(12.20 hodin)
(pokračuje Šťastný)
A pokud se nám nepodaří v následujících týdnech tuto věc vydefinovat a shodnout se na ní tak, aby mohla být přijata a aplikována do praxe, aby byly jasné záruky, že nebude dlouhodobě měněna jednotlivými vládami do budoucna, v následujících několika volebních obdobích, tak to budu považovat za velký problém pro další pokračování této věci. Proto pokládám za naprosto nutné, aby nejenom uvnitř koalice, ale i jsme se pokoušeli nad rámec naší koaliční spolupráce diskutovat s opozicí a racionálním způsobem najít řešení už v tomto zákoně při definici toho, co pacient bude mít hrazeno ze systému zdravotního pojištění a na co si bude moct legálně připlatit a k čemu se také bude moci doplňkově zdravotně připojistit.
Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Pan ministr Leoš Heger nyní žádá o možnost vystoupit. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, paní předsedkyně. Já nevím, jestli jsou ještě další přihlášky?
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Jsou další přihlášky. Pokud jste chtěl reagovat až v závěru na všechna vystoupení, je to samozřejmě možné.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger V tom případě bych tak učinil. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Já vám jenom oznámím, že je tady ještě pět písemných přihlášek. Nyní dostane slovo pan poslanec Marek Šnajdr. Pokud není přítomen, tak poprosím o slovo paní poslankyni Jitku Chalánkovou. K panu poslanci Šnajdrovi se vrátíme poté. Paní poslankyně Jitka Chalánková má slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych krátce zareagovala na několik svých předřečníků.
Bylo zde sděleno, že krajské volby mimo jiné také reflektovaly zavedení poplatků ve zdravotnictví. Ano, je to pravda. My, co jsme prošli krajskými volbami, víme, jak toto téma bylo pro krajské volby zneužito a jaké bylo nabízené řešení. Řešení, které nabízela sociální demokracie na svých billboardech bylo: zrušíme poplatky ve zdravotnictví. Bylo mi záhadou, jak to chtějí udělat. Protože jsem krajskými volbami prošla, jak kampaní, tak jejich výsledkem, tak vím, co se odehrávalo poté. Poplatky za pacienty byly různým způsobem propláceny z rozpočtu krajů a chyběly úplně jinde. Tyto peníze chyběly na opravy komunikací, chyběly v sociální oblasti a podobně. Takto byly ochuzovány krajské rozpočty a tento způsob byl víceméně obcházením zákona.
Jistě, můžeme diskutovat o formě a principu, jak byly poplatky nastavené. Ale my, co jsme léčili i v dobách rozvinutého socialismu, víme, že v té době jsme se nedostávali k těm možnostem a nemohli jsme poskytnout svým pacientům takovou léčbu, která za hranicemi naší země byla ať ve formě poznatků, tak ve formě léků nebo technologií.
Ano, je pravdou, že poplatky, které byly vybírány v ordinacích, byly příjmem toho zdravotnického zařízení, které je vybíralo. Ale zároveň z pojišťoven byly sníženy úhrady, protože s těmito poplatky bylo počítáno. Možná se mohla zvolit jiná forma, kdy pacient nedává těch 30 korun přímo ze své ruky, ale bylo to takto vyhodnoceno jako nejúčinnější a domnívám se, že to takto i nejúčinnější bylo. Nezapomeňme také, že u dětí byly tyto poplatky ještě také nahrazeny slevou na dani za každé dítě, která nahradila osm návštěv u lékaře a zároveň v kombinaci s preventivními prohlídkami prakticky pokryla celoroční návštěvu běžného pojištěnce.
