(14.40 hodin)
(pokračuje Heger)
Ještě si dovolím zmínit na konec přece jenom jeden technický detail. V rozkladu, který jsme slyšeli ze Senátu, zákon opravdu nezakazuje oddělení rolí zdravotní pojišťovny a zdravotnického zařízení. Na druhou stranu ale není možné, aby pojišťovny zvýhodňovaly vlastní zdravotnická zařízení na úkor ostatních, protože toto řeší, tu nemožnost řeší zákony o zdravotních pojišťovnách, které v budoucnu rovněž budou novelizovány. Máme připraveny takové verze, kde tento zákaz trvá. Podobně se to týká střetu zájmů členů statutárních orgánů.
Děkuji vám za pozornost a ještě jednou prosím členy Poslanecké sněmovny o podporu našeho návrhu. Děkuji vám.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Zeptám se pana poslance Borise Šťastného, zda se chce vyjádřit jako zpravodaj k usnesení Senátu. Prosím, pane kolego.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážený pane senátore, dámy a pánové, vzhledem k velmi obšírné debatě ve všech čteních v Poslanecké sněmovně, vzhledem k tomu, že výbor pro zdravotnictví věnoval tomuto návrhu nebývalou péči, podle mého názoru přelomově se jednomu návrhu zákona věnoval na celkem šesti slyšeních, nechci prolongovat tuto debatu s ohledem na to, že pan ministr řekl vše podstatné.
Za průlomovou v tomto zákoně především pokládám skutečnost, že poprvé v historii naší země budeme schopni definovat nárok pacienta. Přestože Listina základních práv a svobod v čl. 31 jasně říká, že každý má právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní podmínky za podmínek, které stanoví zákon, všichni dobře víme, že zákon žádným způsobem tyto podmínky dosud nestanovil a že takto nárok každého z nás na zdravotní péči, která by byla poskytována nebo měla být poskytována ze zdravotního pojištění, v rámci tohoto pojištění nikdy nebyla jasně definována. Tento zákon v tomto ohledu stanoví jasný průlom, jasně umožní definovat nárok pacienta, jasně také umožní možnost, aby pacient měl možnost si legálním způsobem připlatit za předpokladu, že bude existovat více variant zdravotní péče, které povedou ke stejnému terapeutickému účinku, a ministerstvo některé z takovýchto druhů péče označí jako péči "nad nárok", čili nadstandardní.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že tato první část zdravotnické reformy je natolik důležitá, že nemáme právo odmítnout její přijetí, a jako zpravodaj jasně doporučuji, aby Sněmovna setrvala na znění, ve kterém byl tento návrh přijat. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji sněmovnímu zpravodaji panu poslanci Borisi Šťastnému. Otevírám rozpravu. Prvním přihlášeným do této rozpravy je pan poslanec David Rath. Prosím.
Poslanec David Rath: Paní předsedkyně, dámy a pánové, horní komora Senát řekl ne vládní novele, která přináší skutečně mnoho novinek, u kterých jsme si jisti, že neprospějí českému zdravotnictví. Buď to víme, anebo máme vážné obavy, že tomu tak bude, protože nelze všechno domyslet. Tak jak tady zaznělo, totiž podstatná část z těch pozměňovacích návrhů se zjevila až zde v Poslanecké sněmovně. Čili jen připomenu: Ministerstvo poslalo návrh do vlády, vláda ho poslala do Poslanecké sněmovny, aby pak samo ministerstvo začalo přepracovávat a zpracovávat komplexní pozměňovací návrhy ke svému vládnímu návrhu. Je to velké množství buď větších, či menších úprav a změn, kde nikdo dnes stoprocentně nemůže říct, jaký veškerý dopad to bude mít na systém českého zdravotnictví. Jediné, co víme, že způsob přijetí byl chaotický, amatérský, naivní, neprofesionální. Divím se premiérovi, že se takto zesměšňuje, že si takto nechá zesměšňovat vlastní kabinet. Tedy zesměšňovat tím, že nejdřív na vládě něco hlasováním, dámy a pánové z vlády, přijmete, abyste pak za pár týdnů zjistili, že to asi má být úplně jinak, a honem rychle jste to dovařovali, jako když pejsek a kočička vaří dort, tak honem rychle tam naplácali, že jste zapomněli na to či na ono, a tohle vám najednou připadá špatně, když jste před pár týdny pro to sami zvedali ruku. Je zajímavé, že to nikomu z vás nepřijde divné. Premiérovi to nepřijde divné, že hlasoval ve vládě pro něco, co pak zde v Poslanecké sněmovně sám jeho ministr zdravotnictví nechal totálně předělat, a znova o tom premiér hlasoval. Mě by zajímalo, jestli vůbec tuší, o čem hlasoval. Já si myslím, že z větší části vůbec ne. Totéž ostatní ministři. Pan ministr financí Kalousek, který je zodpovědný za státní pokladnu, nejdřív hlasuje ve vládě pro něco, aby tady zase jako poslanec podporoval něco úplně jiného, co vlastně ani neprošlo gesčními výbory. Totéž ministr zdravotnictví. Tak co dělá ministr zdravotnictví na ministerstvu, když to poprvé vytvářel, předkládal jako vládní návrh, aby pak jako změnil názor nebo... Takže můžeme očekávat, že třeba zase za měsíc vláda přijde s tím, že to zase myslí úplně jinak, a zase dá novelu této novely.
