(17.40 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Pokud jde o první okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u činnosti spočívající v řízení vozidla, není zřejmé, proč by toto mělo být přísněji postihováno oproti například činnosti pracovníka atomové elektrárny či chemického provozu, pilota letadla, pokud není také letadlo vnímáno jako vozidlo, strojvedoucího lokomotivy za stejné podmínky, hasiče či jiného záchranáře, posunovače na dráze v železnici, lékaře při poskytování lékařské péče, například u toho, který operuje vážně nemocného pacienta a tak dále. Tyto jsou v praxi považovány za činnosti spadající pod § 274 odst. 1, u nichž je ohrožení mnohem bezprostřednější než při řízení motorového vozidla a často postihují i mnohem větší počet lidí, například u atomové elektrárny nebo nebezpečného chemického provozu.
Zpřísnění postihu u řidičů vozidel nemá v tomto světle žádnou logiku, i když z hlediska praxe je nejčastější, to však samo o sobě nemůže odůvodnit zpřísnění postihu této činnosti oproti jiným, často daleko nebezpečnějším nebo škodlivějším formám. Pokud se zdá postih nedostatečný, je možno zvýšit hranici trestní sazby v odstavci 1 § 274, aniž byly rozlišovány tyto činnosti, ale pro to není z hlediska míry postihu zatím žádný důvod. Nová úprava platí necelé dva měsíce, dokonce ještě v lednu, nemýlím-li se, takže tomu není ani samotný měsíc.
Navíc tato navrhovaná novelizace, pokud bude přijata, vytvoří značné problémy v praxi použitím pojmu vozidla, když není zřejmé, zda jde o vozidlo v silniční dopravě, či i v jiné pozemské dopravě, například železniční, zda za vozidlo má být považováno jen motorové vozidlo, či i jiné vozidlo, například jízdní kolo nebo povoz či potahové vozidlo řízené vozkou, když dosavadní praxe řízení jízdního kola za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky nepovažovala, poněvadž z něho nevyplývá ohrožení potřebné intenzity. Toto vozidlo bez motorické síly a v důsledku své konstrukce i malé váhy nemá značnější kinetickou energii. Toto ohrožení sice může za určitých okolností vzniknout, avšak v takovém případě vyplývá jen z dané konkrétní situace, nikoliv ze samotné povahy vozidla a jízdy na něm v podnapilém stavu. Nebezpečnou situaci v tomto smyslu může v konkrétním případě vytvořit podnapilá osoba i jinou činností, například tažením vozíku, přenášením břemene i závadnou chůzí. Dojde-li zaviněním podnapilého cyklisty ke vzniku poruchy vykazující znaky některého trestného činu, je třeba skutek posoudit podle povahy následku jen jako poruchový trestný čin, tedy nikoliv v souběhu s trestným činem podle § 274 trestního zákona.
Pokud jde o druhou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, a sice vozidlo řídí bezprostředně po požití návykové látky, platí zde to, co bylo uvedeno již shora, neboť jde opět o povyšování typicky přestupkového jednání na trestný čin. K tomu znovu autor odkazuje na znění přestupku podle § 22 odst. 1 písmeno b) přestupkového zákona, kdy řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po požití jiné návykové látky.
Vzniká otázka, proč se tak činí beze změny zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
V této souvislosti je třeba uvést, že je zřejmá čím dál větší snaha přesunovat typicky přestupková jednání v dopravě pod trestné činy, zřejmě s představou, že tím je zajištěn přísnější postih, což ale není pravda, neboť u těchto drobných, méně závažných jednání jsou uplatňovány často odklony, takzvané podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, odstoupení od trestního stíhání mladistvého a podobně, případně upuštění od potrestání jako takového. Tak se zcela míjejí uvedené snahy účinkem, zvláště když postih za přestupková jednání je poměrně přísný a účinný a také k němu dochází v krátké době po spáchání přestupku. Kromě toho jsou tyto přestupky sankcionovány poměrně výrazně pokutami, zákazem činnosti a při využití bodového systému.
