podmínky, vědomě tak preferujete určité regiony, které budou díky vašim podmínkám naopak zvýhodněny, a v žádném případě se nepodaří vyřešit lokality s největší potřebou čerpání dotačních prostředků. Jako příklad lze uvést již citované hlavní město Prahu, Hradec Králové, Brno a řadu dalších aglomerací. Je tedy dle vašeho názoru oprávněné, že jedna skupina žadatelů, kteří mají uzavřené smlouvy se soukromými provozovateli, je diskriminována na úkor ostatních, přičemž vaše ministerstvo nastavuje tyto rozdílné podmínky a vytváří tak napětí mezi vlastníky a provozovateli?
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. Otevírám rozpravu. Do této rozpravy se hlásí místopředseda vlády a ministr životního prostředí pan Martin Bursík. Vážený pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče Klasi, dámy a pánové. Odpovím na vaši písemnou interpelaci, ale obrátím se primárně na ostatní poslankyně a poslance s cílem vysvětlit a obhájit pozici, stanoviska a argumentaci Ministerstva životního prostředí před hlasováním o nepřijetí mé odpovědi, protože tak jak je zřejmé z vašeho vystupování zde a z argumentace, neexistují odpovědi, které by vás uspokojily, vyjma toho, že bych akceptoval status quo, který byl nastaven v divokých devadesátých letech a který nepřijímá ani Evropská komise. Kdybych akceptoval váš pohled na vodárenství, tak bychom neměli v České republice 140 miliard v operačním programu životní prostředí a nemohli bychom realizovat celou sérii projektů.
K tomu ještě zjednodušeně, mohu-li hodnotit vaši pozici, tak obhajujete dlouhé smlouvy, netransparentní soutěže, nepřiměřenost zisků ve vodárenských společnostech a nedostatečné mechanismy, které by zajistily kvalitu služeb pro zákazníky. Já se na ten problém dívám z opačného pohledu, a proto mi dovolte, abych popsal, o co se vlastně jedná, co vy zde rozporujete.
My jsme dojednali s Evropskou komisí těsně před Vánoci minulého roku podmínky přijatelnosti vodohospodářských smluv, které blokovaly podepsání operačního programu životní prostředí. Dojednané podmínky, které tady teď podtrhuji, byly dojednány nad rámec mandátu, kterým jsem byl vybaven vládou České republiky, čili teze o tom, že úředníci Ministerstva životního prostředí nevyvinuli žádnou iniciativu a že jsme přijali podmínky Evropské komise, je zcela nepravdivá.
Dojednané podmínky mimo jiné určují, že z evropských peněz nelze dotovat projekty, které souvisejí s provozní smlouvou, která končí za rokem 2022. Jaký je důvod? Evropská komise považuje takto dlouhé smlouvy za vztahy, které odporují pravidlům zdravé hospodářské soutěže a které dávají neúměrnou výhodu soukromým provozním společnostem - a teď podtrhuji - v oblasti, kde neexistuje z přirozených důvodů jakákoli relevantní konkurence na trhu. Mě, pane poslanče, překvapuje, že vy zde obhajujete podmínky a v podstatě obhajujete principy, které neumožňují v tomto přirozeně monopolním prostředí vytvořit soutěžním prostředím - nebo vybrat na základě soutěže provozovatele, který zajistí nejnižší cenu a nejvyšší kvalitu služeb. V zahraničí se takto dlouhé smlouvy uzavírají, vy jste zmiňoval například Francii, ale vždy to je doplněno závazkem vodohospodářské společnosti investovat do struktury, čili je tam vyváženost. Je-li dlouhá smlouva, pak je u toho podmínka investice do infrastruktury. Evropská komise zároveň nemůže poskytovat dotace, pakliže by jakémukoli subjektu, který by byl s touto dotací spojen, vznikla nepřiměřená výhoda.
Je potřebné říci, že v České republice mnoho z uzavřených smluv neprošlo férovou soutěží pro výběr provozovatele a někde výběrové řízení dokonce vůbec nebylo realizováno, čímž vznikla výhoda soukromým společnostem.
Kdyby bylo možné, pane poslanče, aby ministr interpeloval poslance, tak bych se ptal, kde je dána záruka, že zrovna ta která provozní společnost poskytuje nejlepší služby, řádně se stará o pronajatou infrastrukturu, když její nabídka nebyla vůbec porovnána s konkurencí. Kde je důkaz, že ve vodném a stočném, které platí konečný spotřebitel, jsou uplatňovány náklady na provozování, které zvítězily v porovnání s náklady nabídnutými konkurencí, a že se tam skutečně jedná o přiměřený zisk, když nebyla provedena žádná soutěž. A v Česku byla identifikována více než desítka provozních smluv, které byly dokonce uzavřeny na dobu neurčitou.
***