Čili myslím si, že Senát dělá dobře, že tento chaos nechce do českého právního řádu a na české zdravotnictví pustit, protože je to příliš nebezpečný experiment. Toto není legrace, tady jde ve zdravotnictví o zdraví lidí, o životy lidí a nemůžeme to vést tímto chaotickým, neprofesionálním, naivním, amatérským, možná až hloupým způsobem. To je věc vlastního přijetí. Čili my o spoustě ustanovení pořádně ani nevíme, co všechno mohou v praxi způsobit. U některých to naopak víme úplně jasně.
Například je tam ustanovení, že pacient má začít platit skoro dvojnásobek za pobyt v nemocnici. Když se ptáte proč, tak na to nedostanete relevantní odpověď. Vláda premiéra Topolánka na návrh ministra Julínka schválila šedesátikorunový poplatek za pobyt v nemocnici. Tehdy, před pár lety, jste tvrdili, že je to dostačující, že 60 korun je dobře nastavená cena. Hlasovali jste pro to všichni: pan tedy ministr Nečas, ministr Kalousek a další. Uplynulo pár let, za těch pár let inflace nebyla nijak mimořádná, čili s cenami vstupů se něco stalo, ale ne dramaticky, nejde o desítky procent, jde spíše o jednotky procent. A přesto zase velmi obdobná vláda přichází najednou s návrhem, aby pacient platil ze 60 korun 100 korun. Čili obrovský skokový nárůst. Ptám se, proč. To jste to špatně spočítali před těmi asi třemi čtyřmi lety, kdy jste to zavedli? To byla chyba? To jste se mýlili? Mýlil se pak ministr Kalousek, když tehdy hlasoval pro 60 korun? Mýlil se dnešní premiér Nečas, když to podporoval a hájil a říkali jste, že je to správná a korektně nastavená cena? Anebo jste se spletli a bylo to moc laciné? Teď najednou pacient má platit 100 korun a my se ptáme, co za to získá. Proč děláte tento názorový veletoč, když před pár lety stačilo 60 korun a dnes už 60 korun nestačí a lidé musí platit 100 korun. Podotýkám, že těchto 100 korun se nebude počítat do sociálního ochranného limitu a není to limitováno ani žádnou částkou celoročně. Teoreticky, když ten člověk bude ležet tři měsíce v nemocnici, tak za každý den zaplatí 100 korun, tedy 3 000 měsíčně, což pro řadu lidí není zanedbatelná částka. Přesto neznáme žádný sociální limit nebo sociální pardon z tohoto placení. Prostě to musí zaplatit každý, ať má třeba důchod 6 000 a musí s ním vyjít, nebo má příjem ještě nižší, pak bude toto muset zaplatit. Bez pardonu. A dnes už víme, že mnohé nemocnice nezaplacené částky od těch lidí začínají vymáhat v exekuci. Takže na takového člověka, který na to nebude mít, pošlete exekutora. Třeba ho necháte vystěhovat z jeho bytu kvůli tomu, že nezaplatil v nemocnici hospitalizační taxu 100 korun. ***