(18.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
V této okleštěné podobě stykový zákon přijímat nelze, můžeme o něm začít jednat, ale co lze přijmout, jsou změny v jednacím řádu v tom smyslu, jak jsme o tom hovořili.
Pokud jde o Kjótský protokol, je to jiná záležitost. Nesrovnávejme EU a USA, je to jiný režim. Už jsem tady uváděl, že EU není žádný federativní stát.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane kolego. Prosím pana poslance Aleše Rádla, po něm je přihlášená paní poslankyně Šojdrová.
Poslanec Aleš Rádl: Tak. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já nemám příliš často ve zvyku tady vystupovat, vcelku se vyhýbám i takovým tématům, jako je autoškola nebo norování, což jsou témata, kterým tady rozumí každý. Užívám si toho, že jako vládní poslanec ty zákony musí primárně za mě obhájit moje vláda, a já sám se řídím heslem čím déle mluvíš, tím déle pracuješ. Nicméně tentokrát mám pocit, že z vlády to, co já chci říct, tady zatím nikdo neřekl, asi celkem z pochopitelných důvodů. Názor, který mám já, tady explicitně vyjádřil možná nejlépe kolega Prosek.
Domnívám se, že je zřejmá skutečnost, a historicky prokázaná skutečnost, že politické reprezentace v historii se čas od času dostanou na nějakou osudovou křižovatku, na které udělají rozhodnutí, kterým pracují v určitém časovém horizontu ke svému vlastnímu zániku. Domnívám, že jedním z těch rozhodnutí, které může do budoucna směřovat k tomu, že význam tohoto parlamentu a vás, 200 zvolených poslanců, bude v čase menší a menší a stále menší. Už dnes to vidíme na tom, kolik zákonů tady pouze přijímáme, protože byly již předtím přijaty někde jinde a my máme pouze povinnost je implementovat do našeho právního řádu. Obávám se, že po schválení Lisabonské smlouvy se objem zákonů, které budou přijímány jinde a někým jiným, bude neustále zvyšovat. Možná se někomu z vás může líbit, že jeho politická odpovědnost se bude tím pádem zmenšovat, ale já takový nejsem. Domnívám se, že byl-li jsem zvolen občany této republiky, mám primární odpovědnost vůči nim a jsem připraven se z této odpovědnosti vůči nim zodpovídat.
Říkám-li, že se blížíme k jakési osudové křižovatce, kdy můžeme přijmout nějaké rozhodnutí, které v časovém horizontu sníží náš vlastní význam, je třeba se zamyslet nad tím, kdo je naším soupeřem. Je dobré znát svého soupeře, protože známe-li svého soupeře, jsme schopni s ním efektivně vést nějaký spor. Já sám z toho důvodu například již řadu let odebírám časopis Harper´s bazar a Elle, a věřte mi, že děvčata mě málokdy překvapí.
Proto bych chtěl říct, že vnímám jako přirozeného soupeře zvolené politické reprezentace byrokrata. Evropského klasického byrokrata. Je to z toho prostého důvodu, že je-li jaksi posláním zvoleného politického reprezentanta vytvářet systémy, které reagují na aktuální společenskou poptávku, čili vytvářet systémy flexibilní, je primárním požadavkem byrokrata vytvářet systémy rigidní, které lze měnit jen velmi obtížně, pokud možno vůbec. Je to zřejmé z toho, jak je ta legislativa koncipovaná. Ta legislativa pro nás jako pro zvolené poslance je prakticky neměnitelná, protože máme pouze z titulu již přijatých smluv povinnosti ty zákony dále implementovat.
Souvisí to určitě s tím, jakou důvěru obecně požívají jednotliví zvolení zastupitelé. Když se podíváte na různé průzkumy, které existují, cítíte, že největší důvěru má veřejnost ke zvoleným zastupitelům ve svých obcích, pak o něco menší důvěru k zastupitelům v krajích, ještě menší důvěru k nám jako k poslancům v Praze a evropské instituce zatím nikdo v průzkumech příliš neřeší. Je to proto, protože takový občan na činnost svého zastupitele v obci velmi dobře vidí, zná jeho osobní život, zná jeho rozhodování a je schopen posoudit, zda rozhodnutí, které tento zastupitel činí, směřují k nějakému jeho konkrétnímu okamžitému prospěchu, či nikoliv. Tahle dohlédnutelnost na svého zastupitele se s vzdáleností od místa bydliště zmenšuje, až se ztrácí někde v Bruselu, kde ta dohlédnutelnost je minimální.
Já myslím, že přestože tady určitě zazněla celá řada adorujících prohlášení ve prospěch bruselské legislativy, já to tak úplně nesdílím. Domnívám se, že ani toto těleso není prosto rozhodování, které je netransparentní. Skutečnost, že v Bruselu je 700 poslanců a 1500 lobbistických firem, myslím, vypovídá za všechno.
Byla tady řeč o tom, že Lisabonskou smlouvou nějakým způsobem dál posílíme onen étos EU. Domnívám se, že ten étos zdaleka už dávno neexistuje, a pro mě osobně dnes EU daleko víc připomíná pověstnou Kakánii Roberta Musila, která tak zoufale hledala nějaký smysl své vlastní existence, že si na to museli zřídit speciální komisi, a že tato komise žádný smysl pro Kakánii tehdy nenalezla, vědí čtenáři té knihy Roberta Musila.
Koneckonců neschopnost evropských byrokratů udělat si legraci sami ze sebe a podívat se na tu Entropu se sarkasmem a zasmát se sami sobě také svědčí o tom, že posun v sebevnímání těchto byrokratů je dnes řekl bych už za hranicí schopnosti nabízet nějaké skutečně smysluplné vize té půlmiliardové veřejnosti, kterou činí dnes EU.
