(11.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, moc vás prosím o klid v jednacím sále.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji. Zdravotničtí pracovníci zdravotnické záchranné služby jsou při výkonu svého povolání vystaveni mimořádné fyzické i psychické zátěži. Jejich úkolem je poskytovat péči v extrémních situacích a podmínkách a také v situacích, kde je bezprostředně ohrožen život. Zpožděním poskytnutí odborné první pomoci mohou způsobit smrt. Několikrát denně se setkávají tváří v tvář s utrpením a bolestí, kdy lidem selhávají základní životní funkce. Akceschopnost zdravotních pracovníků zdravotnické záchranné služby vyžaduje jejich nepřetržitou pohotovost a schopnost neustále se vyrovnávat se stresem a napětím. Zájmem a povinností státu proto musí být snaha vytvořit zaměstnancům zdravotnické záchranné služby takové podmínky, aby byl vytvořen stabilní kádr kvalifikovaných pracovníků a aby byla přijata taková opatření, která by motivovala zaměstnance zdravotnické záchranné služby k setrvání při výkonu zdravotnického povolání.
Rovněž doba dojezdu k zásahu byla předmětem jednání Českomoravské konfederace odborových svazů a byla stanovena připomínka, zásadní připomínka, aby dojezdový čas byl patnáct minut. Při projednávání návrhu zákona v Senátu, a to zaznělo několikrát včera, také převážil názor, že doba dojezdu k zásahu bude stanovena na patnáct minut. Samozřejmě patnáctiminutový dojezdový čas vyvolává nutnost posílení počtu výjezdových pracovišť, což bude spojeno se zvýšením finančních prostředků, zvýšením počtu záchranářů s odpovídající erudicí atd.
Každý rok reagují záchranné služby v České republice cca na 600 tisíc tísňových výzev, ale problémy s pozdním příjezdem jsou výjimečné. Ovšem chápu zdravotnické pracovníky zdravotní záchranné služby, že mají obavy, aby do budoucna nebyli vystaveni situacím, kdy by museli dokazovat, zda mohli, či nemohli být u zásahu ve stanoveném časovém limitu. Myslím, že i na to by měl předkladatel návrhu zákona reagovat. Za sebe a mohu říci, že i za klub sociální demokracie, doporučuji podporovat návrh zákona v senátní úpravě, ale o tom hovořil již pan kolega Seďa.
Také musím zmínit významnost zdravotnické záchranné služby v integrovaném záchranném systému a myslím si, že za všechny mohu našim záchranářům za jejich práci poděkovat.
Tak to je vystoupení k bodu číslo 87.
A nyní vystoupím k bodu číslo 96, sněmovní tisk číslo 409, novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Respektujete to, paní místopředsedkyně?
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, prosím vás o klid. Já se omlouvám. Prosím.
Poslankyně Hana Orgoníková: Já jenom říkám, že mám ještě tři minuty plus deset.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Paní poslankyně, nebojte se, já bych vás určitě o vás čas neochudila. Jakmile vám doběhne tato první desetiminutovka, pustím vám další.
Poslankyně Hana Orgoníková: Ano, děkuji. Takže já se vrátím trošku do minulosti. 6. června 2007 jsem zde vystoupila v Poslanecké sněmovně a měla jsem toto vystoupení - budu citovat: "Na pořad jednání Sněmovny se dostal dlouho očekávaný návrh takzvané reformy veřejných financí koaliční vlády." Znovu opakuji - je to červen 2007. "Reformy, která vyvolala rozruch ještě mnohem dřív, než vůbec spatřila světlo světa. Modrá šance, ODS Plus, magické kolečko na výpočet mzdy. Těmito věcmi před volbami v roce 2006 lákala ODS voliče k volebním urnám. Po roce však vidíme, jaká je situace doopravdy. ODS Plus ano, ale plus pouze pro pár procent obyvatel, pro ostatní však výrazné minus. A magické kolečko, to už pod nánosem prachu není ani vidět a nikdo si na něj ani nevzpomene. Bohužel, ani samotní zástupci strany, kteří se jím oháněli, kde to jen šlo.
