(13.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Vláda hovoří o tom, že ve VZP bude v příštím roce chybět 10 mld. To je vážný negativní faktor, který bude destabilizovat veřejné rozpočty. Při projednávání programového prohlášení vlády jsem upozornil na značný potenciální zdroj pro financování potřeb ve zdravotnictví, jen jej využít. Chci mluvit o aukcích léků. Podle např. dánských zkušeností je pravidelně prováděnými aukcemi možné velmi výrazně stlačit ceny nakupovaných léků pro veřejné nemocnice. Deset miliard korun potřebných ve zdravotnictví by tímto způsobem mělo být reálně dosažitelných. Možná, že by Ministerstvo zdravotnictví mělo vysvětlit ještě jednu věc. Od roku 2007 podle informací, které mám, nebyly upraveny SÚKLem, tedy Státním ústavem pro kontrolu léčiv, maximální ceny asi u 60 % léků. V roce 2007 ovšem bylo euro za 30 korun, dnes je pod 25 korun, tedy jinak řečeno, dnes je možné uskutečnit u léků z dovozu za zhruba 20 % nižší cenu než před třemi lety. Zdá se tedy, že dochází k předražování léků a k nepřiměřeným ziskům farmaceutických firem. Kurzový rozdíl, nějakých 5 až 6 mld. korun, tedy získávají farmaceutické firmy, a ne veřejné rozpočty nebo dokonce občané - pacienti.
Dámy a pánové, desítky tisíc lidí vyšly před týdnem do ulic, aby demonstrovaly proti politice této vlády. Desetitisíce lidí stávkovaly proti vládě. Nikdo z nás zde a jistě ani z demonstrantů a stávkujících nechce rozvrat veřejných financí, ani řeckou, ani irskou, ani jinou cestu, která je cestou do pekel. Lidé chtějí jen fér hru. Politické strany, které tvoří dnes vládu, před volbami říkaly něco jiného, než dnes dělají, snad s výjimkou TOP 09, která je v tom jakž takž konzistentní. Lidé-zaměstnanci k tomu, aby pochopili, že mají podstoupit sami oběti, utáhnout si řemeny, očekávají, že vláda bude hledat rezervy nejprve u sebe, na ministerstvech, v nejrůznějších dalších oblastech - ve veřejných zakázkách, provozu státu. Vláda však o tom, že by odvedla takto dobře svou práci, zaměstnance nepřesvědčila.
Dámy a pánové, pravidelně se zde odehrávají v bodech týkajících se rozpočtových témat vystoupení na téma dluhy státu a rating českého státu, kontroverze mezi vládou a opozicí. Nikdo ani z představitelů Nečasovy vlády, která je v osobách svých hlavních protagonistů pokračováním Topolánkovy vlády, a i z řad vždy ochotných publicistů provládního tisku nemůže popřít, že v letech 2007 až 2010 se státní dluh navýšil včetně 150, možná 160 mld. korun letošního deficitu o zhruba 430 až 440 mld., ale fakticky, protože pravicoví ministři financí v letech 2008 až 2010 dokázali spálit 146 mld. rozpočtových rezerv vytvořených za sociálně demokratické vlády v letech 2004 až 2006, faktický negativní vliv na státní dluh v letech 2007 až 2010 byl kolem 580 mld. korun. Opravdu okrouhlá sumička!
