(13.40 hodin)
(pokračuje Varvařovský)
To je moje představa o tom, proč my, stejně jako spousta jiných zemí, máme funkci veřejného ochránce práv, která se jinde jmenuje mluvčí, lidový advokát a tak podobně, a je na vás, abyste zvážili, kdo z nás by tuto funkci zastával tak, aby byl důstojným nástupcem pana doktora Motejla. Byl bych jenom velmi rád, kdyby vaše volba nebyla ovlivněna žádnými řekl bych ideologickými předsudky, neboť koho už jiného než veřejného ochránce práv byste měli volit každý k obrazu svému.
Děkuji vám za pozornost, bylo mi ctí. (Potlesk ze střední a pravé strany sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám mnohokrát za vaše slova. Dovolte, abych nyní požádala o slovo pana Johna Boka.
Pan John Bok Paní předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, přítomná veřejnosti, úvodem bych chtěl poděkovat panu prezidentovi. Pan prezident mě delegoval jako svého kandidáta tentokrát potřetí - před třemi a půl roky, před dvěma měsíci a dnes. Mnoho lidí zpochybňovalo jeho nominaci, tedy moji nominaci, s tím, že je v tom obmyslnost, s tím, že tím, že mě deleguje, chce něco narušit, protože on byl ten, který považoval institut ombudsmana za nepotřebný.
Musím připomenout, že dokonce i první ombudsman naší republiky byl taktéž proti existenci ombudsmana. Nakonec se ukázalo, že ta funkce je potřebná. Díky Aničce Šabatové, kterou bych tu rád připomněl, se ombudsmanský úřad stal tím, čím je, neboť ona byla tou pracovitou včeličkou, která kolem sebe dostala tým lidí, kteří prokázali svoji profesnost a empatii.
Takže podsouvat panu prezidentovi to, co mu bylo podsouváno, je nedůstojné a uráží to i mne jako člověka, jako bych já byl nějaký outsider nebo nějaké mimořádné zvíře.
Dneska v noci jsem vám poslal mail, neboť to považuji za legitimní. Vyjádřil jsem v něm své stanovisko i podivení nad tím, že ač se jedná o volbu neveřejnou, dopředu koalice, to znamená 118 hlasů vás, poslanců, deklarovala, že si vybere pana Varvařovského. Z této pozice - není to kritika pana Varvařovského - je to jakási rozpačitost nad tím, že politické strany, které deklarovaly, že budou novým větrem v nové době a po volbách, nebudou opakovat věci, které se děly předtím. Rozhodnutí, že bude jejich primusem pan Varvařovský, jaksi diskvalifikovalo nás ostatní tři, neboť bylo jasně řečeno, že koaliční většina si vybrala svého dopředu, aniž by nás vyslechla, aniž by nás pozvala do klubu, aniž by se zabývala našimi názory a tezemi, to je našimi představami, jak do budoucna chceme vést úřad, který tady už řadu let funguje, a funguje úspěšně a pomáhá našim spoluobčanům.
To je má kritika. Byl bych špatným kandidátem na ombudsmana, kdybych si nedovolil vůči Poslanecké sněmovně nebo její části se zmoci výtky.
Zároveň jsem vám poslal, nebo daroval, nebo věnoval, knížku, kterou jsem nedávno vydal. Jmenuje se Léčba Bokem. Tam jsou moje články, činnost ve spolku Šalamoun, články o mně, ať kritické nebo kladné. Tam bylo vyjádřeno, co jsem v životě dělal, co dělám a co bych dělat chtěl a co stejně dělat budu, ať už vámi budu zvolen, či nikoliv. Dá se předpokládat, že zvolen nebudu. Není to rezignace, je to jenom realistický pohled na stávající situaci, kdy se koalice rozhodla, že si usnadní práci, a když se nemohla dohodnout na jiných bodech svého jednání vlády, tak v K9 rozhodla a veřejně deklarovala, že pro ni pan Varvařovský je vhodným kandidátem. Budiž, je to jejich právo, byli k tomu delegováni občany této země, to jest poslanci.
Jako odbočku, neboť jsem člověk renesanční a empirický, musím navíc s politováním konstatovat, že když pan prezident byl tady, aby přednesl svoji úžasnou řeč, vyrovnanou, kritickou a navíc obezřetnou, a připomněl i skutečnosti, které tato Poslanecká sněmovna v minulosti ignorovala - tedy vaši předchůdci a tato to snad napraví -, že na galerii pro veřejnost se nemohli dostat občané, kteří chtěli být přítomni. Bylo jim sděleno, že o to mají také zájem diplomatické služby, a tudíž občané, kteří vás volili a umožnili vám, abyste se stali našimi zástupci, byli najednou deklasováni jako občané druhé kategorie, museli opustit tuto budovu a nebyli přítomni projevu pana prezidenta. Pravděpodobně tu nejsou ani teď, neboť to vzali jako celek. Nebyl bych tedy kandidátem na ombudsmana, kdybych se proti tomu ani neohradil, neboť to byli občané, kteří vás volili, a tato Poslanecká sněmovna je Poslaneckou sněmovnou občanů této země. Takže se jich zastávám a připadá mi to přinejmenším smutné.
Nechci teď vyprávět o svém životě, neboť to máte v mém životopise, který jsem odevzdal panu prezidentovi a prezidentská kancelář jej předala Poslanecké sněmovně. Chci hovořit o tom, co se těžko hovoří po mém předchůdci, neboť vlastně z 90 % vyjádřil to, jak smýšlím já a co celá léta nejen ve spolku Šalamoun, ale jako fyzická osoba dávno před Šalamounem jsem dělal a vykonávám nadále, to jest ochrana těch, kteří se neumějí sami bránit. Pan doktor Varvařovský zmínil, že bychom měli být disponováni tím, že si uvědomíme svá práva a že se o svá práva budeme brát. Ale bohužel nejsme tak od přírody všichni vybaveni, není nám všem dáno ať fyzicky či psychicky, intelektuálně, abychom mohli uplatňovat svá práva, která jsou nám garantována nejen ústavou naší země, nejenom zákony, ale i mezinárodními pakty a úmluvami. Proto také existují chválabohu v demokratickém státě nejen oficiální instituce, ale i organizace, které se dílčím způsobem zabývají sociálními věcmi, zdravotními, trestněprávními.
Pokud by se stal ten zázrak a vy byste mě zvolili, pak bych jako veřejný ochránce práv chtěl za vaší pomoci, díky vám, neboť vy jste zákonodárný orgán, rozšířit a posílit ne moc či pozici veřejného ochránce práv, ale účinnost jeho funkce. Nakonec i v noci - pravděpodobně jste to nečetli - jsem vám mailem poslal přílohu, kde byly návrhy tezí, které jsem vám chtěl, pokud bych byl pozván do vašich klubů, jako jsem byl před třemi a půl roky, předložit a případně na vaše otázky odpovídat.
Není to nejhlavnější, ale nicméně prvním bodem těchto tezí je zakotvení funkce veřejného ochránce práv v ústavě. Není tam, což považuji za velký hendikep a jakýmsi způsobem v podstatě za nenaplnění ústavy. Ve většině evropských zemí, kde ombudsman je dlouholetě a tradičně, třeba ve skandinávských, je tato funkce zakotvena v ústavě. ***