(14.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Řada politiků po poměrně zvulgarizované čtyřleté legislativní periodě a zejména někdy až hraničící s nechutností ve volební kampani slibovala novou politickou kulturu. Byl bych rád, abychom se jí v tomto volebním období dočkali. Dovolte mi, abych vám připomenul slib poslance, který jsme tady skládali v úterý. Článek 23 odst. 3 říká, že vykonáváme mandát v souladu se svým slibem, nejsme vázáni žádnými příkazy, ale v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Dovolím si tedy říct, že pokud chceme takovou novou politickou kulturu nastolit, měli bychom si uvědomit, co takové vyřazování pro politický názor, případně jinak odůvodněné rozhodnutí přinese.
Původně jsem měl v úmyslu navrhnout, aby se o počtu místopředsedů hlasovalo tajně, protože ze sdělovacích prostředků, kterým ale obecně příliš nevěřím, jsem se dozvěděl, že některé politické strany měly tzv. vázané hlasování pod pokutou až 7 mil. korun. Říkám, nevěřím tomu a nebudu to navrhovat, abych zbytečně nepřiléval olej do ohně. Ale prosím vás, zvažte, jestli je možné, abychom tento princip, princip poměrného zastoupení, porušili, tedy ústavní princip porušili už v době ustavování vedení Poslanecké sněmovny.
Znovu opakuji, nejde o žádný koaliční projekt. Nad Poslaneckou sněmovnou má vládu pouze občan ČR ve volbách. Jestli rodící se koalice chce přijít s tím, že vítěz bere vše, je to její svaté rozhodnutí. Samozřejmě to může svými hlasy prohlasovat. Jen připomínám, že nás po roce 2002 ani nenapadlo, abychom tento známý zákon ze Spolkové republiky Německo opsali do českého ústavního sytému a prohlasovali ho, přestože jsme to udělat mohli, protože zákon o jednacím řádu je ovládán principem prosté většiny. Neudělali jsme to právě proto, že jsme byli přesvědčeni o tom, že politická kultura je víc, a v Poslanecké sněmovně tím častěji, jak často se dostáváme sami mezi sebou do střetu. Nově zvolená předsedkyně Poslanecké sněmovny to řekla ve svém úvodním vystoupení, že tady musí docházet k politickým střetům, protože to je souboj myšlenek. Neměl by to být ale souboj síly a souboj menšiny.
Připomenu ještě jedno ústavní ustanovení, že jednotlivá rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, která dbá ale zájmů menšin. Dovolím si tedy připomenout, že pokud na ustavující schůzi použijeme princip síly, nepřinese to českému politickému životu nic dobrého.
Proto tedy znovu opakuji, že by bylo mnohem vhodnější, aby Poslanecká sněmovna určila počet místopředsedů na čtyři, aby jednotlivé politické frakce měly ve vedení Sněmovny své zástupce. Nikoho nebudu žádné jiné politické straně prověřovat, jestli návrh je vhodný, nebo není vhodný. Každý máme v rozhodování své čisté, nebo nikoliv úplně čisté svědomí. Já bych si ho rád zachoval čisté. A prosím vás, zvažte toto rozhodnutí velmi dobře!
Znovu podotýkám, nenavrhuji, ač jsem to měl původně v úmyslu podle § 73 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a v souladu s § 75, tajnou volbu. Nečiním tak, abych nepřiléval olej ohně. Činím tak ve prospěch politické kultury.
Děkuji vám. (Potlesk některých poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Vojtěch Filip. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do otevřené rozpravy k tomuto bodu. Pan kolega. Prosím, pojďte k mikrofonu. Buďte prosím tak laskav a představte se nám.
Poslanec Stanislav Polčák: Dobré odpoledne, mé jméno je Stanislav Polčák, jsem v klubu TOP 09 a Starostové.
Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, slyšeli jsme zde slova o politické kultuře a to mě trochu motivovalo vystoupit v této části, protože dopoledne, kdy se volila předsedkyně Poslanecké sněmovny, jsme slyšeli slova pana Zaorálka o tom, že bychom si měli být vědomi, že nemáme 120 hlasů na změnu Ústavy, a proto by bylo vhodné, aby byl zvolen zástupce ČSSD na tuto funkci předsedy. Já si zrovna takto politickou kulturu nepředstavuji, že bychom hovořili o tak zásadní změně Ústavy a podmiňovali ji získáním nějaké osobní funkce. Ústava je dost zásadní dokument na to, abychom si skutečně rozmysleli, jestli budeme podmiňovat její změny jakousi funkcí předsedy Sněmovny.
Pokud jde o vystoupení pana kolegy Ratha, opět hovořil o politické kultuře a o paritě. Musím říct, že naši starostové jsou v opozici ve Středočeském kraji a ti by přednesli daleko věrnější obrázek toho, jak si fungování a paritu s opozicí představuje přímo pan kolega Rath ve Středočeském kraji. (Potlesk některých poslanců.)
A pokud jde o vystoupení pana poslance Filipa. Já si opravdu nemyslím, že by bylo politicky nekulturní, aby zástupce komunistické strany nebyl ve vedení Sněmovny. Myslím si, že to prostě je politicky kulturní. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Stanislav Polčák. Děkuji vám. A nyní se hlásí pan poslanec Pavel Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážená paní předsedkyně, paní a pánové, mám pocit, že se začínáme zase dostávat do starých kolejí. Skutečně bych byl nerad, abychom si tady vyčítali, co je a co není politicky kulturní, abychom občanům předváděli staré boje v novém čase. A pokud mám měřit politickou kulturu, tak ji budu měřit podle toho, že občané ČR jsou si rovni, naprosto rovni ve svých politických právech, naprosto rovni, jak se říká, před zákonem i před Pánem Bohem, a tudíž jsou si naprosto rovni i jako voliči. Mandáty vzniklé ze svobodných a demokratických voleb, vzniklé řekněme v téměř rovné soutěži politických stran, které jsou řádně zaregistrovány, jsou si ale naprosto rovny! A říkat někomu, že jenom proto, že svůj hlas dal straně, parlamentní straně, která se mi nelíbí, tak tudíž jeho zájem nemá být zastoupen tam či onde, mi právě připadá politicky nekulturní. Jestli se moje řeč někomu zdála politicky nekulturní, hluboce se mu osobně omlouvám.
Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Kováčikovi. O slovo se přihlásil pan kolega Lubomír Zaorálek.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, chtěl bych jenom krátce zareagovat na vystoupení pana poslance a upřesnit to, co jsem tady řekl, protože já jsem v žádném případě nemluvil o tom, dejte nám funkci a my vám za to podpoříme zákon. To přece ani náhodou jsem takto nemohl myslet! ***