Jistým deja vu každé rozpočtové debaty byla vystoupení pana premiéra Nečase na téma schodky státního rozpočtu za vlády sociální demokracie v letech 2005 a 2006, tedy v době vynikajícího hospodářského růstu nad 6 % hrubého domácího produktu. Připomínám, že takto vysoký růst hospodářství přetrval ještě v roce 2007, což ovšem nebyla zásluha Topolánkovy, ale té předchozí sociálně demokratické vlády. V roce 2008 po provedené daňové reformě už jsme byli na 2,5 % růstu. A nebyl to vliv krize, tu ostatně pánové Kalousek a Topolánek v té době svorně popírali, ale nepodařených reforem provedených tehdejší vládou k 1. 1. 2008, reforem, které nás v příjmové části státního rozpočtu připravily o 80 až 90 mld. korun. Schodek státního rozpočtu dosáhl v roce 2005 výše 56 mld. Z této částky ovšem bylo 45 mld. korun rezerv vytvořených k použití v následujících letech a dalších 30 mld. byly finance použité ke krytí ztráty konsolidační agentury, tedy k financování ztrát vzniklých z privatizace prováděné za Klausových vlád. To tedy znamená, že pokud by nebylo rozpočtových rezerv vytvářených pro použití v dalších letech a financí ke krytí ztráty konsolidační agentury vzniklé de facto v 90. letech, byl by státní rozpočet v roce 2005 dokonce přebytkový. Rezervu rozpočtu pan Kalousek využil např. v roce 2008, takže vypadal jako skvělý hospodář. Stal se nejlepším ministrem financí světa a okolí. Dneska, jak jsem zjistil, je na 13. místě, před ním je už řecký ministr financí. Proto, že státní rozpočet v letech 2007 až 2009 byl vyfutrován celkem 146 miliardami korun rezerv, které mu vytvořila sociálně demokratická vláda. V roce 2008 z nich použil 50 mld. Asi třikrát jsem byl přítomen v této Sněmovně a dvakrát mimo ni vyjádřením pana premiéra, že bylo vlastně zločinné v roce 2006 při více než šestiprocentním hospodářském růstu země vykázat schodek státního rozpočtu 97 mld., a že být na mém místě - teď už ovšem pro spravedlnost musím říci, že věc pan premiér vztahuje na bývalého ministra financí Sobotku - věděl by, co je má povinnost, tedy řečeno s Jaroslavem Haškem. Z té částky opravdu opticky hrozivě vypadajícího schodku v roce 2006 bylo 46 mld. korun rezerv použitých později panem Kalouskem a 20 mld. prostředků bylo použito ke krytí ztráty konsolidační agentury. Faktický schodek rozpočtu byl kolem 30 mld. a to není vůbec špatné. Jak bychom jej rádi brali letos!
Pan premiér a v jisté modifikaci také ministr financí rád hovoří o ratingu českého státu. Vysoký rating státu je prý způsoben za prvé vznikem jeho vlády, za druhé škrtáním ve výdajích státního rozpočtu. Tohle tvrzení může zabrat u ekonomického laika. Tahle problematika je opravdu hodně speciální. Podle formulace na webu Ministerstva financí rating země - cituji - "je oceněním její úvěruschopnosti na zahraničních trzích, ocenění je syntetickým výrazem kvality českého státu jako dlužníka a jeho ekonomické schopnosti dodržet vlastní závazky a splatit včas a v úplném množství úroky i dlužné částky". Po celých třináct let, tedy od roku 1997, u všech tří nejvýznamnějších ratingových agentur jde rating České republiky vzhůru, u Moody's dokonce již od roku 1994. Jak je tedy zřejmé, zlepšování ratingu státu nemůže být způsobeno jednorázovým politickým aktem, jako je v demokratické zemi vznik nějaké vlády. Pokud to ovšem není vláda, která by v krátké době dokázala rozvrátit veřejné finance např. znárodněním. Pak jde ovšem rating rychle a exemplárně dolů. A stejně tak je zcela nezodpovědné a zavádějící tvrdit, že vysoký rating státu je důvodem pro škrtání ve výdajích státu, a že je s ním dokonce spojen.
Podívejme se v této souvislosti na největšího světového dlužníka - Spojené státy, které mají svůj dluh řádově a mnohonásobně vyšší než Česká republika. Přesto Spojené státy mají nejvyšší možné ratingové hodnocení. Pro úplnost musím říci, že jedna z těch tří světových agentur, Moody's, začala hrozit, že o jeden stupínek jim sníží hodnocení, tak by byly na nějakých AA. Jak je to jen možné? Pánové Nečas a Kalousek nám pozapomněli říci, pokud to sami vůbec tuší, že pro udržení vysokého ratingu země je zapotřebí mít v prvé řadě silnou a rostoucí ekonomiku. Pokud bude vláda jen bezmyšlenkovitě škrtat, snižovat platy veřejných zaměstnanců, omezovat výdaje na podporu mladých rodin, zvyšovat ceny služeb od nájemného až po vyšší finanční spoluúčast u veřejných služeb, ovlivní-li to negativně hospodářský růst, což lze očekávat, pak opravdu přijdou ratingové agentury a začnou snižovat rating českého státu a to pak určitě nepříznivě ovlivní finanční trhy a cenu peněz, které si Česká republika bude půjčovat.
Řeknu to již krátce: Toto všechno jsou důvody, proč nemohu vládní návrh zákona o státním rozpočtu podpořit, a podávám návrh na jeho vrácení do druhého čtení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.) ***