(20.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Připomínám, že kromě standardů, tedy snížených standardů, je tady omezení úhrad, jako kdybychom neplatili už málo. Dneska farmaceutické firmy vytáhnou z pacientů díky podílu na úhradách zhruba tuším 600 milionů korun. No, neberte to. Takže on je to skutečně dobrý ekonomický deal. O nic jiného totiž tady nejde.
A jestliže se bavíme o regulačních poplatcích, tzv. regulačních poplatcích, tak je třeba zdůraznit, že regulační poplatky neregulují. To, čeho by mělo být dosaženo, to znamená návštěvy u lékařů, simulanti odpadnou atd., tak toho dosaženo nebylo. Čeho bylo dosaženo - naštvaní lidé, naštvaní lékaři, kteří dělají kasírmajstry zdravotním pojišťovnám, ambulantní lékaři se nikoliv náhodou tlaku tímto směrem brání a jakákoliv regulace vzala za své. Pouze se stříhají ovečkám poslední zbytky vlny, které mají. Říkám-li poslední zbytky, samozřejmě ne úplně. Současný podíl pacientů na těch zhruba čtvrt bilionu korun, které se točí ve zdravotnictví, tak je cca tuším 17 %. Jestliže půjdeme směrem, o kterém se bavíme dnes a v dalších krocích - víme, že to není zdaleka poslední krok - tak bychom to mohli vytáhnout na čtvrtinu, a dál už jenom šťastné zítřky a růžové horizonty. No děkuji pěkně. Primum est non nocere. Tohle jste se možná vy, lékaři, učili, protože to je klasická věta, kterou se začíná, tuším, studium medicíny, platí už od antiky a znamená, že hlavní je neškodit.
Tak proboha, proč se usilujete, aby zdravotnický systém, tedy smysl medicíny poskytovat zdraví, aby trestalo pacienty? Vždyť vy je nemáte trestat, vy je máte léčit! Takže všechno špatně. Proto je lépe se vrátit a tak důležitou věc, jako je péče o zdraví znovu přehodnotit. Uvědomit si, že alternativy, o kterých mluvíme, to není nějaký blábol, abychom vypadali zajímavě, ale že se tady odráží vážná obava o to, co přijde.
Pan ministr dostal velmi, velmi nešťastný úděl. Od té doby, co je ve vládě, zpočátku ho to zaskočilo, už si zvykl, ale přesto mi možná potvrdí, že musel velice často lepit různé díry, hasit požáry, a to určitě není příjemná role. A určitě jako člověk, který se domnívám, že je určitě velmi přemýšlivý a zodpovědný, tak ho nebaví, když tady vidí, jak se tady stavějí barikády, místo abychom se otevřeli debatám, které mají skutečně systémový charakter.
Takže se vraťme k těm systémovým debatám. Co je systémová debata, co je systémové řešení. Ne to, co se nám tady předkládá jednotlivými členy vlády, popř. členy koalice, kteří se sošností sádrových trpaslíků se tváří, že to je pravé ono, a přitom je to úplně o něčem nepodstatném, resp. zavádějícím.
Systémové řešení musí řešit základní problémy. Česká republika nemůže být rájem farmaceutických firem. Česká republika musí vyřešit opakovaně předražované prodeje zdravotnické techniky a zdravotnických zařízení. Tam lítají miliony. Každý, kdo v tom pracuje, mi to určitě potvrdí. A v neposlední řadě je chimérou, že konkurence zdravotních pojišťoven zvýší kvalitu práce lékařů. Tato konkurence, tento trh zdravotních pojišťoven akorát zvedne režii, režijní náklady. Nic jiného. Srovnání určitých zdravotních systémů, které tímto směrem šly, ukazují, že musely do zdravotnictví nalít daleko více peněz a s daleko menším účinkem. Tomu já říkám systémová debata. K té bychom se měli vrátit.
