(16.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
24. listopadu ministr předseda Legislativní rady vlády Cyril Svoboda sice dramaticky kritizuje po obsahové i formální stránce posudek Ústavu státu a práva, ale vůbec nevznáší námitky proti navrhovanému řešení. Naopak opakovaně - a prosím, kdo by mi nevěřil, ta nahrávka z vlády je k dispozici v mé kanceláři - naopak opakovaně na té vládě říká, že tomuto projektu věří, že ho pokládá za správný a že on v něm osobně žádná rizika nevidí. To jsou přesné citace, které komukoliv pustím, kdo bude chtít slyšet autentickou nahrávky vlády. Ministr Svoboda říká: Pokládám tento projekt za potřebný. Já osobně v něm žádná rizika nevidím a myslím si, že by měl být realizován. Pouze se domnívám, že ten posudek neodpovídá tomu, že za něj něco platíme. Já bych za něj nedal ani korunu. - To taky říká.
Taky poté, co byl tento posudek vyřazen z materiálu a vláda hlasovala o materiálu, usnesení, tak pak už pan ministr Svoboda neprotestuje, je spokojen, ba přímo happy. Vláda v celkovém počtu devatenácti hlasuje osmnáct pro, nikdo se nezdržel, nikdo nebyl proti. Nepřítomen byl pouze pan ministr Nečas. Ne proto, že by proti tomu protestoval, ale protože se někde trápil s odboráři. Pan ministr Svoboda hlasoval pro toto řešení v souladu s tím, jak v diskusi několikrát zdůraznil, že ten projekt pokládá za potřebný a že on osobně v něm žádná rizika nevidí. To vše, prosím pěkně, je doložitelné.
Mýtus třetí, že zakázka je za 115 miliard. To je samozřejmě blbost. 115 miliard není cena zakázky. A upřímně řečeno, kdyby to měla být soutěžní cena, tak ten projekt postrádá smysl. Nemohu říct, byť tu představu mám, jaká je konečná cena, ale 115 miliard je částka, která nemá s cenou nic společného. Je to pouze aritmetický součet garancí, které uzavřel Fond národního majetku, podle mě hloupě, zbytečně a špatně, v letech 1992 až 1994. Nicméně uzavřel a jsou vymahatelné ve smluvních vztazích s privátními subjekty, které privatizovaly firmy s dosud nezjistitelnou ekologickou zátěží.
Další mýtus je, že se vláda hádala o tom, zda to má být vyhlášeno jako veřejné řízení, nebo jako kvazikoncesní projekt, jak některá média říkají, protože jim to řekl pan ministr Svoboda, že to veřejné řízení je transparentní a přezkoumatelné Evropskou komisí, a on se tak strašně snažil, aby to tak bylo, zatímco ten kvazikoncesní projekt je netransparentní a nepřezkoumatelný Evropskou komisí.
Skutečnost potvrzená právním poradcem A.T. Kearney je taková - konzultovaná s DG Competition - je taková, že kvazikoncesní projekt je přezkoumatelný Evropskou komisí, že to, co teď vypsalo Ministerstvo financí, je zcela transparentní a přezkoumatelné Evropskou komisí. Fór je v tom, že tuto otázku, zda veřejné řízení, nebo kvazikoncesní projekt, opravdu nikdo nikdy na té vládě nevznesl. Ani písemně, ani ústně. Ten, kdo dnes křičí, že je ten bojovník za to správné, transparentní řešení, to nikdy neřekl! Měl na to čas od června do listopadu. Nikdy to nenapsal, nikdy to neřekl. Říká to možná dneska. Proč? Na to se ho zeptejte, já to nevím. V tom okamžiku, kdy se o tom rozhodovalo, tak o tom nemluvil a hlasoval pro to řešení, které vláda schválila jednomyslně všemi hlasy ministrů nominovaných za ODS, za KDU-ČSL, za Stranu zelených.