Pokud pan premiér ve svém nedávném vystoupení řekl, že měl lidi víc strašit, aby uznali, že jsou jeho reformy nutné, tak já říkám, že jsme to měli být my, kdo měli více varovat před vámi. Reforma dělá z většiny obyvatel České republiky jen pokusná morčata některých ministerských alchymistů.
Ve smlouvě ODS s občany jste před volbami slíbili, že vrátíte rodině její důstojné místo ve společnosti a vytvoříte prostor pro posílení mezigenerační solidarity. Jaká je realita? Přesný opak. Reformně rapidně snižujete mateřskou i porodné, daňové změny a reformy ve zdravotnictví dopadnou právě na důchodce. Takže to je ta mezigenerační solidarita. Ministr zdravotnictví už občanům pomalu začíná vzkazovat, že bez peněz lézt nejen do hospody, ale ani do ordinace svého lékaře nejde, a to včetně dětí a důchodců.
Ještě bych chtěla připomenout, že z pohledu Evropské unie v oblasti sociální soudržnosti Evropská komise poukázala na to, že v zemích Evropské unie existuje velké riziko, že část obyvatel upadne do chudoby a bude vyčleněna ze společnosti. Proto Evropská rada ocenila, že členské státy připravily národní akční plány, kterými se má znatelně omezit riziko chudoby a sociálního vyloučení do roku 2010. Národní akční plán České republiky byl vytvořen v roce 2004 za vlády sociální demokracie a mám vážné obavy a vážné důvody se domnívat, že cíle, které v něm byly vytyčeny, nebude možné v důsledku této vládní reformy dodržet a hranice chudoby se v České republice zvýší.
A kde jsou sliby vlády o respektování lidských a občanských práv? Kde je právo na ochranu zdraví, na důstojné stáří atd. atd., tak jak je to obsaženo v Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku?"
A závěrem - to je pořád ta citace z 6. června 2007: "Je to deset let, kdy ODS spolu se svými satelity KDU-ČSL a dalšími předkládala balíček úsporných opatření. Tehdy padla vláda. Co nám přinese letošní batoh ODS opět s KDU-ČSL a tentokrát bohužel farizejskými zelenými, ještě uvidíme. Vyplývá z toho však jedno, že zkrátka vládnou se musí umět."
A 7. června 2007 jsem opět vystoupila a cituji: "Čas od času se pozastaví nad pustým pragmatismem, nad bezzásadovostí při jednání o dosavadních či nových zákonech a jejich uplatňování. Teď to platí o jednáních a debatách týkajících se poplatků ve zdravotní péči. Včera jsem -" a to hovořím o tom 6. červnu 2007. "Včera jsem ne náhodou vznesla řečnickou otázku, kde jsou sliby vlády o respektování lidských práv, a konkrétně, kde je právo na ochranu zdraví. Očekávala jsem, že se někdo chopí této výzvy. Nestalo se. Hovoří se stále o tom, že si lidé mají platit tu 30 korun za návštěvu u lékaře, tu 60 za pobyt v nemocnici, i o tom, jak se budou případně takové poplatky vymáhat. A nikdo se ani slůvkem nezmíní, že máme Listinu základních práv a svobod, která je neoddělitelnou součástí Ústavy České republiky, a že v této Listině je článek číslo 31, který praví - a zde cituji z Listiny základních práv a svobod: 'Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.' Tolik Listina, součást ústavy. Ale v debatách představitelů vlády jako kdyby neexistovala, jako kdyby to byl list vypuštěný do větru.
Krom toho je ovšem Česká republika vázána řadou mezinárodních úmluv o lidských právech. K nim patří i známý Mezinárodní pakt o sociálních, hospodářských a kulturních právech. Je to materiál Organizace spojených národů z roku 1966, platný v Československé socialistické republice od roku 1976. A je to pakt, na který navazovala Charta 77 a nyní platí samozřejmě i v České republice. V tomto paktu se mimo jiné praví, že státy, které se k plnění paktu zavázaly, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. ***