(10.40 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Dovolte mi, abych ještě poznamenal, že žádná ze tří koaličních stran neměla tento slib v uvozovkách o navýšení DPH, a tedy navýšení základních druhů zboží a služeb, před volbami ve svém programovém repertoáru. Naopak. Všechny tyto strany před volbami zdůrazňovaly, že daně zvyšovat nebudou. Vláda a vládní strany tak bez jakýchkoliv rozpaků akceptovaly nestoudný požadavek lobbistů z penzijních fondů, členů tzv. Bezděkovy komise, já bych dodal v pořadí Bezděkovy komise 2, tedy převážné většiny těchto členů.
Nikdo tu vládu a politické strany, které ji tvoří, nevede k odpovědnosti. Myslím tím česká média, která mají ještě kratší paměť nežli politická třída země.
Osobně nevidím žádný přínos op-outu uplatněného v penzijním systému pro spořící občany z vrstev s nižšími příjmy i pro nejpodstatnější část střední třídy. Nemyslím si ani, že je to nástroj zásadně řešící fiskální problémy státu a většiny jeho občanů ve stáří. Připomínám, že ta původní motivace a argumentace pravicových ekonomů k provedení důchodové reformy postavené na bázi op-outu byla, že je to cesta k záchraně veřejných financí a udržitelnosti důchodů. Připomenu, že daňový systém země je již deformován takzvanou daňovou reformou, uplatněnou k 1. lednu 2008. Je oprávněná obava, že navýšení DPH, a tedy růst cen v příštím roce a zejména v roce 2013 pohltí většinu úspor, které lidé ze střední třídy a z příjmově nižších vrstev získali při nižším přímém zdanění, pokud k tomu vůbec v předchozích letech došlo.
Topolánkova a Kalouskova daňová reforma v roce 2008 vedla v tomto a v každém následujícím roce k tomu, že se vybírá v rozpočtových příjmech o zhruba 80 mld. korun méně, nežli tomu bylo do roku 2007.
Vláda Petra Nečase si libuje, že snižuje v příštím roce složenou daňovou kvótu na 33,3 %, tedy meziročně o 0,6 %. Jen tak pro zajímavost, těch 0,6 % představuje jako v bermudském trojúhelníku zmizelé finanční zdroje v rozsahu zhruba 24 mld. korun. V Evropské unii je přitom dlouhodobě průměrná hodnota složené daňové kvóty kolem 39 %. V České republice máme jednu z nejnižších daňových kvót, extrémně nízkou v evropském měřítku, extrémně nízkou tedy v podmínkách Evropy, kde jsou uplatňovány principy sociálního státu.
A teď tytéž politické síly a na ně napojené zájmové podnikatelské skupiny, které vyvolaly v posledních letech daňové závody, chtějí, aby tyto finanční experimenty zaplatili ve vyšších cenách základních druhů zboží a služeb všichni, i ti, kteří na rovné dani a snížení daňové zátěže evidentně v předchozích letech prodělali, tedy důchodci, mladé rodiny s dětmi, veřejní zaměstnanci. Ti také z důvodu poklesu jejich reálného příjmu v tomto roce někde mezi 15 až 18 %.
O daňové progresi přitom dnes z úst ministra financí či některého člena vlády - ti ještě budou hovořit, abych jim nekřivdil, ale obávám se, že ani u nich k tomu nedojde - nepadá ani slovo. Jak jinak! - Jak mi pan ministr financí říká, ani nepadne. - Je to něco, co je této vládní koalici zcela cizí, tedy filozofií, ze které tato daňová politika ve všech vyspělých zemích Západu prostě vychází.