U trestního řízení je podstatně obtížnější dosáhnout takového rychlého účinku, a to již vzhledem k povaze a systému trestního řízení, zejména jeho uspořádání, kdy napřed dochází k přípravnému řízení, posléze teprve tedy k řízení před soudem, a také vzhledem ke způsobu dokazování.
Dále je třeba zdůraznit, že tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je zcela chybně formulována, neboť podle záměru předkladatelů má jako zvlášť přitěžující okolnost navazovat na odstavec 1 § 274, kde je ovšem předpokladem, že pachatel vykonává činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, zatímco podle důvodové zprávy k návrhu zde pachatel sice vozidlo řídí, aniž by byla vyloučena jeho způsobilost, ale činí tak bezprostředně po požití návykové látky, kdy ke snížení, respektive vyloučení jeho způsobilosti ještě nedošlo, ale dojde k němu zanedlouho po požití takové látky, tedy během řízení vozidla. Přitom takzvaná kvalifikovaná skutková podstata je v podstatě souhrnem znaků základní skutkové podstaty a kvalifikační okolnosti, tedy jinými slovy, jestliže má být naplněna kvalifikační okolnost, musí být současně naplněna základní skutková podstata, neboť jinak se okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nemůže uplatnit. To ale v tomto případě není splněno.
Zcela nevhodné je i použití pojmu požití návykové látky, což pokrývá jen způsob aplikace ústy, aniž by byly pokryty další způsoby aplikace návykových látek, které se nepoužívají ústy, ale jinak, například injekčně či jinou aplikací. Z toho je zřejmé, že návrh vychází jen z názorů takzvaných dopravních expertů, kteří však nejsou experty na trestní právo a jeho aplikaci, ale i jeho působení ve společnosti v souladu s principem ultima ratio.
Dále autor odkazuje na konkrétní judikaturu Ústavního soudu.
V té souvislosti je třeba poukázat i na to, že ani tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby se nemá uplatňovat v podstatně závažnějších případech v § 274 odst. 1 postihovaných zaměstnání nebo činností, například znovu tedy pracovníka atomové elektrárny, chemického provozu, pilota letadla, strojvedoucího lokomotivy, hasiče či jiného záchranáře, posunovače na dráze, lékaře při poskytování lékařské péče, kde je daleko větší pravděpodobnost, že při takové činnosti dojde k naplnění předpokladů navrhovatelů, že činnost nebude ukončena do doby, kdy nastane v odstavci 1 § 274 předpokládané vyloučení z působnosti ji vykonávat. Je tedy takto stanovena zvlášť přitěžující kvalifikační okolnost zcela nelogická, a to z důvodů již podrobně uvedených shora v bodě a).
Navíc stanovení této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je zcela zbytečné, neboť pokud pachatel vozidlo řídí bezprostředně po požití návykové látky, aniž by byla vyloučena jeho způsobilost, ale činí tak bezprostředně po požití návykové látky, kdy ke snížení, respektive vyloučení jeho způsobilosti ještě nedošlo, ale dojde k němu zanedlouho po požití látky, to jest již při vyřízení vozidla, jde podle ustálené judikatury o pokus trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 21 odstavec 1 k § 274 trestního zákona.
K poslednímu navrhovanému bodu, a sice řízení motorového vozidla bez řidičského průkazu podle § 274a trestního zákona, je třeba uvést, že návrh se opětovně snaží o povýšení typicky přestupkového jednání na trestný čin. Trestní zákoník v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe navazující na zásadu zákonnosti je vybudován na přístupu, že první takové řízení, aniž by došlo k nějakému trestněprávně relevantnímu následku, kdy pak již jde o poruchový trestný čin, například usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti a podobně, je pouhým přestupkem, a teprve druhé takové řízení se stává trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1 písmeno a) trestního zákona, neboť s přestupkem podle § 22 odstavec 1 písmeno e) přestupkového zákona je vždy podle § 22 odstavec 4 a 7 spojeno uložení zákazu činnosti nejméně na šest měsíců. ***