(15.40 hodin)
(pokračuje Neubauer)
Podívejme se, o co v podstatných rysech v tomto zákoně jde. Podle mého soudu totiž jde o podstatnou redukci části sociálních jistot občanů, a proto a právě proto by tento zákon měl být zásadně přepracován, neboť nejde o trapné pochybení při jeho schvalování, jak rozhodl Ústavní soud, nýbrž i o jeho věcnou protisociální náplň obsahovou.
Rozhodně je třeba odmítnout návrh v tom směru, že dle úprav zákona o nemocenském pojištění má být placeno nemocenské až od 22. dne trvání pracovní neschopnosti, tedy aby zaměstnavatelé platili nemocenské po dobu prvních tří týdnů pracovní neschopnosti. Myslím si, že je třeba vrácení úpravy nemocenského již od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti, neboť návrh zákona přesunuje na tíži zaměstnavatelů další finanční povinnost, takže v některých případech, zejména u malých podniků, může způsobit zásadní porušení finanční rovnováhy onoho známého cash flow, neboť při onemocnění většího počtu pracovníků např. v době epidemie přicházejí tyto podniky o stabilní výrobní výkonnost a navíc je to stojí další finanční prostředky na nemocenském až na dobu 22 dní. Že by to tyto drobné podniky vedlo právě k soustavnému provádění kontrol dodržování léčebného režimu a tím k odhalování případů tzv. zdravých nemocných, je iluzorní, neboť tyto podniky k tomu nejsou uzpůsobeny, nemají totiž ani potřebný kontrolní aparát ani kontrolou pověřeného pracovníka. Jedná se tedy o opatření, které sice může státní pokladně ulehčit o 1,8 mld. korun, a právě o tyto prostředky připraví podnikatele, zejména drobné a střední, kteří dosud jsou a měli by i pro budoucno být motorem ekonomiky státu.
Při současné situaci zvyšování ceny energie všeho druhu, ceny léků, nákladů na pobyt v nemocnici atd. se jeví jako zcela asociální opatření ponechat sazbu nemocenského trvale na 60 % denního vyměřovacího základu, když až do prosince 2009 byla procentní výše odstupňována podle délky trvání pracovní neschopnosti. Takový postup je asociální z hlediska druhu a závažnosti jednotlivých onemocnění, neboť po uplynutí 30. dne nemoci lze s vysokou pravděpodobností určit u většiny onemocnění jejich další průběh, a tedy pro případ, že zřejmě půjde o vážnější a dlouhodobější onemocnění, bylo by správné procento nemocenské z vyměřovacího základu po uplynutí této doby zvýšit tak, jak tomu bylo před rokem 2010, tedy 66 % a 72 %. Takový postup, tedy ponechání nemocenské na úrovni 60 % po celou dobu trvání pracovní neschopnosti, je zcela asociální i z pohledu současného bleskového nárůstu úhrad za léky a lékařskou péči, jak jsme toho svědky při pokračování málo ohleduplné reformy zdravotnictví.
Změna v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení. Tady stále je pod veřejnou kritikou skutečnost, že podniky dosud fungují jako významní zaměstnavatelé. Jsou přitom zatěžovány nejrůznějšími druhy odvodů a daní. Významným odvodem je též odvod pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, který je navrhován ve výši 25 %, ačkoli podle právního stavu platného před přijetím zákona 347/2010 se mělo pojistné u zaměstnavatelů snížit na 24,1 %. Navrhuji, aby toto snížení pojistného bylo promítnuto do projednávaného zákona ve výši 24,1 %, což poněkud zlepší obtížnou situaci zaměstnavatelů, zejména existující při úhradě výplaty náhrady mzdy zaměstnancům z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, a to právě i po dobu prvých tří týdnů, která je z hlediska objemu výplaty náhrad nejvýznamnější. Tento návrh, je-li bilance výnosů a nákladů předložená předkladatelem zákona správná, umožní zaměstnavatelům bezpečnější krytí nákladů na náhrady mzdy v případě zvýšené pracovní neschopnosti oproti průměru v případě výskytu epidemie a podobně. Připomínám, že podle právního stavu před přijetím zákona č. 347/2010 se od 1. ledna 2011 mělo u zaměstnavatelů snížit pojistné na 24,1 %. Takovou sazbu již dříve zákonem deklarovanou považuji za přijatelnou, a proto by bylo nejen vhodné, ale krajně nutné o této změně zákona jednat.
Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám také. Prosím nyní o slovo pana poslance Jana Látku. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi seznámit vás s dopadem změn zákona 108/2006 Sb., sněmovní tisk 372 na osoby s poruchou autistického spektra, dále jen PAS.
Za prvé. Příspěvek na zvláštní pomůcky. V návrhu zákona jsou pro příspěvek na zvláštní pomůcky ošetřena zdravotní postižení pohybového ústrojí, sluchového ústrojí, zrakového ústrojí, s omezením na pořízení motorového vozidla je zmíněno pouze zdravotní postižení s těžkou nebo hlubokou mentální retardací. U zmiňovaných postižení se musí jednat o vadu těžkou, a tato těžká postižení jsou dále specifikována.
Alternativní komunikace. Zdravotní indikace k získání příspěvku na zvláštní pomůcky však zcela vylučuje početnou skupinu jiných zdravotních postižení, která neumožňuje integraci do společnosti bez možnosti využití specifických pomůcek. V případě osob s autismem jde o výpočetní techniku, která slouží ke komunikaci a k dalším využitím, pomáhá hendikep vyrovnat. Jedná se o alternativní komunikaci a využívá ji přibližně 90 % takto postižených osob.
Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje a jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě, jehož důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto hendikepu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus je porucha, která zasahuje člověka v základních věcech, o které se naše bytí opírá. Vnímání člověka s touto poruchou je odlišné, zpracování informací probíhá zcela v jiných rovinách, není možné najít účinnou pomoc, a to z toho důvodu, že nejsme schopni zcela přesně odhalit myšlenkové pochody člověka trpícího PAS. Není možné najít pravidla platná pro všechny a pro všechno, neboť na světě nejsou dva totožní lidé s tímto hendikepem a do událostí zasahuje mnoho proměnných. Vycházíme jen z určitých obecných předpokladů a snažíme se jim vybaveni těmito informacemi pomoci se orientovat ve světě, který je pro ně v mnohých ohledech nečitelný. Nikdy však nelze dopředu odhadnout, kdy a v čem bude člověk postižený autismem potřebovat pomoc. Na co alespoň, který mají průměrný intelekt, je potřeba je do života připravit.
To však mluvíme o osobám postižených autismem, které mají inteligenci zachovánu. Ti, kteří mají jakoukoli mentální retardaci, potřebují pomoc neustálou, neboť se bez ní neobejdou. Nejsou schopni domyslet důsledky svého chování. Pokud nejsme zasaženi PAS, tak při plánování našich příštích kroků vycházíme vždy ze svobody informací, které jsme díky výjimečné práci našeho mozku schopni pružně vyhodnotit a adekvátně na dané zareagovat. Tato schopnost autistům chybí. Navíc jejich hendikep prohlubuje i panika, úzkost, nízká frustrační tolerance. Jejich racionální myšlení bývá těmito okolnostmi zasaženo natolik, že ačkoliv mají například průměrný intelekt, okamžitě jejich schopnost v některých situacích klesá na úroveň člověka s těžkou mentální retardací. Jedině proto člověk nezasažený tímto postižením může, pokud zná úskalí, která PAS provází, účinně pomoci v životě osobě s tímto hendikepem. Není jiné kompenzační pomůcky. ***