(14.30 hodin)

 

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení senátoři, vážený pane zpravodaji, dovolte mi stručně uvést návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Tento návrh, jak zde již zaznělo, ke konci června Poslanecká sněmovna schválila. Dnes o něm budete znovu hlasovat, neboť Senát tento návrh zamítl.

Protože od posledního projednávání na půdě Poslanecké sněmovny uplynuly více než dva měsíce, dovolím si jen ve stručnosti připomenout nejdůležitější cíle tohoto zákona.

Předně jde o vytvoření legálního prostoru pro poskytování zdravotní péče, na kterou si pojištěnec může připlatit za zákonem stanovených pravidel, nikoliv tedy připlatit, jak je dodnes v našem zdravotnictví zvykem, cestou šedé ekonomiky nebo nějakých klientelistických výhod. Návrh zákona však na druhé straně zajišťuje pojištěnci jeho nárok na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a mechanismus této záruky má v sobě zakomponován.

Ten nejvíce iritující návrh, který se týká právě možnosti připlatit si legálně na zdravotní péči, je definován ve formě tzv. ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, která zajišťuje péči stejným zdravotnickým způsobem jako ta ekonomicky jednodušší nebo méně náročná varianta a zaručuje, a tomu je věnována v zákoně veliká pozornost, aby efekt pro zdraví pacienta byl stejný, aby prostě v nadstandardu se nemohl ocitnout výkon, který by pacient potřeboval v jeho vysoké ceně, komplexnosti, náročnosti a nedostal by ho jenom proto, že si ho nemůže zaplatit. Toto zákon jednoznačně vylučuje a zaručuje, že kdo co bude potřebovat podle svého zdravotního stavu, tak dostane takzvaně zadarmo.

Velká péče byla věnována rovněž ústavnosti celého procesu, který ten ekonomicky náročnější nadstandard definuje ve vyhlášce, které se tradičně říká seznam výkonů s bodovými hodnotami. Já bych řekl, že dosud všechny výkony, které hradí všeobecné zdravotní pojištění, jsou v tomto seznamu výkonů s bodovými hodnotami definovány a dodnes nedošlo k nějakému ústavnímu zpochybňování této záležitosti, takže to, co bylo až dosud definováno, že pacient potřebuje, zůstává a k tomu se připojuje cosi, co je možno nazvat jakýmsi luxusem, na který si pacient připlatí. Nezaplatí celý ten luxus, ale zaplatí pouze rozdíl mezi variantou základní a nárokovou, která je hrazena ze zdravotního pojištění, a variantou ekonomicky náročnější.

Chcete-li další příklad toho, že celá řada jednotlivostí, které se proplácejí nebo neproplácejí z veřejného zdravotního pojištění, je dosud definována vyhláškou, tak zde ho máte. Je to indikační seznam pro lázeňskou péči. Tam je definováno, co se nehradí vůbec, kde se hradí jenom péče s příplatkem a kde se hradí zcela komplexní léčba v lázních včetně pobytu. Znovu opakuji, je to dáno vyhláškou, čili žádné novum jsme do naší legislativy nepřinesli. I nadále je stejnou formou jako dosud ta základní nároková varianta zajištěna, zčásti v zákoně, zčásti vyhláškou.

A jeden paradox na toto téma musím dodat. To, co tady pan senátor Žaloudík tak trošku pejorativně nazval nedůstojné mísení s návrhy účelovými nebo málo podstatnými, a zmínil tady ve své černé kravatě kuří oka jako výraz určité pochybnosti našeho postupu a výraz určitého pohrdání tímto postupem, tak ta kuří oka prostě jsou, tak jak to dosud bylo legislativně podle pravidel, jsou součástí přílohy zákona, která je dána v příloze 1 až 3 pro různé okolnosti. Jestliže bude nadstandard požadován v další příloze zákona, velmi to zdravotnictví zkomplikuje, ale teoreticky je to samozřejmě možné. Bude-li se hovořit o tomto zákoně o Ústavním soudu (?), bude možno tuto variantu zcela určitě jednou zvažovat jako alternativní. Ale nepochybuji o tom, že řada těch věcí, jako jsou ta kuří oka, v zákoně bude muset asi nadále zůstat.

Dovolte mi, abych zmínil ještě některé další aspekty zákona a jeho úpravy. Týká se to úpravy v oblasti lékové politiky. Je samozřejmé, že v této sféře je zákon velmi nepřehledný, už když ho čtete v současné podobě, protože léková politika je mimořádně složitá záležitost, která vyžaduje definování řady velmi složitých algoritmů a její změny jsou pochopitelně také velmi složité a mohou být srozumitelně pochopeny jenom v případě, že se člověk této problematice velmi profesionálně a dlouhodobě věnuje. Změny v lékové politice by měly vést k optimalizaci výdajů ze systému veřejného zdravotního pojištění, k úsporám, kde zmíním aukce, které bude moci Státní ústav pro kontrolu léčiv provádět, a zařazovat léky do jakéhosi pozitivního listu v případě generik. Zákon ošetřuje zrychlení vstupu generik do systému zdravotního pojištění a naopak zpřísňuje podmínky pro vstup drahých inovativních léčiv, které byly často ze strany lékařské veřejnosti a České lékařské komory kritizovány jako vstup, který je příliš benevolentní a náš systém extrémně prodražuje.

Vedle návrhu na úpravu legální spoluúčasti pacienta na ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče a návrhu změn v lékové politice pak vládní návrh obsahuje ještě další změny, které nejsou nepodstatné, jako např. úprava v oblasti slučování zdravotních pojišťoven, zvýšení regulačního poplatku při hospitalizaci, prodloužení lhůty pro vybírání a vymáhání pojistného, pokut a penále.

Je nutno zmínit, že zákon zavádí snížení poplatků za recept v lékárně z položky na jednorázový poplatek za recept 30 korun.

Mohl bych mluvit o celé řadě aspektů toho zákona, ale jak zde již zmínil pan senátor Žaloudík, je jich velké množství a není možné je tady probírat všechny do detailu.

Závěrem bych rád vyjádřil přesvědčení, že i dnes tento návrh bez ohledu na negativní stanoviska, z nichž některá přispěla k zamítnutí tohoto návrhu Senátem, podpoříte, aby novela mohla začít platit, protože je více než potřebná z hlediska všech opatření v systému zdravotního pojištění. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP