(15.50 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, my jsme tu měli o naší misi v Afghánistánu velmi podrobnou rozpravu koncem minulého roku a myslím, že rozprava dnešní nic podstatného nepřinesla, pokud jde o nějaké významné, nové aspekty v této věci.
Souhlasím s tím, co tu říkal i kolega Zaorálek, že za těch několik měsíců se tam spíše situace zkomplikovala vzhledem k sousedním Pákistánu. A tady bych si dovolil drobnou poznámku, že Pákistán nemá jenom 150, ale dokonce 190 milionů lidí, což je něco, co pro evropské poměry jsou počty obyvatel nepředstavitelné. Mluvím o tom jenom proto, abychom si uvědomili složitost problémů, které s prostou skutečností této milionové masy lidí v Pákistánu souvisí, protože zdaleka problém dalšího vývoje v Pákistánu není zajištěn a spojitost Afghánistánu a Pákistánu je mnohem intenzivnější, než byla dříve. Připomínám jenom svého času akci pákistánské vlády, která dala souhlas k tomu, aby v údolí Swat se uplatňovalo právo šaríja. Myslím, že brzo zjistili, jak se jim to nevyplatilo. To jen vše na dokreslení složitosti pozadí, v níž tento problém vystupuje, včetně účasti naší mise.
A samozřejmě, když to spojíme i s tím, co je velkým problémem naší domácí politické scény, jak zajistit minimální zdroje na určité nezbytné funkce společnosti, jako je rozvoj vědy, výzkumu, tak se klade otázka, zda tyto peníze na tuto misi jsou účelně vynaloženy.
Já tady přes složitost a zdánlivou protikladnost těchto důvodů, které jsou proti tomu, aby se naše mise problematizovala, si myslím, že zahraniční politika České republiky je dlouhodobější záležitostí a v tomto smyslu dlouhodobější záležitostí jsou závazky, které Česká republika přijala bez ohledu na to, za které vlády se tak stalo. Takže to jen na dokreslení toho, že přestože - což jsem připomínal na podzim - jsem byl svého času, když se poprvé jednalo o naší účasti v Afghánistánu, proti naší vojenské účasti v tom smyslu, že jsem dával přednost, abychom se angažovali pokud možno koncentrovaně na jednom místě, čili na Balkánu, ale nestalo se tak, bylo to záležitostí většinového rozhodnutí, které respektuji, tak nemyslím si, že dnes můžeme přes své všechny vážné pochybnosti řešit problém tím, že bychom tuto misi prostě stáhli nebo nevyslovili s ní souhlas. Považoval bych to za velkou chybu.
Jiná věc je třeba v rámci Ministerstva obrany hledět na to, aby prostředky, které se používají na tuto misi, vůbec prostředky, které se vydávají v rámci Ministerstva obrany na určité nové zbraňové systémy nebo technické zásobování, byly vynaloženy účelně, protože řada věcí ukazuje, že některé korupční kanály se tam nepodařilo zcela přehradit.
