(6.40 hodin)
(pokračuje Zemek)
Paní předsedající, já bych vaším prostřednictvím poprosil o klid v sále. Já vím, že už toho všichni máme dost. Nechtěl bych sklouznout do role, jak to bylo v tom filmu Dobrý voják Švejk, jak tam polní kurát vyzýval toho štátsprofouse k tomu, aby zjednal nápravu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, dámy a pánové, o klid v jednacím sále!
Poslanec Václav Zemek: Děkuji. Budeme pokračovat. Ústavní soud musel tedy posoudit, zda na straně účastníků, kteří uzavřeli smlouvu o stavebním spoření do 31. prosince 2010, není dán takový ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní zákonem stanovené výše záloh státní podpory, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad veřejným zájmem na jeho snížení. Takovýto zájem, který by se obecně týkal všech účastníků stavebního spoření, ale v dané věci neshledal.
Navrhovatelé formulovali několik důvodů, případně se ztotožnili s důvody obsaženými ve stanovisku Asociace českých stavebních spořitelen, pro zachování dosavadní právní úpravy. Ve svém návrhu zdůraznili požadavek její stálosti s ohledem na dlouhodobý charakter stavebního spoření, zkušenost z legislativního řešení podle čl. II bodu 2 zákona č. 423/2003 Sb., jakož i případné negativní dopady na individuální postavení jednotlivých účastníků stavebního spoření, zejména zhoršení zhodnocení jejich úspor nebo prodloužení doby spoření ve vztahu k dosažení cílové částky, na což je navázáno úrokové zvýhodnění, i doby případného trvání překlenovacího úvěru a povinnosti platit z něho úrok. Po zvážení těchto důvodů však Ústavní soud nemohl argumentaci navrhovatelů přisvědčit.
V obecné rovině Ústavní soud konstatuje, že stanovení příspěvku ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry je ze strany zákonodárce shledána jeho účelnost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování. To platí obzvlášť v případě, kdy se jedná o příspěvek, jehož poskytování je pouze beneficiem ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo spojeno naplňování určitého základního práva nebo svobody. Dotčené subjekty přitom nemohly spoléhat na to, že postupem času zákonodárce tuto výši nepřehodnotí. Nelze přitom opomenout ani související odpovědnost vlády a Parlamentu za stav veřejných financí, s čímž souvisí i oprávnění zákonodárce přizpůsobit výdaje státního rozpočtu jeho reálným možnostem a aktuálním potřebám formou změn právní úpravy mandatorních výdajů, státní podporu nevyjímaje.
Z definice cílové částky podle § 5 odst. 9 zákona o stavebním spoření z roku 1993, k jejímuž určení, i když s možností změny, dochází již při uzavření smlouvy pro celou dobu jejího trvání, vyplývá, že se do její výše promítá předpokládaná výše státní podpory určená podle právních předpisů účinných v době uzavření smlouvy. Od cílové částky se pak odvíjí výše tzv. překlenovacího úvěru, který podle § 5 odst. 5 zákona může stavební spořitelna účastníkovi poskytnout v případě, kdy tento ještě nemá nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Ústavní soud ale podotýká, že dovozovat neměnnost výše státní podpory bez dalšího pouze z uvedené konstrukce cílové částky nelze. Aniž by měl přitom jakkoliv v úmyslu relativizovat námitky navrhovatelů, že se tato změna může fakticky promítnout k tíži některých účastníků stavebního spoření nebo stavebních spořitelen, např. v menším rozsahu finančních prostředků pro poskytování úvěru a s tím spojeným prodloužením čekací doby na jeho poskytnutí, zůstává skutečností, že změnou výše státní podpory nedochází ke změně smlouvou stanovené cílové částky, ani práv a povinností stran této smlouvy, jež jsou na tuto částku navázány. Změna se tak ve vztahu k cílové částce promítá pouze do toho, že k jejímu dosažení budou účastníci stavebního spoření muset naspořit částku zvýšenou o sníženou část státní podpory, tedy ve větším rozsahu, než s ohledem na její dosavadní výši očekávali. Tento faktický důsledek je ale z hlediska principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo nezbytné postavit naroveň situaci pouhého spoléhání se na to, že státní podpora nebude do budoucna změněna. Takovéto důvěře ale z ústavního hlediska ochranu přiznat nelze.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, já vás poprosím o klid v jednacím sále. Děkuji vám.