Kolega Paroubek mluvil o průzkumech veřejného mínění, z nichž vyplývá, že 60 nebo 40 % voličů té či oné strany podporuje Lisabonskou smlouvu. Já jsem si jist, že ve stejném průzkumu by 100 % těchto voličů odpovědělo, že tu smlouvu nikdy nečetlo a že smysl té smlouvy jim možná uniká. Koneckonců je docela dobře prokázáno, že když se zeptáte kteréhokoliv občana, zdali souhlasí s tím, aby se z veřejných prostředků víc pomáhalo slabším spoluobčanům, tak vám zpravidla odpoví ano. A když tu otázku doplníte ještě otázkou, zdali souhlasí s tím, aby se jim pomáhalo z jeho vlastních prostředků, už odpovídá nikoliv. Myslím, že stejně platí, zeptáte-li se občanů, zdali souhlasí s tím, aby Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu, z neznalosti věci odpovědí, že s tím souhlasí, ale pokud jim řeknete, že ratifikací té smlouvy se jejich vlastní voličský vliv na to, jaké budou v zemi, kde žijou platit zákony, zmenší, pravděpodobně odpovědí, že nikoliv.
Já sám se nechci připojit k těm, kteří se budou podílet na tom, že se vliv našich voličů na zákony, které platí v České republice, bude v čase zmenšovat. Chtěl bych učinit vše pro to, aby vliv našich voličů a občanů ČR na naše vlastní zákony zůstal zachován v míře pokud možno co největší, a proto já sám tuto smlouvu rozhodně podporovat nebudu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Aleš Rádl. Nyní se hlásil s přednostním právem pan zpravodaj… s faktickou poznámkou.
Poslanec Jan Hamáček: Děkuji. Ve svém vystoupení jsem apelovat na zastánce současného smluvního uspořádání, aby mi vysvětlili, jak je možné rozšiřovat EU a naplnit tak vládní program v zahraniční politice a současně zachovat současný smluvní rámec. Odpovězeno mi nebylo. Teď jsem slyšel, že Lisabonská smlouva oslabuje roli národních parlamentů. Je to velmi specifický výklad. Dosud jsem zaznamenal pouze argumentaci, že naopak posiluje kontrolní roli národních parlamentů systémem červených a žlutých karet. Možná mě kolega Rádl opraví a vysvětlí, jak je to s oslabením role národního parlamentu. Vážím si věcné debaty a předkládání argumentů, jak to předvedl kolega Schwippel, ale z posledního vystoupení mám pocit, že tam věcnosti moc nebylo. Požadoval bych vysvětlení. Jinak bych musel mít dojem, že kolega Rádl naplnil svou nedávnou odpověď pro jeden z deníků, když se ho ptali, jak je to s hlasováním kvalifikovanou většinou. Říkal, že neví, že je mu to jedno, protože je stejně proti.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní se hlásí s přednostním právem ministr financí Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Pouze faktická poznámka. Promiňte, nechci zdržovat. Ale zaujalo mě vystoupení pana poslance Rádla, když přibližoval onen dohled občana na komunální politiku, centrální politiku a politiku více vzdálenou. Já bych si dovolil s vahou zkušenosti dlouholetého státního úředníka, politika centrálních orgánů a také komunálního politika a i ministra odpovědného za veřejnosprávní kontrolu v komunální sféře připomenout lidovou moudrost, že pod svícnem bývá tma.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkujeme za tuto faktickou poznámku. Vracíme se k řádným přihláškám. Nyní patří slovo paní kolegyni Šojdrové, po ní bude hovořit kolegyně Dundáčková.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k diskusi, která zde probíhá k otázce ratifikace Lisabonské smlouvy. Myslím si, že jde o velmi důležitý proces a je dobře, že tomu věnujeme náležitou pozornost.
Domnívám se, že jsme si vědomi toho, že nehlasujeme o ústavě federálního státu. V tomto smyslu nemohu souhlasit se srovnáním, které zde uvedl pan kolega Prosek, i když bych nechtěla žádný způsobem snižovat význam jeho analýzy, kterou si provedl, a jeho přístupu. Smlouva, kterou přijímáme, je smlouva multilaterální, smlouva 27 zemí EU, která hovoří o tom, v čem se každá z těchto zemí vzdává své suverenity v rozhodování ve prospěch sdílených pravomocí. V tomto smyslu tato smlouva nemůže být ničím jiným než smlouvou o procedurách, o procesech a způsobu rozhodování. Také bych uvítala, kdyby v tomto smlouva byla stručnější. Věřím, že jednou tomu tak bude.
Byla vznesena otázka, jaký má Lisabonská smlouva étos. Kolega Prosek řekl, že nemá žádný étos. Domnívám se, že tomu tak není. Lisabonská smlouvá má étos, a to étos sociálně-liberální. Uvítala bych, kdyby étos byl konzervativní.
Lisabonská smlouva má ale ještě jeden významný akcent, a to je akcent bezpečnosti vnitřní a vnější - bezpečnost uvnitř Evropy a bezpečnost pro Evropu. Tento akcent nebývá dostatečně zmiňován, ale pro mne je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem připravena pro Lisabonskou smlouvu hlasovat. Samozřejmě, že to souvisí s bezpečností energetickou, se snahou o prosperitu v ekonomice, se snahou o konkurenceschopnost s vyspělými zeměmi a s vyspělými světovými velmocemi v oblasti výzkumu. Proto pro posílení jistoty v to, že Evropa bude a zůstane místem svobody a bezpečí, to je pro mne důvod, proč pro Lisabonskou smlouvu budu hlasovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Michaele Šojdrové. Nyní prosím o slovo paní poslankyni Evu Dundáčkovou a po ní je zde přihláška od paní poslankyně Aleny Páralové.
***