(10.50 hodin)
(pokračuje Rath)
Ale pozor! Já jsem pana premiéra interpeloval písemně, ať mně řekne, protože ta paní s ním putovala i na Úřad vlády. A když tady pan premiér tak hřímá a říká, jak je potřeba šetřit, jak lidé se musí uskromňovat, jak bohužel se musí všechno zdražovat, a tedy většina obyvatel chudne, tak jsem se optal, ať nám pan premiér řekne, jak to aplikuje u sebe na úřadě, jak úředníci dostávají méně, jak si utahují opasky. Myslíte si, že jsem se dočkal relevantních informací, že paní Nagyová má třeba méně, než měla loni, předloni? A ostatní úředníci? Ne. Pan premiér mi úsměvně odpověděl, že neví. On neví, kolik dává své šéfce sekretariátu, kolik jí dává odměn, že prý to dělá šéf Úřadu vlády.
Pane premiére, tak se ho zeptejte, když je to váš přímý podřízený. Samozřejmě nikdo z nás nevěříme tomu, že vy to nevíte. Vy to dobře víte, protože jí ty odměny sám podepisujete - sám domlouváte, když nepodepisujete. Takže vy víte, kolik stovek tisíc ona dostává a všichni, kteří vám pomáhají a přisluhují. To je prostě jenom farizejství z vaší strany, které tady předvádíte, že lidé mají spořit, ale vy si užíváte. (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dále s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Zaorálek. Dalším přihlášeným je předseda klubu Věcí veřejných pan poslanec Bárta. A dále je přihlášen pan poslanec Laudát. Takže nejprve předávám slovo panu poslanci Zaorálkovi. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já nechci nikoho urazit, jenom bych chtěl říci, v čem vidím já problém těch takzvaných reforem, které jsou tady dnes znovu předkládány.
Tady se používá slovo reforma. Mně vadí způsob, jakým se ty takzvané reformy dělají. Dnes máme na programu DPH a stavební spoření. To znamená, že se to asi nějak týká reformy daní apod. Já bych si představoval, pokud děláme reformu takových zásadních věcí, jako je systém zdravotnictví, systém daní, systém penzí, tak nám v jisté chvíli na začátku předloží vláda věcný záměr daňové reformy. Proč děláme změnu daní, co si od toho slibujeme a kde vidíme chybu v tom stávajícím daňovém systému. Když se podíváte do sousedního Německa, tak zjistíte, že tam dokonce vybírají daně dnes s přebytky, a dokonce velice výraznými přebytky. Jak je možné, že někde se dnes daně vybírají takto úspěšně, dokonce více než stoprocentně, a jak je možné, že u nás se daňový systém stále zhoršuje? To znamená, že když chce někdo dělat změnu daňového systému, tak by měl přijít s tím, co si od daní slibuje, jaká bude role veřejných služeb, proč si myslí, že struktura daní nefunguje a jakým způsobem by se měla změnit. Takhle by měla začít debata o daňové reformě. Aby dávala smysl. A abychom měli šanci, že se někam dostaneme.
A podobně, vezměte si, jak se na nás valí jako kameny změny, které se týkají systému zdravotnictví. Kde je ten základní věcný záměr reformy, co od toho chceme nakonec dostat? Kde je nějaká srozumitelná představa, jaký je smysl té formy? Ta měla být na začátku. A teď je jedno, jestli je tady vláda levicová, nebo pravicová. Pokud používá slovo reforma, tak by tomu měla odpovídat metoda práce. A já tvrdím, že naopak metoda práce se zhoršuje.
A tady se obracím na premiéra. Kde jsou základní věcné záměry reforem, o kterých tady dnes znovu mluvíte? Proč se dnes obchází Legislativní rada vlády, opakovaně, jak v případě penzijní reformy, tak v případě reformy daňové? A proč se na nás ty zákony dále po těch, které budeme projednávat dneska, které jsme měli na té schůzi mimořádné, proč se na nás valí způsobem, kdy je zřejmé, že už je to všechno naprosto nesrozumitelné?
Připomínkové řízení kolem některých zákonů je na úrovni 900 - 1 000 připomínek. Připomínky nastupují po prvním, druhém čtení. Zákony se mění pod rukama. Víte dobře, že poslanci, kteří jsou tady ve Sněmovně, dávají 200 pozměňovacích návrhů, které mají podsunuté od ministra. Pokládáte tento způsob práce na reformách za normální? Máte pocit, že tu je ještě někdo, kdo má přesnější představu o tom, co nás na konci těchto reforem čeká? Já se domnívám dokonce, že ten systém je už úplně nedůstojný, že je nedůstojný parlamentu. Když mluvím s poslanci, kteří jsou odborníci, a oni mi říkají, že v téhle materii se nedokáží už orientovat - to zřejmě není nedostatečnost těch poslanců, to je systém práce, který se zvolil v těch reformách.
