(2.50 hodin)
(pokračuje Holík)
Konkrétně je cílem zákona změnit oblast zdanění úrokových příjmů z vkladů ve stavebním spoření, jež by nově měly být sjednoceny s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmu z jiných bankovních vkladových produktů. Vedle zdanění úrokových příjmů návrh snižuje výši státní podpory stavebního spoření z 15 na 10 % při zachování maximálního limitu základu ve výši 20 tisíc korun. Dále je doplněna technická změna, která se týká nastavení limitů pro další činnosti stavebních spořitelen, kdy dochází k úpravě konstrukce těchto limitů.
Důvodová zpráva má jistou logiku, ale je škoda, že stát se u stavebního spoření nevydal trochu jinou cestou. Lehce se někdy zapomíná na ekonomickou skutečnost, že jedna koruna investovaná do stavebnictví vygeneruje v ekonomice šest dalších korun. Tomuto jevu se říká multiplikační efekt a u stavebních prací patří mezi nejlepší. Naopak koruna vyvezená a utracená v zahraničí se v ČR promítne jen minimálně. Kdyby stát namísto omezování podpory více dbal na to, aby prostředky ze stavebního spoření byly používány pouze za účelem pořízení vlastního bydlení nebo rekonstrukce bytových objektů, možná by z toho státní rozpočet vyklouzl lépe.
A ještě jedna skutečnost. Díky poklesu podpory možná část populace ztratí motivaci spořit a poklesnou tak úspory obyvatelstva.
Mám zde ještě připraveno několik vystoupení, ale nechci zdržovat v tuto pokročilou hodinu. Vlastními slovy shrnuto: Myslím si, že je opravdu daleko lepší podpořit stavební spoření tak, aby lidé si pořídili vlastní bydlení, než aby zůstali na krku státu. To mi dovolte na závěr a díky za podporu. (Vášnivé ovace z pléna.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkujeme, pane poslanče, a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Holík. (Pobavení - právě hovořil.) Aha, tak pro velký úspěch tedy už nezopakovat, a pozvu paní poslankyni Vlastu Bohdalovou.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré časné ráno, vážená paní předsedkyně, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře Kalousku, vážený pane ministře Hegře, vážený pane ministře Chalupo, vážené kolegyně - vidím, že kolegové je poslali už spát - a vážení kolegové. Kdybychom spočítali frekvenci slov, kolikrát tady padlo stavební spoření, bylo by to asi zajímavé číslo. Ale nicméně nedá mi to, mám mluvit k tématu, chci mluvit k tématu, tak o stavebním spoření budu hovořit dále. Ale dovolte mi, abych se vrátila do minulého volebního období.
V minulém volebním období skupina poslanců - pan poslanec Martínek, pan poslanec Tesařík, paní poslankyně Ladislava Zelenková a další zde navrhli novelu zákona o stavebním spoření pod sněmovním tiskem číslo 506, který měl rozšířit účel použití stavebního spoření na podle mě velmi bohulibou činnost, protože už jsem zase u svého tématu, a to na čerpání stavebního spoření pro náklady spojené se vzděláním.
Stavební spoření je upraveno zákonem 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření a v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování příspěvků fyzickým osobám, účastníkům stavebního spoření. Zákonem definovaný účastník stavebního spoření má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb. Jde o jediný účel, na který je v současnosti možné tento úvěr čerpat. Bližší podmínky pro poskytování úvěru účastníkovi stanoví zákon, případně stavební spořitelna ve všeobecných smluvních podmínkách.
Rozšířením okruhu účelů, který byl tehdy navrhován, mohou být financovány vedle bytových potřeb také studijní potřeby. Nemyslelo se nějaké nadstandardy apod., ale studijními potřebami se myslely půjčky na zahraniční stáže, event. na nějaká dražší skripta, učebnice třeba pro mediky, velmi drahé učebnice anatomie apod. Stát by tak prostřednictvím stavebního spoření podpořil financování samotného studia, ale také náklady, které s ním úzce souvisí. V současné době se zvyšují vedle přímých nákladů na studium také nepřímé náklady, které finančně studenty zatěžují. Jedná se o nemalé prostředky vynaložené na ubytování a stravování studentů, kteří studují mimo obec, kde mají své bydliště; nezanedbatelné jsou náklady na dopravu do místa studia, včetně jízdného v hromadné dopravě v místě studia. Významnou zátěž představují též náklady na zakoupení učebních pomůcek potřebných ke studiu. Hlavním smyslem navrhované právní úpravy bylo pomoci těm studentům, kterým mohou výše popsané náklady činit překážku pro získání dalšího stupně vzdělání.
Jak tato novela tady dopadla? Jak mohla dopadnout v tehdejší pravicové Sněmovně? Byla zamítnuta. A já si dneska říkám, jestli to nebylo také proto, že už někteří myslitelé pravice přemýšleli o tom, co se stavebním spořením udělají, aby drobným střadatelům, kteří si šetří opravdu na účelné a velmi dobré věci a ne na to, že si ze stavebního spoření pořizují auta, zahraniční dovolené a další věci, tak došlo k zamítnutí tohoto zákona. A máme tady tento paskvil, který tady dneska projednáváme. Je mi velice líto, že lidé nedokáží přemýšlet trochu solidárně.
Ještě se zamyslím nad jednou věcí. Mně se hrozně líbil výrok mého milovaného pana ministra Dobeše, jak říkal, jak budeme platit odložené školné, až za ty chudáky děti úroky v době studia bude platit stát. Bomba! Tak my na jedné straně říkáme, že stát nebude platit nic, a pak na druhé straně říkáme, že stát bude platit úroky!
Víte, kolegové, dalo by se hovořit hodně, ale já už jsem učitelka. Vždycky se snažím najít, protože jsem učitelka literatury, příklad v literatuře. A my se tady bavíme o zákonech. Každý z nás má na nočním stolku knihu, která je mu blízká. A mně je to kniha Chalíla Džibrána, která je o prorokovi Mustafovi, který chodí mezi lidmi, a ti se ho ptají na důležité životní věci a on jim odpovídá. I právníci se ho zeptali na to, co říkáš o zákonech, Mustafo. A on odvětil: "Libujete si ve vyhlašování zákonů. Ještě více si však libujete v jejich porušování. Jste jako děti hrající si u moře, které vytrvale stavějí z písku hrady a pak je se smíchem boří. A zatímco stavíte své hrady z písku, moře přináší na břeh další písek, a když je bouráte, oceán se s vámi směje. Opravdu, moře se vždycky směje s nevinnými. Co však mám říci o těch, pro něž není život oceánem a pro které zákony vytvořené lidmi nejsou hrady z písku, ale pro něž je život skálou a zákon dlátem, jímž by ji rádi opracovali ke své vlastní podobě? Co mám říci o chromém, který nenávidí tanečníky? Co o volu, který miluje své jho a považuje losa a lesního jelena za pobloudilce a tuláky? Co o starém hadu, který se nemůže zbavit své kůže a nazývá proto všechny ostatní nahými a nestoudnými? A co o tom, který přichází na svatební hostinu záhy, a když se přecpal a unavil, jde svou cestou a říká, že všechny hostiny jsou žranice a všichni hodovníci přestupníky zákona? ***