(16.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Je tedy zřejmé, že i tu úpravu, kterou nyní navrhuje vláda, nemůžeme porovnávat se stavem, který platí od 1. ledna letošního roku, ale musíme ji porovnávat se stavem, který zde platil před zahájením takzvané reformy veřejných prostředků. Porovnání s 1. lednem je zavádějící a je to demagogie a já se k tomu ještě dále dostanu v rámci svého vystoupení.
Je tedy zřejmé, že ta daňová změna, kterou vláda provedla u daně z příjmů, nastavuje velmi luxusní poměry pro ty daňové poplatníky, kteří pobírají 80 tisíc hrubého měsíčně a více. To je cílová skupina, na kterou se vláda Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska zaměřila. A této cílové skupině tato vláda úmyslně poskytla nejvyšší daňový benefit. Tato skupina daňových poplatníků, kteří vydělávají 80 tisíc hrubého měsíčně a více - chtěl bych jenom připomenout, že průměrná mzda v České republice je 23 000 korun hrubého měsíčně, čili to je průměrná mzda - ale ti poplatníci, kteří vydělávají 80 tisíc hrubého měsíčně a více, jsou tedy hlavními výherci v té daňové ruletě, kterou tato současná vláda rozehrála 1. ledna letošního roku.
Oni vydělali hned dvakrát. Nejbohatší daňoví poplatníci vydělali tím, že se jim snížila daňová sazba z 32 % na 23 % fakticky v této daňové reformě. A pak ještě ti nejbohatší poplatníci vydělali podruhé, když vláda zavedla stropy, které shodou okolností zhruba kopírují tu hranici sedmdesáti, osmdesáti tisíc hrubého měsíčně. To znamená, zastropovala jim vláda také odvody sociálního, zdravotního pojištění, pokud jde o zaměstnance s těmito příjmy. To je tedy celá skupina provládní reformy. Je dobré si to uvědomit zvláště teď, když tady před chvílí ministr financí tak poutavě a dojemně hovořil o skupině lidí, kteří mají průměrné či podprůměrné příjmy - na ně ta vládní daňová reforma nemyslí v jediném pohledu. Daňová reforma se soustředí na nejvyšší příjmové kategorie.
Co se dále stalo od 1. ledna letošního roku? Vláda dramaticky zvedla nepřímé daně a poplatky. Je dobré si tuto bilanci udělat. Zejména tehdy, pokud vychází z odhadů Ministerstva financí, kdy daňoví poplatníci tím přechodem na jednu sazbu 23 % získávají v letošním roce daňovou úlevu celkem 19 miliard korun. Je dobré si číslo 19 miliard korun zapamatovat, protože si ho musíme porovnat s číslem 43 miliard korun, o které se v letošním roce zvyšují nepřímé daně včetně zdravotnických poplatků. 43 miliard korun nových nepřímých daní, které v letošním roce zaplatí daňoví poplatníci. Je v tom 25 miliard korun díky zvýšení DPH z 5 na 9 %, je v tom 8 miliard korun díky zvýšení spotřební daně, jsou v tom 4 miliardy díky novými ekologickým daním a je v tom 6 miliard korun díky novým zdravotnickým poplatkům.
Do tohoto jsem nezapočetl zvýšení daně z nemovitosti. To je další novinka, kterou současná vláda pro daňové poplatníky připravila, ale zamaskovala ji velmi dobře tím, že sama tuto daň nezvedla. Dala ovšem obcím možnost, aby tuto daň zvýšily, a v řadě obcí se poplatníci nestačí divit, jakým tempem jim daň z nemovitosti roste. V některých obcích se zvýšila dvojnásobně, někde trojnásobně, někde dokonce čtyřnásobně. To je velmi dramatický růst daňového zatížení v této oblasti, který ale umožnila takzvaná vládaní daňová reforma, která zvýšila limity pro zvyšování daně z nemovitosti.
Tohle je daňový balíček. Na jedné straně úlevy pro fyzické osoby 19 miliard korun, které jsou ovšem distribuovány velmi nespravedlivě zejména těm, kdo vydělávají více než 80 tisíc měsíčně, a na druhé straně 43 miliard korun nových daní. Já myslím, že tohle nemůže vůbec nikdo nazvat jako snižování daní pro fyzické osoby.
Pokud jde o celkovou složenou daňovou kvótu, tak jejího poklesu v letošním roce vláda dosahuje fakticky jediným způsobem, a to snížením daní pro právnické osoby. Ale snížení daní pro právnické osoby nemá pro fyzické osoby žádný přímý vliv z hlediska zvýšení jejich čistých příjmů. Tak tomu prostě není.