Návrh státního rozpočtu na příští rok, tak jak jej vnímám, připravuje podmínky pro zásadní privatizaci veřejných služeb a sociálních transferů v blízké budoucnosti, zejména ve zdravotnictví. Všeobecná zdravotní pojišťovna, většina nemocnic se rychle dostává do schodkového hospodaření a z této deficitní pasti nemá šanci se zdravotnictví dostat. Rozpočtový problém se tak ze státu dostává do jiných navazujících veřejných rozpočtů. A vláda, která se o negativní výsledek hospodaření ve zdravotnictví tak přičinila, bude hledat lék - jak jinak - v jeho privatizaci. Podobně jako tomu bylo před léty, tedy před rokem 2008, například ve Středočeském kraji.
Podobně u úřadů práce. U donedávna dobře fungujícího systému došlo jeho rychlou destrukcí k vytvoření podmínek pro dražší outsourcing části těchto služeb. Pochopitelně za větší peníze.
Na občanech, jak se zdá, stát důsledně šetří, spřáteleným firmám, přisátým na penězovod veřejných financí, naopak dopřává.
Představitelé vlády v předchozích měsících rádi tvrdili, že již ten příští státní rozpočet - tedy rozuměj ten rozpočet na rok 2012 - už bude nikoliv škrtací, ale reformní. Proč tomu tak není? Protože příjmy ze zvýšené DPH nepůjdou na důchodovou reformu, ale budou zkonzumovány. Jedná se o cca 20 mld. Kč. Budou zkonzumovány na běžné výdaje rozpočtu. Po uplatnění opoutové reformy penzí o rok později, tedy k 1. 1. 2013, těch 20 miliard bude v roce 2013 ve státním rozpočtu zase chybět. A protože je nevygeneruje očekávatelný titěrný hospodářský růst, bude vláda opět - a jak jinak - škrtat.
Svou řeč ke státnímu rozpočtu jsem připravil již před týdnem a v té týden staré verzi jsem zpochybnil Ministerstvem financí a vládou predikovaný růst HDP 2,5 %. Pan ministr financí pod přívalem událostí přiznal před pár dny růst na úrovni pouhého procenta. Na můj předpoklad tedy došlo. Dnes si ale myslím, že růst nebude ani takový.
Pan ministr dnes hovořil velmi působivě o tom - já na rozdíl od řady i vašich vládních kolegů jsem vás velmi pečlivě poslouchal -, že budete zpracovávat ve spolupráci s NERVem tři varianty rozpočtového vývoje v naší zemi. Dvě špatné, tu jednu v podstatě, jak jsem pochopil, na bázi toho titěrného hospodářského růstu.
Ptal jste se řečnicky, pokud známe někoho, kdo by dokázal predikovat vývoj hospodářství v příštím roce, že ho vyvážíte zlatem. Ale pane ministře, myslím si, že to je právě úloha Ministerstva financí a ministra financí, aby toto zvládli, protože málo platné, od toho si vás lidé ve svých daních platí.
Zdá se však, že si vláda vůbec nepřipouští, že můžeme být v současné době na pokraji recidivy recese, i když takové náznaky realismu ve vystoupení pana ministra jsem slyšel. Vláda přistupuje k rozpočtu státu na rok 2012 v zásadě tak, jak to udělala její předchůdkyně s rozpočtem na rok 2009, i když v trošku modifikované podobě. Výsledkem, připomínám, v tom roce 2009 byl ohromný rozpočtový deficit v jednom jediném roce, když započtu i spálené rozpočtové rezervy 32 mld. Kč, celkem 224 mld. Kč. Dnes se nikdo neodvažuje tvrdit, že takováto či podobná recidiva rozpočtového propadu již vůbec nehrozí. Naznačil to vlastně svým způsobem, alespoň pokud jde o oblast hospodářského růstu, i pan ministr financí ve své úvodní řeči. To je, myslím, velmi vážný signál.
Vláda nedělá pro příští rok nic, aby podnítila spotřebu obyvatelstva. Pracuje v rozpočtu se snižováním objemu mezd, především z titulu poklesu počtu zaměstnanců v rozpočtech ministerstev. Nedělá nic, aby podnítila produktivní spotřebu státu. Mám na mysli investice. Ani zahraniční investice. Nedělá nic pro dynamičtější čerpání evropských peněz. ***