Poslanec Václav Zemek: Ústavní soud nakonec nepovažoval za ústavněprávně relevantní ani poukaz na to, že v případě novely provedené zákonem č. 423/2003 Sb. zvolil zákonodárce jiný způsob řešení časového střetu právních norem, když ve vztahu ke starým smlouvám ponechal výši státní podpory nezměněnou. Zákonodárce se samozřejmě mohl rozhodnout i pro jiné řešení, pokud by toto řešení nebylo v rozporu s ústavním pořádkem. Napadené ustanovení... (Jeden z poslanců si řečníka fotí.)
Já vám zapózuji, můžete klidně fotit. Abyste to neměl rozmazané, doporučoval bych delší čas, prostřednictvím paní předsedající.
Napadené ustanovení tak nepředstavuje nepřípustnou nepravou retroaktivitu, pročež Ústavní soud neshledal důvod pro závěr o porušení principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Za opodstatněnou Ústavní soud nepovažoval ani námitku neodůvodněné diferenciace mezi účastníky stavebního spoření, jež spočívala v tom, že v případě smluv uzavřených do 31. prosince 2003 dojde ke snížení státní podpory o 56 %, tedy ze 4 500 na 2 000 Kč, zatímco v případě smluv uzavřených od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2010 pouze o 33 %, tedy z 3 000 Kč na 2 000 Kč. O porušení zásady rovnosti by se podle -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, váš čas uplynul!
Poslanec Václav Zemek: Tak já dokončím větu. O porušení zásady rovnosti... (Námitky z pléna.) Kolegové z koalice jsou neúprosní, takže já přeruším svůj projev. Budu mít tam mít ještě dalších 10 minut.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím vás, už vám skončil váš čas! Buďte tak laskav, uvolněte prostor před mikrofonem.
Nyní se hlásí pan předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Kováčik. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Přeji všem dobré ráno a rád bych požádal o přestávku na poradu klubu KSČM v délce jedné hodiny. Ta přestávka by měla začít v sedm hodin, čili za několik málo minut. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dobře. Samozřejmě vašemu požadavku vyhovím.
A teď je přihlášen do rozpravy pan poslanec Jan Hamáček, kterému ještě dám slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Hamáček: Dobrý den, vážená paní předsedající, já se v této chvíli hlásím jako místopředseda poslaneckého klubu a avizuji, že bychom požádali poté, co doběhne pauza na poradu klubu KSČM, o pauzu na poradu klubu sociální demokracie, tedy od osmi hodin do devíti hodin. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dobře, toto registruji. Prosím, můžete zůstat u mikrofonu a rovnou přistoupit ke svému výstupu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Hamáček: Děkuji. Tedy ještě jednou, vážená paní předsedající, vážená vládo, oba dva páni ministři, kolegyně, kolegové - pardon, všichni tři páni ministři! Přehlédl jsem pana ministra zemědělství a rovněž vidím pana premiéra, který se posunul do poslanecké lavice. Ano.
Dovolte mi, abych se rovněž vyjádřil k projednávanému bodu, nicméně na začátek mi dovolte říci, že jsem trošku na rozpacích a pro jistotu, aby v budoucnu nebylo možné jakkoliv zpochybňovat mé vystoupení zde, tak bych si dovolil avizovat, že se můžu nacházet v této věci ve střetu zájmů, protože patřím k těm pěti milionům občanů České republiky, kteří využívají tohoto velmi výhodného produktu, a zdroje ze stavebního spoření mi umožnily zařídit si bydlení. Stejně tak jako já tohoto produktu využívá moje žena a náš starší syn, a aby byla informace kompletní, tak náš nejmladší syn se rovněž chystá v dohledné době tohoto produktu využívat.
Poté co mám pocit, že jsem splnil svou povinnost, tak bych pokročil k vlastní věci. A dovolte mi, abych se zastavil u pár aspektů tohoto podle mého názoru velmi rizikového návrhu, který ve svém důsledku může mít docela zničující dopad na samotnou existenci stavebních spořitelen jako samostatných subjektů a doposud fungujícího systému. ***