Ta vládní daňová reforma, která platí od 1. ledna letošního roku, je nespravedlivá a znamená také fiasko z hlediska hospodářské politiky. Vláda tvrdila, že tím, že sníží daně těm bohatým, bude to znamenat vyšší investice. To znamená, že tito lidé z těch peněz, které ušetří na daních, u některých z nich jsou to desítky milionů korun ročně, tak že je budou investovat do podnikání, do spotřeby a že to pomůže hospodářskému růstu. V letošním roce ovšem hospodářský růst zpomalil. A zpomalil ještě předtím, než jsme zjistili, že tady je americká hypoteční krize.
Jaké jsou doprovodné důsledky té vládní daňové reformy kromě zpomalení růstu české ekonomiky? Je to především rekordní inflace. Vláda tím, jak masivně zvedla nepřímé daně o 43 miliard korun, vyvolala nejvyšší inflaci za posledních deset let. Letošní inflace dosáhne 6,5 %, možná to bude o desetinu procenta výše. Jenom díky dopadům finanční krize inflace v letošním roce nepřesáhne 7 %. Kdyby tady nebyla hypoteční finanční krize, tak by se inflace v letošním roce v České republice přiblížila 7 procentům. To samozřejmě má výrazný dopad na zpomalení růstu reálných mezd a také tato vysoká inflace zapříčinila, že půl milionu zaměstnanců veřejného sektoru letos zaznamená pokles reálných mezd zhruba o 3 procentní body. U zaměstnanců v podnikatelské sféře letos průměrné mzdy rostou zhruba o jedno procento. To znamená nejnižší růst reálných mezd za posledních deset let. To je výsledek daňové reformy, která tady funguje v České republice od 1. ledna letošního roku.
Myslím si, že zvláště tato daňová reforma vynikne, pokud ji porovnáme s tím, s čím Občanská demokratická strana jako nejsilnější vládní strana vyhrála ty minulé parlamentní volby. Já myslím, že daňoví poplatníci očekávali od ODS, že tedy sníží daň z přidané hodnoty, že sníží spotřební daně u pohonných hmot, že zruší daň z nemovitostí. To byly totiž návrhy, které ODS opakovaně prezentovala před volbami v roce 2006. ODS tvrdila, že tady budeme mít 15procentní základní sazbu DPH. Základní sazba DPH ale zůstala na 19 %. To znamená, základní sazba DPH se nesnížila o jediné procento. DPH se ovšem zvedla, protože se zvýšila snížená sazba z 5 na 9%. V oblasti DPH tedy ODS zcela porušila svůj předvolební závazek zavést tady jednu sazbu ve výši 15 %. Pokud jde o spotřební daně z pohonných hmot, já už jsem tady o tom mluvil nedávno, ODS tady před volbami na tomto místě v této Poslanecké sněmovně opakovaně navrhovala snížení spotřební daně z pohonných hmot. Po volbách se ovšem daňoví poplatníci ničeho takového nedočkali. Na tomto místě také Občanská demokratická strana navrhla zrušení daně z nemovitosti. Ani zrušení daně z nemovitosti se daňoví poplatníci nedočkali. Naopak, jak jsem zde již zmínil, vláda umožnila rychlý růst daně z nemovitosti v řadě obcí. Já myslím, že z pohledu splnění předvolebních slibů se mohou cítit občané České republiky ze strany Topolánkovy vlády jednoznačně podvedeni.
To, s čím nyní přichází vláda, je velmi zajímavé pokračování událostí, ke kterým došlo v této Poslanecké sněmovně 15. srpna roku 2007. Já bych tu věc chtěl přiblížit, protože je jasné, proč vznikl problém, který nyní vláda v příštím roce touto daňovou novelou řeší. Já myslím, že jsou tady dva viníci celé věci, jsou to dvě konkrétní osoby. Tou první konkrétní osobou je předseda vlády a poslanec Mirek Topolánek a tím druhým konkrétním viníkem je ministr financí Miroslav Kalousek.
Ten důkaz je tady. Tohle je komplexní pozměňující návrh, který předložil 15. srpna roku 2007 v této Poslanecké sněmovně pan Mirek Topolánek jako poslanec. V tomto komplexním pozměňujícím návrhu, který potom byl součástí takzvané reformy veřejných rozpočtů, došlo ke změnám daní, které touto novelou se snaží vláda napravit. Čili ten problém je v tom, že nejprve pan Mirek Topolánek jako poslanec a předseda vlády prosadil v této Poslanecké sněmovně proti vůli opozice, proti vůli sociální demokracie změnu daní, tzn. 15procentní sazbu ze superhrubé mzdy a návrh na snížení na 12,5 % v příštím roce. A nyní stejný Mirek Topolánek se stejným Miroslavem Kalouskem předkládá návrh, kterým toto mění.
***