Mýtus další, že není pravda, že stát se musí vypořádat s tímto závazkem do roku 2015, že jsme si to datum vymysleli, že na to tlačíme ten stát, aby to do toho roku vyčistil. No to není mýtus, to je respekt vůči správnímu rozhodnutí České inspekce životního prostředí, které pro jednotlivé případy stanovilo datum konečného vyčištění, kdy rok 2015 je rokem, kdy 97 % všech těchto správních rozhodnutí bude po termínu. Jistě, může mi kdokoliv namítnout, že Česká inspekce životního prostředí jako nástroj státu může tomu státu uhnout a posunout o pár let dál. To jistě může. Nicméně jak potom může stát vůči svým privátním subjektům, vůči občanům vyžadovat plnění rozhodnutí svých správních orgánů, když on sám je respektovat nechce? Toť otázka jedna. Za druhé, myslí si snad stát, že když to posune, že to bude levnější? Ne, bude to dražší. Takže my jsme ten rok 2015 stanovili jako rok okamžiku, kdy v zásadě všechna správní rozhodnutí České inspekce životního prostředí budou prošlá.
Mýtus sedmý, který tady řekl pan poslanec Svoboda, že v okamžiku, když se vyhlásila tahle zakázka, že ten standardní proces se zastavil. To je totální plk! Ten standardní proces běžel dál. A Ministerstvo financí i Ministerstvo životního prostředí může doložit, že běžel rychleji než jakýkoli proces, který byl předtím v letech 2002 až 2006 a 2006 až 2007. Ta snaha nebyla zastavit jeden proces a nastartovat druhý. Ta snaha byla jeden neefektivní proces nahradit druhým neefektivním.
No a mýtus další je, že to bude dražší a neefektivnější a neprůhlednější. No tak to prosím pěkně nemůže být. To, jak je to teď nastaveno, znamená, že dodavatelé nejsou při stávajícím standardním procesu, který stále probíhá, motivováni k té nejlevnější ceně. Prostě nejsou. Spíše naopak. Spíše se naopak těší na to, že až začnou hrabat a kutat, kutat a hrabat, a pak se řekne, že to nestačí, že je potřeba přihodit další dvě, tři, čtyři, pět, šest miliard, aby se mohlo více kutat a hrabat a být více zakázek. To je stávající systém. Mohu doložit na celé řadě případů.
Úplně učebnicový příklad je případ Škody Plzeň. Tam kdysi vláda v roce 1992, když se to privatizovalo Soudkovi, schválila garanci ekologických škod ve výši dvou miliard korun. Jak běžela léta, jak se jako hrabalo tím rypadlem, tak všechny vlády pravicové i levicové ze dvou zvýšily na čtyři, ze čtyř na šest, ze šesti na deset - a skončilo to na 12,5 miliardy. Já když přišel na Ministerstvo financí, tak jsem zjistil, že brownfield v Plzni, původně garantovaný za dvě miliardy korun, stál veřejné rozpočty České republiky 12,5 miliardy korun. Nechal jsem si udělat nezávazný posudek, že za tyhle prachy by se celá plocha dala vybagrovat do šesti a tři čtvrtě metru do hloubky, což se nepochybně nestalo. Načež jsem zjistil, že supervizora dodavatele - dodavatel byl Aquatest, pardon, dodavatel byl Geosan, a supervizora schválilo Ministerstvo životního prostředí i Ministerstvo financí firmu Aquatest, což je firma spojená s firmou Geosan v mnoha obchodních případech. A všechno bylo naprosto ažur. A vysolili jsme 12,5 miliardy, ani jsme nemňoukli! A já jsem to po svém nástupu na Ministerstvo financí předal orgánům činným v trestním řízení, neboť jsem přesvědčen, že se tam minimálně dvě až tři miliardy ukradly. Nicméně orgány činné v trestním řízení tam nezjistily ničehož nic neobvyklého, protože to probíhalo všechno v naprostém pořádku podle stávajícího standardního modelu. 12,5 miliardy! Že si toho mediální scéna nevšimla v té době? Něco podobného, obávám se, chystá se teď, kdy Česká inspekce životního prostředí žádá vládu České republiky z původních dvou miliard Synthezii Pardubice zvednout na čtyři, pak na čtyři a půl, pak možná na šest a půl. Já nevím, kam až to půjde! ***