(22.30 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dalším přihlášeným je pan poslanec Koskuba. Prosím.
Poslanec Jiří Koskuba: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, vážená Sněmovno, dovolte mi úvodem dvě věci. Jednak bych rád vaším prostřednictvím ujistil pana ministra Kalouska, že nemám nic napsaného. (Ministr Kalousek předtím adresoval posl. Koskubovi nesrozumitelnou poznámku.) To, co zde s sebou nosím, je historická pravda, kterou možná použiji v průběhu jednání, a omlouvám se, až tak učiním. Já budu jenom takto reagovat na pokyn pana prezidenta, který ve svém projevu nám sdělil, že se máme koukat do minulosti, a já soudím, že to k našemu jednání patří. To je jedna má poznámka.
Druhá má poznámka je přímo k vám, paní předsedkyně. Já se velice omlouvám. Musím k vám stát zády, abych mohl mluvit do mikrofonu, ale já se domnívám, že zde vždy vystupuji poměrně sice možná netradičně, protože si nic nenosím napsaného, snažím se mluvit z hlavy, dokonce se snažím mluvit k věci. Že mluvím jinak, to je i proto, že do této Sněmovny snad patří trocha jiného, lidského pohledu. A mě trochu mrzelo, jak jste mě zarazila, protože já zde nemluvím o - promiňte mi to, ale je to z dávné minulosti Sněmovny - o debilech, já zde nemluvím o Ferdech mravencích, já zde nemluvím o nálevnách a bezzubých argumentacích, já zde nemluvím před televizními kamerami, abych byl před lidem populární. Já zde prostě mluvím proto, že jsem poslancem, a mě tak mrzelo, že jste mě hned okřikla, že se odchyluji od věci. Byl bych rád, jestli byste mi tento můj způsob jednání dále tolerovala, a já se omlouvám, to není žádné rýpnutí, ale já bych od eventuální kandidátky na prezidenta očekával takový větší nadhled a větší velkorysost. Určitě bych to uvítal i jako poslanec i event. jako váš příští poddaný. (Pobavení v řadách ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, promiňte. Tím, že jsem předsedkyní Poslanecké sněmovny, tedy ve vedení Sněmovny, jsem vázána jednacím řádem, který mi ukládá, abych vyzývala poslance, aby mluvili k věci. Čili je to mým úkolem a ten já musím plnit, i když chápu, že se vás to dotýká. Budu tak činit i nadále.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji za vysvětlení. Já to vnímám, ale proto jsem předeslal, že zřejmě tedy porušením by nebylo, kdybych zde četl telefonní seznam, anebo kdybych zde četl další body vyjádření Ústavního soudu. Já předpokládám, že většina Sněmovny jest gramotná. To dokonce tady kolega kroutí hlavou, že nikoliv, ale já tomu věřím. (Pobavení.) Já jsem stále optimista. To znamená, považoval jsem za vhodné k tomu přistoupit poněkud jinak.
Ale vraťme se k tomu bodu, neboť víte, že toto je má dnešní pracovní náplň, a zbývá mi ještě necelých sedm minut, nyní už i nočního jednání.
