(15.20 hodin)
(pokračuje Plachý)
Ostatně bylo tady také vzpomenuto, že už je to otestováno a že všechno je v pořádku a testy ukazují, že naopak, čím více biosložky, tím lépe. Není tomu tak. My všichni víme, že výsledek testů záleží na tom, kdo testy platí. Já bych byl schopen vám donést možná zase jiné testy, např. ten vzpomenutý z Českých drah, kdy praskaly hlavy válců a nebylo to tak, že by si České dráhy zaplatily agenturu, která jim připraví prostě nějaké vyhodnocení, ony to opravdu zkoušely samy bez jakéhokoliv podjetí, naopak chtěly ušetřit peníze za bionaftu, ale bohužel se ušetřit nedalo.
Švédsko dováží biosložky z Brazílie. Má údajně ohlídáno, že tam opravdu nedochází ke kácení deštných pralesů. Mně to připomíná úplně stejnou situaci, kdy Rakousko odebírá elektrickou energii z České republiky a ve smlouvě má uvedeno, že tato energie není z Temelína. Doporučte to Švédsku, aby si tam dalo podobný dovětek, že nebude docházet ke kácení deštných pralesů. Myslím si, že Švédové by byli spokojeni a vy možná také.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Pan poslanec Petr nyní, poté pan poslanec Hanuš. Vážený pane poslanče Petře, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se domnívám, že tady z hlediska jistého pana kolegy bylo řečeno na vystoupení pana kolegy Plachého, ať nepoužívá mýtů. Já bych řekl, že z tohoto pultu, kde teď stojím já, zaznělo od jistých poslanců jisté strany těch mýtů podstatně víc. A ty mýty zněly, že vše, co děláme, co nám doporučí Evropská komise, je to nejlepší. Možná že nám ještě zůstalo něco z toho, když jsme byli v područí Sovětského svazu, že musíme být nejlepší.
Takže otázka dneska zní zhruba asi takhle: Co nás nutí k tomu, abychom si zvyšovali limity, které nám např. pro bionaftu stanovuje pro jednotlivá období Evropská unie? Já si myslím, že nás nic k tomu nenutí. A těch mýtů tady bylo nespočetně. Já vzpomenu jen jeden, a to je obnovitelné zdroje a ta nešťastná fotovoltaika. Takže abychom neosočovali své kolegy z mýtů, ale abychom taky zalistovali ve své paměti, kolik mýtů tady někdo z této tribuny pronesl. Já se domnívám jednu věc, že jsou lidé, kteří rozumějí všemu, a poněkud mě nějakým způsobem fascinuje to, co tady pan kolega Bursík pronesl, že by se Škodovka měla zamýšlet nad tím, jaký má program. Já se domnívám, že pan kolega Bursík, prostřednictvím vaším, když mu bylo vytýkáno, že radí dvěma společnostem, které mají protichůdné zájmy, a to Ministerstvu životního prostředí a následně mostecké společnosti, se už oprostí od těchto rad a nebude radit Škodovce, která ví, co chce, a která je pojmem ve světě. Já si myslím, že takové ministerské rady, o ty dneska naprosto nikdo nestojí. (V sále je silný hluk.)
A pokud tady hovoříme o zájmových skupinách, tak tady jistě máme nějakou naftařskou lobby a máme tady jistě nějakou lobby potravinářskou nebo zemědělskou. Když se mám přiznat, tak zemědělská lobby je mně bližší, poněvadž její produkce vzniká na území tohoto státu. Ale když už něco posuzujeme, a na to jsme si zvykli, tak tady vždycky zaznívá, že ne z malých českých poměrů musíme hodnotit situaci, ale měli bychom ji hodnotit taky z těch globálních hledisek. Takže pokud ji hodnotíme z globálních hledisek, tak já sice chápu, že naši zemědělci mohou být spokojeni, jistě, když máme 30 % osevních ploch, když letím letadlem, tak zírám na tu žlutou barvu až do měsíce května, zaplať pánbůh za ni, ale na druhé straně je tady miliarda a půl lidí, která hladoví a která žije za jeden a půl nebo za jeden dolar denně. Tak když v globálním posuzování, tak vždy v globálním posuzování. A z hlediska environmentálních zdrojů jsou jistě oblasti, které získávají tu energii výrazně líp a levněji, než je to v našich středoevropských poměrech.
Paní předsedající, já bych si vás dovolil požádat, aby...
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Velice se vám omlouvám, pane poslanče, měla jsem to udělat, aniž byste mě o to žádal. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím o ztišení.
Poslanec Břetislav Petr: Děkuji za to. Možná že unavuji tuto společnost svým vystoupením, ale mám dojem, že musím říci, co si myslím.
Takže asi bionafta z Brazílie bude vždycky levnější než bionafta z českých poměrů, stejně jako kilowatt elektrické energie z fotovoltaiky někde z pobřeží dalmatského nebo středozemního bude levnější než v našich poměrech, kde to slunce svítí pouze 1100 hodin, na jižní Moravě a v jižních Čechách. Na severní Moravě je to už pouze 700 hodin. Takže nemůžeme přehlížet aspekt toho, že ty biosložky, až se v rámci celosvětovém ještě více rozšíří, asi i Česká republika nebude schopná konkurovat s oblastí, kde mají příznivější klimatické poměry.
A co je nejzávažnější, a já si myslím, že jeden seminář mi skoro připadá, když se na něj odvoláváme, jako když jsme tady řešili jistou zákonnou normu a jedinou odpovědí bylo, ano, pan profesor Šámal s tímto řešením souhlasí. Takže jeden seminář může být zmanipulován. Já jsem tam nebyl a říkám nějakou predikci, která nemusí být správná. Takže otázka dnes zní zhruba asi takto: Má Česká republika v budoucnu takový potenciál, aby byla schopna v rámci globálních cen konkurovat dovozům biopaliv ze zemí, které mají pro to příhodnější klimatické poměry? Odpověď mi schází. A tak i další otázka, která nezazněla, jak jsem se ptal, ani na tom semináři. Pro to, abychom vytvořili v rámci biopaliv nějakou jednotku, tak na ni spotřebováváme od 0,97 až do 1,23 více energie, než tato jednotka je schopna, když je přimíchávána do biopaliv, vytvořit. Takže otázka zní: Vyplatí se nám vůbec orat, sít, sklízet a zpracovávat řepku, když na výsledný produkt musíme dát více energie, než skutečně z jednotky toho biopaliva získáme?
A otázka regulace dovozu a vývozu. Já si myslím, že před několika měsíci v Kodani proběhl výrazný summit, od kterého jsme očekávali podstatně víc, než jaký byl výsledek. Totiž Evropa do jisté míry kráčí, pokud na stejná pravidla nepřistoupí Amerika a další rozvíjející se státy, k tomu, že její výrobky budou nekonkurenceschopné. ***