Přes všechny tyto výhrady si myslím, že by Poslanecká sněmovna s touto misí, nebo s plánem misí, tak jak byl předložen, měla vyslovit souhlas. Prostě jsme součástí určitých mezinárodních společenství a závazky, které jsme v jejich rámci přijali, je nutno plnit. Pokud máme výhrady, je třeba je uplatňovat v rámci těchto společenství, aby se případná jejich politika měnila, resp. aby se náš záměr, pokud bychom jej chtěli realizovat, mohl realizovat v určité dlouhodobější perspektivě, nikoliv tím, že bychom teď rozhodli vyslovit nesouhlas.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Václav Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo a 2 minuty k faktické poznámce.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, vážený asi jeden člene vlády, víc jich nevidím, to je právě to neštěstí, o čem mluvil pan poslanec Jičínský. Po sedmi letech tam - a já bych dodal skoro - nic nového, aspoň ne k lepšímu, není. Já jen připomenu, že nešťastná sovětská intervence v Afghánistánu trvala devět let. Ta současná už trvá sedm a v materiálu se dovídáme, že pravděpodobně bude trvat ještě aspoň pět let. Opakování chyb - to je záležitost, která by se dělat neměla. A plnit závazky, i když jsou nesmyslné, to je věc, nad kterou by se opravdu všichni měli zamyslet.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášky do obecné rozpravy, všeobecné rozpravy nemám. S faktickou poznámkou pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Mám jenom výhradu k tomu, co říkal pan kolega Exner ve faktické poznámce, kde reagoval na mé vystoupení. Já jsem poukazoval na to, že naše závazky v tomto ohledu nejsou neproblematické. Ale to je něco jiného než nesmyslné. V tomto smyslu si nemyslím, že můžeme souhlasit s tím, že to je zcela nesmyslné. To tak není.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Dále do všeobecné rozpravy přihlášky nemám. Všeobecnou rozpravu končím. Táži se na závěrečná slova předkladatele. Prosím, pan místopředseda vlády.
Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták: Děkuji, pane předsedo. Já bych jen stručně na závěr zareagoval.
Chtěl bych poděkovat prostřednictvím předsedajícího panu profesoru Jičínskému. Protože to, co řekl, bylo celkem vyčerpávající. Jen bych chtěl ujistit, že si uvědomujeme, že tam byly z minula chyby. Předchozí vlády ještě před rokem 2006 začaly vysílat naše kontingenty do misí. My si uvědomujeme, že jak v oblasti archivace, tak vyhodnocování výsledků, tak implementace nového nasazení to je nezbytné. Mohu vás ujistit, že to probíhá. Veškeré kontingenty si předávají zkušenosti a dokonce se překrývají, tzn. velitelé tam působí s tím už předchozím. Takže toto se děje.
Určitě Afghánistán nemá vojenské řešení, ale bez vojenského řešení nelze otázku vyřešit. Proto hovoříme o tom uceleném přístupu, který má všechny komponenty. Mezinárodní společenství tam není zastoupeno pouze Severoatlantickou aliancí, ale i Evropskou unií, OSN, nevládními organizacemi, tudíž já si myslím, že toto je skutečně důkazem toho, že úsilí je koncentrované a není pouze vojenské, ale vojenské současně být musí.
To, proč byl jmenován vrchním velitelem ISAF generál McChrystal - má právě uvolnit ruce, protože pod ním bude vytvořeno i jedno další velitelství, které bude velet operacím a má umožnit propojení pro to, aby se dala do praxe lépe aplikovat ta good governance, o které jste mluvil, tzn. dobré vládnutí. A je to především tento důvod, ne důvod pro to, aby tam byly ještě větší represe. Já bych chtěl říct, že ten, kdo viděl Afghánistán v roce 2002, 2003, 2005 a teď, tak dá za pravdu, že to, co se tam udělalo, tak je opravdu hodně. A doporučoval bych, jako v případě Kosova, se dojet podívat na místo a poté o tom zasvěceně mluvit. Já bych neřekl, že to není nic nového.
Stejně tak uznáváme, že otázka Pákistánu je zcela zásadní, ale v tomto případě ztratit Afghánistán by bylo zcela fatální věcí i pro otázku Pákistánu.
Vážení páni poslanci, paní poslankyně, já vás znovu prosím o projednání s pozitivním výsledkem tohoto materiálu i proto, že naši vojáci reprezentují naši zemi v těchto nelehkých podmínkách. Myslím, že si zaslouží náš dík a zaslouží si, aby věděli, že se tady my všichni bavíme i o nich. To není abstraktní debata, to je o lidech, kteří zastupují naši vlast daleko za našimi hranicemi a nasazují tam životy a někteří je i položili. Takže já vám tímto děkuji a žádám o projednání tohoto materiálu. ***