(17.40 hodin)
(pokračuje Heger)
Tato vláda se opravdu musí chovat racionálně a v době, kdy bere péči celé řadě oblastí, a to velmi nepříjemným způsobem, i když stále méně, než jak to dělá např. britská vláda, tak v této době nemůže přidávat lékařům. A místo toho, abychom byli alespoň od někoho pochváleni, že jsme zachovali mzdovou tabulku pro lékaře, že je to dobrý základ pro to, aby jejich platy alespoň neklesaly, tak místo toho je stále předkládáno, jak mzdová tabulka ve zdravotnictví povede k těžkým ztrátám.
Já zde nemohu nevzpomenout ještě sestry, které tady nikdo z předřečníků nezmínil, proto vždycky mluvím o zdravotnických pracovnících jako celku. Sestry nemohou zůstat stranou. Jsou na hranici vyčerpání. Jejich platy také nejsou žádné zázračné. A kdybychom dnes přidali tu nehoráznou sumu, kterou chtějí lékaři, kterou si zaslouží, ale v rozmezí dvou tří let k ní budeme postupně docházet, dneska je to požadavek opravdu, opravdu nehorázný, jestli se má uskutečnit teď hned. A kdybychom ho uskutečnili, kdybychom na to opravdu ty peníze měli, tak budou stávkovat sestry, takže je to jenom vytloukání klínu klínem.
Ve zdravotnictví je potřeba udělat reformu. My jsme k tomu připraveni, pracujeme na tom. A situaci, která bude, budeme velmi pečlivě sledovat a na konci ledna vám řeknu, co se bude dít.
Děkuji vám. (Potlesk většiny poslanců ze středu a zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a předávám slovo panu poslanci Kováčikovi. Prosím, můžete hovořit.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní předsedající, paní a pánové, připadalo mi od pana ministra Schwarzenberga trochu nekolegiální, že téměř po celou dobu projevu pana ministra zdravotnictví budil dojem, že spí. (Ministr Schwarzenberg potvrzuje, že budil.) Budil dojem. Ale to není o tom.
Ale s přednostním právem k věci.
Pane ministře, váš projev byl přesně tím projevem, na základě kterého by měl být schválen program této schůze. Je to položeno do odborné, do věcné polohy, a ta odborná věcná poloha je přece od toho, aby byla podrobně projednána na schůzi Poslanecké sněmovny, kde je třeba skutečně, abychom ten program schválili. Sám jste dal vlastní koalici docela dost najevo, že stojíte o to se o těch problémech bavit.
Pokud se jedná o onen přídomek. Ne, nebyl jsem se nikde radit, ani u lékařských odborářů, ani u PR agentury, nejsem sám, kdo to takhle vidí. Žiju na venkově, na Vysočině, a proto se vás musím zeptat, co jste udělal a co uděláte pro to, aby nemocnice v Novém Městě na Moravě, kde odchází, a řeknu to přesně, k dnešnímu nebo ke včerejšímu dni 93 lékařů, nebyla jako nemocnice zavřena jako nemocnice poskytující dosavadní péči. Jak chcete udělat, aby ta téměř stovka lékařů do té nemocnice nějakým způsobem přišla odjinud. Ledaže byste je prohazovali mezi kraji nebo mezi okresy. Jak chcete udělat, aby pokračovala a neskončila nemocnice v Třebíči - 82 lékařů. V Jihlavě 109 lékařů. V Havlíčkově Brodě 80 lékařů. Vždyť to přece je, nevyřeší-li se to, konec těch nemocnic, chcete-li, pohřeb zdravotnictví na Vysočině. Takže mi promiňte, jestli jsem se vás dotkl, když jsem trošku s nadsázkou použil ten přídomek. Ale chci slyšet v rozpravě na této schůzi, jaké konkrétní kroky se udělají, aby tyto nemocnice mohly pokračovat dále.