Skončím jedním postesknutím. V roce 2010 pan ministr Heger, ještě možná pod vlivem předvolební kampaně, mluvil o tom, že nebude zvyšovat poplatky a že poplatková politika není středobodem fungování zdravotního systému. Já si myslím, že určitě nebyl špatným ředitelem Fakultní nemocnice v Hradci Králové, a je mi možná trochu i osobně i ve vztahu k němu líto, že byl životem a možná i určitými politickými tlaky dotlačen do polohy, kde opakuje mantry, kterým možná sám ani nevěří. Tato diskuse z něj pomalu začíná dělat jakéhosi bin Ládina českého zdravotnictví, a to si nejspíš nezaslouží. Takže zkusme to, zamítněme toto a vraťme se na začátek, to znamená k systémové debatě.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Kováčik a připraví se Pavel Holík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás chvíli zdržel několika málo základními přístupy KSČM k danému tématu, které již tak dlouho, a přece věcně projednáváme v Poslanecké sněmovně.
Současná koaliční vláda, jak se opakovaně přesvědčujeme dnes a denně, ať už přímo v prohlášeních zde na mikrofon ve Sněmovně, nebo médiích, ospravedlňuje svoje další setrvání v čele České republiky nutností pokračovat v projektu reforem, a to v situaci, kdy tyto tzv. reformy přijímají bez výhrad pouhá 2 % občanů a zcela, také bez výhrad, také odmítá téměř 70 % lidí. Aniž by byla v odborné a laické veřejnosti vůbec prodiskutována samotná potřeba, samotná nutnost oněch reformních změn ve zdravotnictví, pokračuje tato vláda ve svých pokusech na lidech, které už začal a naštěstí plně nedokončil, určitě ho mnozí budete pamatovat, docela nechvalně proslul, bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Už se tady mluvilo o něm několikrát dnes, nerad bych mu zvyšoval popularitu, ale v tomto směru je třeba se o tom zmínit.
Probíhal také, a také si to mnozí budeme pamatovat, kulatý stůl k budoucnosti financování zdravotnictví. Tento kulatý stůl, jeho analýzy, tento projekt, který samotný pan ministr Julínek inicioval, potvrdil, že české zdravotnictví lze označit za vcelku efektivní, a to za pouhých 7 % HDP, i když je často efektivity dosahováno na úkor zdravotnických pracovníků. Analýza také jasně definovala klady českého zdravotnictví. Měli jsme, a věřím, že vydrží, celkem dobrou teritoriální dostupnost zdravotní péče. Pravda, vybavení moderními technologiemi bylo v té době, když analýza probíhala, na velmi dobrém stupni. Byl tady problém určité nerovnoměrnosti rozložení vybavení přístrojovou technikou a zdravotní péče byla na slušné evropské úrovni a podle studií věhlasných mezinárodních institucí, jako třeba OECD a dalších organizací, v některých parametrech patřila a dodnes patří Česká republika mezi světovou špičku. Zmíním jenom dva parametry. Novorozeneckou úmrtnost anebo proočkovanost obyvatelstva. Analýza také dokázala, že spektrum léků, spektrum léčivých přípravků a zdravotnických pomůcek je na českém trhu dostatečné až velmi dobré. Analýza velmi ocenila princip svobodné volby lékaře, i když uplatnění tohoto principu bylo a dodnes je určitým způsobem omezeno teritoriálně.
Problémem se naopak jeví, a to si myslíme, o tom jsme přesvědčeni jako KSČM, problémem se jeví neustálé podkopávání principu solidarity např. zavedením stropu na pojistné pro lidi s nejvyššími příjmy a také zavedením tzv. regulačních poplatků. A právě toto v zásadě slušně fungující zdravotnictví, kterým ročně protéká více než 280 miliard korun, se v záměrech této vlády změnilo, a tak to vidí i mnozí občané České republiky, na možnou budoucí kořist dosud volných miliard veřejných peněz. ***