(15.00 hodin)
(pokračuje Grospič)

Lidé s podprůměrnými příjmy, ale i lidé s průměrnými, či dokonce i mírně nadprůměrnými příjmy však těmito úvahami nezlepší svou životní situaci, své příjmy a musí se ve svých každodenních situacích vyrovnávat jak s dopady oné světové finanční krize, tak i s asociálními neoliberálními finančními, zdravotními a sociálními reformami současné vládní koalice. Možná že i o tom je prostě současný kapitalismus, současná vláda, o tom, že trh není imunní hospodářských krizí a že to zdaleka není strašák jenom z úst nás komunistů.

V této situaci se hovoří podle průzkumu pro Mezinárodní organizaci práce, podotýkám, že jde o odhady založené na údajích Mezinárodního měnového fondu pro vývoj světové ekonomiky, o celosvětovém možném zániku téměř 200 milionů pracovních míst. Bylo by naivní domnívat se, tak jak tvrdí současná vláda, že bankovní trh České republiky je zdravý a že rovněž ekonomika nebude vystavena výrazným otřesům.

Skutečnost je, domnívám se, poněkud tvrdší. Českou ekonomiku už rovněž postihla restrikce a přímým důsledkem je nejen situace v oblasti třeba sklářského průmyslu, kde vláda naprosto selhala a nedovedla uplatnit svá vlastnická oprávnění v Crystalexu Bohemia a Porcele Plus. Bezprostředním důvodem je potom i propuštění více jak 2 tisíc lidí v tomto sektoru a otazník na dalšími 5 tisíci zaměstnanci. Lidé nejen že zde ztratili práci, ale vláda, která mohla přes svůj státní podíl spravovaný Ministerstvem financí pomoci, nepomohla, a tito zaměstnanci nemají dnes ani zaručený zákonný nárok na svoji mzdu a nemají ani jistotu, že se jí v budoucnu domohou.

Krize postupně postihuje i vlajkovou loď českého průmyslu - automobilky. Nejde jen o mladoboleslavskou Škodovku, která se zatím zbavuje takzvaně agenturního zapůjčeného personálu a omezuje výrobu, ale problémy má i Tatrovka, která omezuje výrobu, a bude zřejmě mít do budoucna v blízké budoucnosti problémy i TPC v Kolíně. Hovoří se, že z tohoto průmyslu by počátkem příštího roku mělo odejít zatím až 3 tisíce zaměstnanců.

Ale nejde jen o automobilový průmysl. Jsou i jiné oblasti, kde krachují firmy či se majitelé snaží z ekonomických důvodů převést výrobu jinam, třeba i do zahraničí, kde jsou nízké náklady na pracovní sílu a celkově mají naději, že se jim alespoň podaří částečně udržet své zisky. Například Solo Sušice - česká světoznámá značka. Odešlo zatím jen 54 lidí, ale nenávratně mizí z České republiky. Nebo před třemi týdny třeba zavřený mokrý proces výroby papíru v bělských papírnách v Bělé pod Bezdězem po téměř 312 letech historie výroby papíru. Na dlažbu jde z hodiny na hodinu 180 lidí bez šance, že získají v dohledné době místo či se budou moci restrukturalizovat a vrátit do pracovního procesu. Problémy krize se přelévají tedy i do České republiky.

Bylo by naivní se domnívat, že nebude imunní bankovní sektor v České republice. Většina bankovních institucí, téměř všechny, jsou vyvázány na zahraniční banky. Lze třeba zmínit i vztah České spořitelny a rakouské Erste Bank a problémy, které má rakouská Erste Bank. Zůstává tedy otázka, co v této situaci bude dělat česká vláda, zda se bude chovat podobně jako vlády západoevropských zemí, či zda bude jenom mlčky přihlížet a bude dotlačována jednotlivými kopanci Evropské unie k tomu či onomu dílčímu kroku.

To vše se děje v situaci, kdy na druhé straně u běžných občanů rostou dluhy v domácnostech. Zadlužení českých domácností u bank a finančních institucí na konci srpna 2008 stouplo o 12,4 miliardy na 827,83 miliardy korun. Stouplo zadlužení domácností z tohoto zadlužení na každého občana České republiky. Tyto úvěry jsou u bank, které se potýkají v hospodářské a finanční krizi, kdy stát do soukromých bank pumpuje prostředky uvedeného sektoru po celém světě a lidé žijí v nejistotě, co bude s jejich dluhy, s možností je splácet, co se bude dít s jejich střechou nad hlavou.