V jednom ještě s vámi, pane ministře, si dovolím nesouhlasit. Hlavním aktérem systému nejsou ani pojišťovny, ani lékaři, ani ministerstvo. Hlavním aktérem systému přece je pacient, občan, v zájmu kterého se to dělá. Zdravotnictví přece je veřejná služba. V tom je totiž ten rozhodující problém. Někteří z vás si možná myslíte, že více než veřejnou službou je zdravotnictví zbožím. Říkám - zdravotnictví není zboží, zdravotnictví je veřejná služba, a proto se k němu takto chovejme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dávám slovo panu poslanci Sobotkovi.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, já bych jen pro pořádek připomenul, že dnes máme 21. prosince, blíží se konec roku, výpovědí skutečně přibývá, první vlna bude odevzdána, zdá se, ke konci tohoto měsíce, odhady jsou zhruba na čtyřech tisících lékařů, kteří se zatím připojili k této protestní akci. A mě by skutečně zajímalo, co se v systému zdravotní péče bude dít 1. března 2011. Nás by skutečně jako sociální demokraty zajímalo, jestli má vláda situaci pod kontrolou, co se tedy stane. Já jsem v tom velmi dlouhém vystoupení pana ministra prostě neslyšel, co se bude dít od 1. března příštího roku, až začnou dobíhat výpovědní lhůty těm tisícovkám lékařů, kteří do konce roku výpověď dají. Oni ji zatím nedali, jak informovali veřejnost, podávají ji prostřednictvím právních zástupců, ale je skutečně velmi pravděpodobné, že výpovědi do konce roku dorazí a problém tady vznikne. My pouze 21. prosince upozorňujeme na to, že nastane konec února, bude tady počátek března a čeká nás poměrně vážný problém.
A musím říct, že mě vystoupení pana ministra zdravotnictví vůbec ani v nejmenším nepřesvědčilo o tom, že vláda má situaci pod kontrolou, ale především já jsem tady neslyšel žádné konkrétní návrhy, jak tu situaci řešit. Kromě toho, že se zde mluvilo o tom, že zdravotnictví je zanedbané, kromě toho, že se zde mluvilo o potřebě reforem. Ale pravicové vlády jsou tady od podzimu roku 2006. Teď máme prosinec 2010. Pan ministr se vůbec nevyjádřil o těch uplynulých čtyřech letech. Před ním tady vystupoval ministr Julínek, který také několik let hovořil o reformách, které stabilizují systém zdravotní péče. Čtyři roky pravicových vlád uplynuly, máme tady další pravicovou vládu, ministr se tváří, jako že ta vláda nemá nic společného s tím, co se tady dělo v minulých čtyřech letech, a odvolává se na to, že je na ministerstvu pět měsíců. Ale přece tato vláda má určitou kontinuitu. Má kontinuitu programovou a má také kontinuitu personální. Já bych chtěl připomenout, že současný předseda vlády Petr Nečas byl místopředsedou předcházející Topolánkovy vlády a vždy důsledně podporoval ministra Julínka v rámci jeho zdravotnické politiky. Čili existuje tady kontinuita a tato vláda navazuje na celou řadu kroků, které realizovala i vláda Mirka Topolánka i v oblasti zdravotnictví, pokud jde o příjmy a výdaje tohoto systému.
Je přece jasné, že ta protestní akce lékařů není jenom problém několika odborářských bossů, které popletli několik lékařů svojí propagandou. Přece čtyři tisíce výpovědí, to už je významná síla. Jestliže se lékaři odhodlali k takto dramatickému protestu, tak skutečně cítí, že se nic neděje, že tady není žádná šance na rychlý pokrok nebo rychlou změnu. A reagují tak, jak reagují. Já teď nechci polemizovat o tom, zda je to vhodná metoda protestu. Určitě bychom si dokázali představit různé jiné formy protestu, které by neohrožovaly dostupnost a kvalitu zdravotní péče. Ale ten protest tady prostě existuje a vláda má povinnost se s tímto vypořádat tak, aby neohrozila zdraví a životy našich spoluobčanů.
Je přece také zřejmé, a pan ministr nás o tom nemusí přesvědčovat, že populace stárne, že se zvyšují náklady na nové přístroje, že rostou náklady na nové, účinnější léky a že se průběžně musí provádět regulace systému poskytování zdravotní péče tak, aby systém byl dlouhodobě udržitelný. Ale vláda k tomu přece má nástroje. A my jsme to téma otevřeli teď, abychom se zeptali, jak tato vláda využila uplynulého půl roku pro to, aby nastavila regulace tak, aby nezvyšovala problémy ve zdravotnictví a naopak aby směřovala k jejich řešení v krátkodobém horizontu. Protože tady není problém toho, co bude za čtyři roky.
Já jsem se trochu musel pousmát, když pan ministr zde hovořil o tom, že pokud necháme tuto vládu vládnout celé čtyři roky. No tak jak jsem sledoval to dění dnešního dne, tak tato vláda obtížně přežije další čtyři roky. A problém není zdaleka v opozici. Nás je tady 56. Ten problém je ve 118 hlasech vládní koalice a v neschopnosti vlády skutečně fungovat a vyřešit si své vlastní vnitřní problémy. Čili já se nedomnívám, že tato koaliční vláda tady bude nějak dramaticky dlouho. To bychom nesměli zažívat to, co jsme zažívali v uplynulých dnech. ***