(10.20 hodin)
(pokračuje Marková)
Poplatky se sice nazývají regulační, ale jsou příjmem poskytovatelů zdravotní péče. Jedním z jasných důkazů je i fakt, že po zrušení poplatků u dětí požadovali pediatři a ambulantní lékaři kompenzace. Také některé nemocnice považují zrušení poplatků za výrazný úbytek svých příjmů. Nicméně tato fakta nesvědčí o nutnosti zachovat regulační poplatky, ale pouze o špatně nastaveném systému financování zdravotnictví nejen v oblasti úhrad ze strany zdravotních pojišťoven.
Znovu připomínám, že regulační funkce poplatků je zvlášť pochybná u chronicky nemocných, zdravotně postižených, u lidí s úrazy, u dobrovolných dárců krve a kostní dřeně a také u hospitalizovaných, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřou, a celkově v situaci, kdy o četnosti návštěv u lékaře a předepsaných lécích nerozhoduje pacient, ale lékař.
Informace Ministerstva zdravotnictví o úsporách poté, co se snížil počet návštěv u lékařů, na pohotovosti či u vydaných léků, není doposud podložena žádnou seriózní analýzou. Není totiž vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky a nakolik tak ohrozili své zdraví, nebo dokonce život. Nikde také nebylo zatím vyčísleno, o kolik výjezdů více měla rychlá záchranná služba, a tím se náklady systému zvýšily poté, co byl zaveden 90korunový poplatek za návštěvu pohotovosti. Za naprosto nepodložený pak považuji také údaj o úsporách v lékové politice. Zpráva Státního ústavu pro kontrolu léčiv porovnávala spotřebu léků za rok 2007 a 2008 a jediná skupina, která zaznamenala výrazný pokles nákladů, jsou léky kardiologické. Přitom infarkt myokardu zabije každoročně nejvíce Čechů.
Nastartováním tzv. zdravotnické reformy v podobě zavedení poplatků na straně jedné a stanovení stropů pojistného na straně druhé tak bohatí mají zajištěnu zdravotní péči, na kterou jim solidárně přispívají chudí. Tím došlo k obrácení principu solidarity, který by měl být určující v případě zdravotnictví jako veřejné služby. To, že je zdravotnictví veřejnou službou, nezpochybňuje v tuto chvíli žádná politická strana. Pokud se chceme bavit o nutnosti dodat finanční prostředky do systému zdravotnictví, a stanovisko vlády k tomuto zákonu s tímto faktorem také argumentuje, jsou jiné cesty, které nebudou představovat zásah do peněženek občanů, zvlášť v situaci, kdy podle kvalifikovaných odhadů každoročně unikají ze zdravotnictví finanční prostředky ve výši 20 mld. korun!
Komunistická strana Čech a Moravy kromě jiného navrhuje tato opatření místo regulačních poplatků:
Zrušení stropu pojistného. Poslanecký klub KSČM již takovýto návrh zákona předložil, prošel druhým čtením a bude možné o něm ve třetím čtení hlasovat. Podle kvalifikovaných odhadů využívá totiž 8 až 10 % plátců pojistného tento strop a předpokládaný nárůst pojistného pak, pokud budou stropy zrušeny, je kolem 8,5 až 9 mld. korun.
Další cestou je nárůst procenta HDP do zdravotnictví. V současné době vkládá ČR 7 % HDP do zdravotnictví. Vyspělé země EU, čili E15, vydávají v průměru 8,9 %.
Další - navýšení plateb za státní pojištěnce. Současných 723 oproti 2772 korunám za zaměstnance a 1230 korun za osobu samostatně výdělečně činnou je skutečně velký rozdíl, když uvážíme, za kolik občanů platí zdravotní pojištění stát.
A konečně stanovení pravidel pro marketingové pobídky farmaceutických firem. Ty se promítají do cen léků a stoupá nutnost vyššího hrazení z veřejného zdravotního pojištění. Lze to nazvat takovou korupcí z veřejných peněz. Tady je náš odhad úspor v případě, že by se stanovila jasná pravidla, kolem 6 až 10 mld. korun.
Z výše uvedených důvodů prosím o podporu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Prosím o podporu a děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Boris Šťastný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dříve než se ujmu své zpravodajské zprávy, dovoluji si předstoupit v zájmu zefektivnění naší práce s následujícím procedurálním návrhem. Budeme projednávat tento bod č. 53, sněmovní tisk 916, jehož jsem zpravodajem, a ob jeden bod se nachází též bod číslo 32, sněmovní tisk číslo 942 navrhovatelů pana poslance Ratha a spol., který se týká v podstatě téže problematiky s drobnými úpravami. Dovoluji si proto navrhnout, abychom hlasovali o sloučení obecné rozpravy v rámci obou těchto sněmovních tisků.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Ano, děkuji, pane zpravodaji. Já formálně otevřu obecnou rozpravu, abychom mohli tuto rozpravu přerušit do projednávání bodu 32, kde by tato rozprava obecná byla k oběma bodům sloučena. Je tomu tak, pane poslanče? (Posl. Šťastný: Je to přesně tak.) Ano. Takže nechám o tomto návrhu hlasovat.
Kdo souhlasí, aby obecné rozpravy k bodu číslo 53 a bodu číslo 32 byly sloučeny, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 100 z přihlášených 144 poslankyň a poslanců pro návrh 101, proti nikdo. Konstatuji, že tento bod jsme přerušili do projednávání bodu číslo 32 v obecné rozpravě.
Nyní budeme pokračovat bodem číslo
31.
Návrh poslanců Jiřího Paroubka, Zdeňka Škromacha, Bohuslava Sobotky
a dalších na vydání zákona o jednorázovém příspěvku k důchodům
/sněmovní tisk 940/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení, ale současně upozorňuji na to, že mi bylo doručeno veto poslanců klubu ODS. Vláda k tomuto sněmovnímu tisku nezaujala stanovisko.
Nyní prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Škromach. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolil bych si uvést návrh zákona, který umožňuje vyplatit jednorázovou výpomoc v souvislosti se změnami výše daně z přidané hodnoty. Jedná se o tzv. třináctý důchod, a sice ve výši 2400 korun, což je v průměru asi 200 korun, a to je v zásadě nerealizovaná valorizace důchodů, kterou vláda neschválila pro příští rok.
Tento návrh zákona umožňuje, aby k této valorizaci došlo, aby tato valorizace proběhla z nedaňových příjmů státního rozpočtu, a zároveň umožňuje to, že nevznikají další nároky pro další léta, a to na rozdíl od návrhu nebo představ, které chtěly realizovat některé strany, jako třeba ODS. Navýšení tisíc korun měsíčně na důchod by znamenalo pětinásobně vyšší náklady do důchodového systému, a to stabilně po všechna další léta s násobkem dalších valorizací. ***