Dámy a pánové, já jsem zde předeslal, že na věci mám osobní zájem. Ano, mám, protože pracuji s mladými lidmi, a nebudeme si namlouvat, že většinu mladých, které jsem poznal, kromě své dcery a ta mi promine, že ji zde zmiňuji, protože vzhledem k tomu, co se zde děje, se čím dál více stydí za to, co dělá její otec na Malé Straně (pobavení), a bere tuto Sněmovnu jako celek, ne svého otce, tak i v zaměstnání přicházím do styku s řadou mladých lidí, převážně lékařů a sester. Dámy a pánové, nebudeme si namlouvat, že bez ohledu na to, jak dopadla akce Děkujeme, odejděte, že právě třeba zdravotníci mají vysoké mzdy. A vy se asi budete divit, najednou ke mzdě se jakési takési stavební spoření hodí. Kapitalismus u nás, netvrdím, že rozvinutý, už je takřka 22 let a lidé se mnohé naučili. Právě tato koaliční vláda je vyzývá k osobní zodpovědnosti a oni chtějí spořit. Tito mladí lidé naštěstí ve většině byli ušetřeni zkušeností s kuponovou privatizací, kde se přiznávám, i já jsem do ní vstoupil a o svou tisícikorunu jsem přišel, pak přišly banky, kde všichni dobře víme, že úrok z běžného účtu je 0,1 % a naopak platby za fungování banky jsou jedny z největších v EU, ne-li ve světě. Pak ti lidé mají možnost uložit peníze do jakýchsi fondů. Ovšem - a postřehl jsem, že hlavní ekonom země odešel, ale je to trochu škoda, protože se hodlám zmínit i o jeho věštbách - přišla na nás krize. Já jsem tenkrát zvenku sledoval jednání Poslanecké sněmovny a předpokládám, že právě dnešní pan ministr financí byl ten, který z funkce tuším předsedy hospodářského, finančního výboru věštil, že se nám krize vyhne. Nestalo se tak! A kdo měl peníze v akciích či ve fondech, tak o velkou část přišel. Ano, pro velké bohaté, jak vy říkáte úspěšné lidi je to maličkost. Pro běžné střadatele je to již horší. Nu, pak jste přišli vy, vládnete nám, máte své plány. Slibovali jsme si růst HDP, krize bude pryč - a bum ho! je zde další. A konečně další věštba páně ministrova nevyšla a nyní už, jak jsem zaznamenal, to i v tisku přiznal.
Pak další věc. Během dnešního jednání, kdy my tu takto zdržujeme a vy se na nás za to zlobíte, ale trpělivě zde sedíte, když se kouknete do svých notebooků, kde jistě nesledujete průběh Sněmovny, ale jiné věci, taktéž zjistíte, co se stalo opět v Řecku, jak prudce poklesla koruna, a sami všichni víme, co to pro naše běžné občany znamená.
Dámy a pánové, nezlobte se, my tedy bereme našim lidem možnost, aby aspoň něco měli jistého, aby aspoň část naší populace si měla kde spořit, měla své jisté. Ta důvěra prostých občanů, a já se stále za prostého občana počítám, vůči různým bankovním institucím a finančníkům a analytikům je čím dál menší. A já věřím, že nás sice nepřekonají, ale že i vůči těmto institucím je velice, velice nízká.
Kolega Ohlídal mě tady předběhl v jedné věci. My tady šmahem shazujeme možnost určitého spoření a já věřím, že příští rok si lidé velmi citlivě, až vaše reformy, které stejně prosadíte, prosím vás, víme to všichni, až vaše reformy vstoupí v život, tak najednou lidé budou trošičku z toho vyděšeni, tak každá koruna se bude hodit, a to ještě slyším, že se chystá - a v tom jste byli upřímní, to jste říkali před volbami - školné. Tam byla i jedna z možností, spíš se bavit a zapracovat na této možnosti spoření a spojit to i se spořením na studia. To všechno šlo. Místo toho je to další položka, kde našim lidem se jaksi bere u nosu!
Možná vám to připadá směšné, co zde říkám. Ano, je to levicové. Tak to prostě je! Proto sedím na té části, kde sedím. Navíc, jak opakovaně čtu v tisku, také vidíte, že sedím poctivě u zdi, což u odpadlíků, přeběhlíků je vždy označováno za lavici hanby, ale snad to u mě bylo v úvodu trošku jinak.
Dámy a pánové, když prostě chcete, tak to tak bude. Ale dovolte nám, abychom proti tomu protestovali. Nezbyla nám jiná než tato cesta! A když jsem zde v minulém vystoupení se omlouval všem zaměstnancům a ochrance této Sněmovny, že zde kvůli nám a kvůli našim sporům a způsobu našeho jednání musí trpět, tak mě jeden z kolegů ve foyer napomenul, že jsem zcela zapomněl na novináře. ***