Zadlužení podniků rovněž vzrostlo. Vzrostlo o 1,99 miliardy korun na 997,99 miliardy korun za posledních 12 měsíců. Podnikové zadlužení tím vzrostlo o 147 miliard korun. To je také realita českého trhu. Možná že přímým důsledkem je právě krach Crystalexu Bohemia a Porcely Plus, které žily na úvěr bez provozního kapitálu, přestože tam měl stát svůj podíl. Přitom průměrná hrubá měsíční mzda ve druhém čtvrtletí letošního roku vzrostla meziročně o celých 7,4 % na úžasných 21 462 korun, což bylo meziročně o 1480 korun, ovšem reálná mzda se zvýšila pouze o 4,9 % a reálně více jak dvě třetiny lidí z téměř 4 milionů zaměstnanců však zdaleka tohoto průměru nedosahují. Statisticky se nevykazuje mzda ani zaměstnavatelů do 20 osob. I to něco naznačuje o reálném vývoji mezd, a nikoliv o statistickém průměru a o reálném příjmu českých domácností a životní úrovni obyvatel České republiky, kde pomyslná hranice chudoby se přehoupla z dřívějších 800 tisíc na konci minulého roku na současných více jak milion.

Meziročně přitom také stouply spotřebitelské ceny v České republice. V červenci o celých 6,9 %, což je v průměru v porovnání k mzdě rychlejší nárůst o téměř 2 %. I to něco svědčí o českém trhu a o spotřebě domácností.

V této situaci vláda dál pokračuje ve svých pseudofinančních a sociálně-zdravotních reformách vyvázaných na úzkou část lidí s průměrným příjmem vyšším, než je 40 tisíc korun měsíčně, a absolutně vyhovujících ve svých důsledcích lidem s průměrným měsíčním příjmem od 100 tisíc korun výše.

Komu slouží představy pana Nečase? Komu slouží představy předsedy vlády, ministra financí o vyvedení důchodového zabezpečení výrazně do soukromého sektoru? Komu slouží představy i ministra Julínka o pokračujících reformách ve zdravotnictví, o zvyšování své míry spoluúčasti, byť formou poplatků, na takzvaném financování a restrukturalizaci zdravotnictví?

V této situaci si vláda i pohrává se neoliberálními představami uvolnění pracovních vztahů. To je pro zaměstnance, ale i pro odbory zastupující zaměstnance naprosto nepřijatelné. Řešit hospodářskou krizi tím, že se uvolní pracovněprávní vztahy a lidé ztratí základní zásadu jistoty v pracovních vztazích, je nepřijatelné jak pro odboráře, tak i pro nás komunisty. V této souvislosti bych chtěl říci, že vládě nestačí i tyto restrikce a chystá další restrikce v oboru podpory nezaměstnanosti. Dost málo na tom, že v nedávné době prosadila výrazné zkrácení doby podpory v nezaměstnanosti a výši této podpory.

Vláda se při začátku svého volebního období ale holedbala i daleko jinými věcmi. Nechci zde zmiňovat již citovanou třeba justici, kde vláda, která slibovala dalekosáhlou reformu justice, sama přitom jde z jednoho justičního skandálu do druhého, které se prolínají až do vládních kruhů. Přitom se vláda tváří morálně.

Vláda při začátku svého vládnutí nechtěla nic slyšet ani o prodávání českých zájmů, přesto naprosto nerespektuje mínění občanů, jedná za zády občanů nejen o sociálních reformách, ale i třeba o umístění amerického radaru na území České republiky a pohrává si s výraznou ztrátou suverenity a je jí jedno, že drtivá většina občanů toto odmítá. Nám to jedno není.

Výsledky voleb jasně ukázaly, že nesouhlas občanů naší republiky s politikou současné pravicové vládní koalice je zcela zřejmý. Byly do určité míry referendem o tom, zda lidé chtějí dál pokračování vlády pravice, či ne. Nebylo to až tak o krajských tématech jako o těchto tématech celostátních. Pro nás, komunistickou stranu, jsou to zavazující ukazatele a z tohoto pohledu nemůžeme podpořit další setrvání současné pravicové vlády.

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí… S faktickou poznámkou ministr financí pan Miroslav Kalousek. Vážený pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Budu opravdu jenom velmi stručný.

Nechci vést ideovou polemiku s tím, co zaznělo od pana poslance Grospiče. Nicméně on tu vyčetl před chvílí vládě, že totálně selhala v kauze Porcela Plus a nevyužila, jak řekl, svých vlastnických práv, která tam měla. Tak chci jasně na tento mikrofon říct, že vláda Mirka Topolánka tam žádná vlastnická práva neměla.

Nebyla to tato vláda, která podepsala v roce 2000 transakční dokumenty mezi Českou republikou a Československou obchodní bankou. Nebyla to tato vláda, která v roce 2003 podepsala s Československou obchodní bankou takzvanou redempční smlouvu o správě aktiv a o výkonu práva investičního manažera s tím, že Česká republika tam zůstala pouze v roli beneficienta budoucích výnosů bez jakékoliv účasti v orgánech společnosti a bez jakékoliv možnosti kontroly a řízení těchto společností.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP