Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2006 – 2010

45.
Návrh poslanců Kateřiny Jacques, Přemysla Rabase, Petra Bratského,
Karla Šplíchala, Vlasty Parkanové a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných
dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 640/ - prvé čtení

Jsme v prvém čtení, stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 640/1. Rozumím tomu, že za navrhovatele bude vystupovat pan poslanec Martin Bursík. Požádám pana Zbyňka Novotného, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, protože je zpravodajem pro prvé čtení. Můžeme tedy zahájit. Prosím, pane poslanče, za navrhovatele uveďte předložený návrh. Prosím Sněmovnu o klid, abychom to mohli v klidu projednávat.

Poslanec Martin Bursík: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovoluji si v zastoupení navrhovatelů předložit vám návrh na vydání zákona, kterým se novelizuje zákon 245/2000 Sb., o státních svátcích. Ten stávající zákon rozlišuje státní svátky a významné dny. Státní svátky jsou dny pracovního klidu, významné dny jsou dny pracovními, přičemž významných dnů je v zákoně o státních svátcích doposud devět. Patří sem například Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, Mezinárodní den žen, Den přístupu České republiky k NATO, Den vzdělanosti, Květnové povstání českého lidu, Den rodin, Vyhlazení obce Lidice, Den památky obětí komunistického režimu a nakonec i Den válečných veteránů.

Předložený návrh zařazuje mezi významné dny, tedy nikoli státní svátky, ale významné dny, také 30. červen jako den odchodu okupačních armád z území Československé federativní republiky, s tím, že asi nemusím nikomu připomínat události z noci z 20. na 21. srpna, kdy tehdy 30 divizí sovětské armády, tři polské divize, jedna maďarská, bulharská, celkem zhruba půl milionu osob, překročilo hranice. Ten den byl významný, protože jsme zhruba na 20 roků ztratili podstatnou část suverenity, a proto po listopadu 1989 se vlastně téma odsunu, odchodu okupačních armád stalo velmi významným tématem. Československu se to podařilo jako prvnímu z postkomunistických zemí. 26. února 1990 byla ministry zahraničních věcí podepsána smlouva mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk a 30. června 1991 odešlo v 925 transportech celkem 73 500 vojáků a dalších 39 000 rodinných příslušníků plus veškerá technika. To znamená ten důvod, proč navrhujeme, aby 30. červen se stal významným dnem, je přirozeně proto, že v sobě má tento den významnou symboliku, kdy se nezávislost Československa stala opět realitou a přestali jsme být jedním ze satelitních států sovětského impéria.

Čili bych si dovolil vás požádat, abyste propustili tento návrh zákona do dalšího čtení. Nemá žádný dopad na státní rozpočet, nejedná se o den pracovního volna, čili v tomto není žádný problém. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Bursíkovi za předložený návrh a žádám zpravodaje pro prvé čtení Zbyňka Novotného, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, v dějinách států je okupace cizí mocí vnímána jako faktická likvidace státní suverenity a jako předstupeň k likvidaci státnosti jako takové. V dějinách moderního československého státu jsme tuto situaci zažili již dvakrát. Je ironií současnosti, že tatáž událost je posuzována nestejným metrem. Zatímco okupace první, tedy okupace nacistickým Německem, je státním svátkem, ukončení okupace druhé, okupace bolševickým Sovětským svazem, není doposud ani dnem významným. Právě toto se snaží návrh zákona napravit s plným vědomím, že ve vnímání obou okupací naší země zůstane stále ještě rozdíl, a to i přesto, že jediným rozdílem je, že první okupace, tedy okupace z let 1939 až 1945, trvala šest let a okupace z roku 1968 až 1991 trvala 23 roky.

Dámy a pánové, naše suverenita se stala skutečností teprve faktickým ukončením sovětské okupace. Především mladé generaci bychom měli sdělit, že to, co 30. června roku 1991 skončilo, nebylo nic bezvýznamného, ale že dnešní samozřejmá svoboda je s okupační armádou ve vlastní zemi naprosto neslučitelná.

Jak už zde zaznělo, významný den je dnem pracovním. S navrhovanou změnou tedy nevznikají žádné náklady jak na státní rozpočet, tak náklady hospodářské, které v případě pracovního volna nese soukromý sektor.

Já doufám, že se u tohoto tématu zde nerozproudí nějaká nevhodná diskuse, která bude to, co 30. června roku 1991 skončilo, obhajovat. Doufám, že mě přesvědčíte o tom, že to z mé strany není vítězství optimismu nad zkušeností. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu a otevírám obecnou rozpravu. Nemám žádnou písemnou přihlášku, vidím přihlášku pana poslance profesora Zdeňka Jičínského. Jako prvnímu mu uděluji v obecné rozpravě slovo. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, myslím, že jsme si už zvykli, že se tady v rámci zpravodajských zpráv nebo návrhů nebo diskusí objevují názory velmi podivné, často bych řekl zcela nesmyslné. To jsme právě slyšeli od zpravodaje. Já nemám žádný důvod, abych hájil sovětskou okupaci, to, co se stalo 21. srpna, a doplatil jsem na to dvaceti lety, kdy jsem byl vyřazen z politického života, z akademického života, kdy jsem byl osobou režimu nepřátelskou. Ale přesto nemohu přijmout takové primitivní tvrzení, že mezi okupací německou a okupací z 21. srpna není žádný rozdíl. Ta první trvala šest let a druhá dvacet, nebo jak to pan kolega říkal.

Myslím, že každý ví, že v rámci německé okupace byl připraven plán na Endlösung, což znamená konečné řešení otázky, tedy likvidace českého národa. Okupace 21. srpna žádné takové cíle neměla. Prostě měla tu cíl, aby Československo nešlo odlišnou cestou, aby se nechtělo vymanit ze sovětské sféry, ale s osudem českého národa jako samostatné národní entity a ani s osudem českého státu to v tomto směru nemělo co dělat. Čili jakkoli můžeme vůči této skutečnosti být maximálně kritičtí, tak tato míra kritičnosti zbavuje ta slova jakékoli věrohodnosti.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Má někdo další zájem přihlásit se do rozpravy? Ano, vidím, pan kolega Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***