Ale základní je princip, a ten se nám zde pořád a neustále vrací. Protože před tímto zavedením poplatků nebo i jiná forma spoluúčasti, která bude teprve diskutovaná, my jsme neměli možnost léčit spoustu pacientů, pro které byla nedostupná drahá léčba, ať to byli pacienti onkologicky nemocní nebo finančně velmi nároční pacienti s dlouhodobými onemocněními např. typu roztroušená mozkomíšní skleróza nebo revmatoidní artritida a podobně. Zde se zúročil jak příjem z těchto poplatků, tak regulace pojištěnců, protože my musíme hovořit neustále o jednom: solidarita ve zdravotnictví znamená solidaritu zdravých s nemocnými anebo solidaritu lehce nemocných, kteří mohou připlatit desetikoruny s těmi, kteří v životě nemohou našetřit miliony, které stojí léčba drahých onemocnění nebo urgentních stavů.
Hovořilo se zde také o stropech a sociální únosnosti. Ano, to je úkolem sociálního systému, který zde samozřejmě nastupuje jako následné řešení. Každý doma potřebuje jíst, pít, prát si prádlo a podobně, takže zde se musí nějaká rozumná hranice nalézt, ale není možné, aby z peněz, které mají sloužit léčbě, lékům, technologiím a podobně, se platily běžné věci, které si člověk platí i doma.
Hovořilo se také o absurditě poplatků za položku na receptu. Jistě. Můžeme o tomto hovořit také a budeme samozřejmě nacházet nebo hledat lepší systém k zavedení tady těchto poplatků. Ale nezapomeňme, že cenotvorba u léků a lékové politiky je velice složitá, a tak jak byly nastaveny ceny za léky na jednotlivých receptech nebo v jednotlivých lékárnách, tato složitost znamenala, že těch 30 korun poplatků za lék bylo odečítáno od doplatku, takže pacient platil o tuto částku méně a zároveň ještě lékárna z tohoto poplatku 30 korun platila daň. Takže léky byly skutečně zlevněny. A tohle se zapomíná vysvětlovat. Bylo to složité, a proto to bylo v kampani ve volbách 2008 snadno zneužitelné.
Vracíme se opět k tomu základnímu. Je třeba nastolit solidaritu zdravých s nemocnými a těch, u kterých je léčba levná, s těmi, u kterých léčba je velmi drahá. Není možné, jak zde již bylo hovořeno a slyšela jsem to, abychom se pohybovali v nějakém virtuálním světě, kde by ta nejdražší léčba byla dostupná pro všechny, protože bohužel musíme se pohybovat s jedním balíkem peněz, a proto je důležité, abychom si takto navzájem vycházeli vstříc.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, paní poslankyně. Prosím nyní o slovo pana poslance Jiřího Štětinu.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl zareagovat na několik příspěvků, ale ne tak, jak tady je zvykem, jak bylo včera nedůstojné občanů této země, ale naprosto věcně. Chtěl bych taky, abychom si z každého diskusního příspěvku vzali něco pozitivního, co je přínosem pro reformu zdravotnictví. Nebudu jistě dlouho unavovat nějakými subjektivními pocity nebo zkušenostmi, kterých mám skutečně hodně. Patřím ke generaci lékařů, pro něž bylo povolání posláním, a nikoliv byznysem. A samozřejmě využívám zkušeností, které jsem získal při zakládání České lékařské komory, Svazu českých lékařů, různých organizací, takže se dá říci, že v této době mohu sklízet, co jsem si zasel.
Chci ještě úvodem říci, že bych rád využil toho pozitivního, co zde říkali kolegové z opozice, protože stále si myslím, že zdravotnictví není ani levicové, ani pravicové, zdravotnictví je tady pro občany a mělo by mít svá pravidla zákonná, mělo by mít dohodu, která půjde všemi stranami ,a nikoliv jenom těmi, které z toho něco měly nebo mají.
Já se nebudu vracet k některým případům. Já si vážím kolegy Ratha, protože je to internista, já nejsem internista, nerozumím tomu. Myslím si, že bych mohl argumentovat na ty žlučníky, na ty endoprotézy, ale to nepatří na půdu Sněmovny, to patří do výboru zdravotního, do různých komisí, podvýboru. A musím s potěšením konstatovat, že v těchto orgánech sněmovních nedochází k takovým kontroverzím, jak tady je zvykem v politických věcech. ***