Já si myslím, že je to dokonce otázka úrovně demokracie v této zemi, úrovně toho, jak pracuje český parlament. Jestli se prostě pracuje pod takovýmto tlakem na mimořádné schůzi, všechny lhůty se zkracují. Je dneska atmosféra taková, že není možné postupovat normálně? Normálním tempem s dodržením toho, co se vlastně v českém parlamentu ještě kdysi před lety předpokládalo? V čem je ten tlak, že jednáme takto mimořádným tempem, pod obrovským presem a vlastně za cenu naprosté nesrozumitelnosti toho, co se děje? Ať je to oblast sociální, nebo zdravotnická. Jaký bude výsledek těchto takzvaných reforem?
Mně tohle připadá - jednak samozřejmě je to špatně a jednak je to velice podezřelé. Protože když součástí toho jsou potom takové věci, jako jsou sociální karty a tyto byznysové věci, které se do reforem dostaly, tak to vypadá, že vlastně ten zmatek se hodí, že pravděpodobně je výhodné dělat reformy tak, že se do nich takto strkají věci, na kterých pravděpodobně některé firmy získají velké výhody. Takže mně připadá, že ten zmatek a nepřehlednost může být prostě součástí toho. Tohle je vlastně dobrá metoda, jak dělat reformy, do toho se pak leccos schová. Já prostě, pokud se to děje tím způsobem, jak se předvádí na této schůzi, jsem přesvědčen, že není jasné, o co tady jde, ale že to je nepoctivé a velmi podezřelé.
Pan premiér se tady zaklínal reformami jako něčím, co je tím zásadním lékem pro společnost. Já si myslím, že ten ideologický přístup je zásadně vadný. Debata se zjednodušuje na několik ideologických hesel místo toho, abychom se bavili o tom, co opravdu potřebuje české zdravotnictví, české daně. To celé řekněme mlácení se z pravé, z levé strany vlastně dneska nahrazuje skutečnou debatu o nějaké opravdové reformě systémů, které určitě nějakou reformu potřebují.
To, co mě nejvíc znepokojuje, je nedůstojný způsob, jak se tyto reformy provádějí. A podle mě je to i určité znevážení parlamentarismu tak, jak se to v poslední době děje. My nebudeme hlasovat teď proti reformám jenom z těch důvodů věcných, ale proti celé metodě, kterým se ty reformy dnes ve Sněmovně dělají. Já budu hlasovat proti tomu, že to de facto žádné reformy nejsou. Je to velmi podezřelé valení jakýchsi kamenů, zákonů, kterým dneska málokdo v této Sněmovně vůbec rozumí! (Potlesk sociální demokracie.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: S faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Kohoutová, poté vystoupí pan poslanec Bárta. Prosím, faktická má přednost. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Děkuji. Paní předsedající, kolegové, kolegové, nevím, jak pan místopředseda Zaorálek, ale já se ve své práci, kterou dělám, doufám, vyznám. Sociální reformy jsem nastudovala od A až do Z a mnozí moji kolegové. Já si nemyslím, že naše práce je nekompetentní. Naše práce je velmi potřebná.
Pracujeme velmi intenzivně, to ano. Je to velmi rychlé. Například kvůli tomu mnozí z nás na rozdíl od některých neměli ani dovolenou, protože jedeme od rána do večera právě na tom, abychom stihli všechny termíny. A jestli třeba pan místopředseda Zaorálek se nevyzná v tom, co je to karta sociálních systémů, nebo např. v tom, jaké změny se budou dělat v sociální oblasti, tak jako jiným jsem to celé léto vysvětlovala, budu to ráda vysvětlovat i panu místopředsedovi Zaorálkovi. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Nyní s přednostním právem vystoupí předseda poslaneckého klubu Věcí veřejných Vít Bárta. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Bárta: Já jsem v politice krátce a musím říct, že mě stále překvapuje ta drzost, s jakou je možné se tvářit, že já za nic nemůžu a ti ostatní za to mohou.
Kázání vody a pití vína je především ve slovech středočeského hejtmana pana Ratha. Tady zaznívá zleva znevážení parlamentarismu. Organizování zastupitelstva v 7 hodin v sobotu ráno, to je znevážení, to je konkrétní nástroj. To je situace, kdy je zapotřebí se zamýšlet nad tím, jestli demokracie je jen pro ty, kteří mají auta, a není pro ty, kteří musí jezdit autobusem, v sobotu, ráno. Stejně tak je úžasné se tady dozvídat z úst pana středočeského hejtmana debatu o tom, jestli někdo měl dostat větší, nebo menší odměnu. Přesto dodneška kinoteátr k tématu pracovny středočeského hejtmana za deset milionů je přesně příkladem toho, jak úsporně se tady pan hejtman chová. ***