(19.50 hodin)
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi také v krátkosti uvést připomínku k právě projednávanému sněmovnímu tisku 315, tedy návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, jejž nedávno projednal a zamítl Senát Parlamentu České republiky. Konkrétně bych se rád vyjádřil k jeho části V., tedy změně zákona o zaměstnanosti. Je samozřejmě možné, že budu částečně opakovat výhrady poslankyň a poslanců z rozpravy v 1. a 2. čtení zde na plénu Poslanecké sněmovny, nebo snad výhrady senátorek a senátorů z rozpravy ve druhé komoře Parlamentu České republiky, nicméně považuji je za natolik podstatné, že mohou bezpochyby zaznít hned několikrát.
Původně jsem si připravil vystoupení už pro první čtení. Nakonec na něj ale nedošlo, protože se objevily zprávy, že v dalším legislativním procesu dojde k úpravám návrhu i v oblasti, o které jsem se chtěl zmínit. To se částečně stalo, nicméně celá filozofie návrhu zůstává dle mého nepřijatelná.
V zákoně číslo 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, byl souběh odstupného a poskytovaného hmotného zabezpečení, tedy podpory v nezaměstnanosti, uchazeči o zaměstnání brán jako samozřejmost. Odstupné je dle zákoníku práce jednou z forem příjmu zaměstnance, samozřejmě jen při splnění přísných a v zákonu uvedených podmínek. Od přijetí zákona číslo 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců, bylo při platební neschopnosti zaměstnavatele možné, aby neuspokojené mzdové nároky, tedy i odstupné, mohl na základě žádosti zaměstnance uspokojit úřad práce.
Zaměstnavatel oprávněný nárok na odstupné zaměstnanci ne vždy přiznává, nebo sice přiznává a potvrdí do zápočtového listu, ale zaměstnanci odstupné následně z různých důvodů nevyplatí. Současná vláda přišla v původní verzi návrhu zákona s úpravou, která měla z možných variant řešení vztahu odstupné - podpora v nezaměstnanosti snad největší potenciál zapříčinit zaměstnanci další příkoří.
Vložením nového § 44a - cituji: "Uchazeči o zaměstnání, kterému přísluší podle jiných právních předpisů z posledního zaměstnání odstupné, odbytné nebo odchodné, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného stanovená jinými právními předpisy. Ustanovením předchozí věty není dotčeno poskytování podpory v nezaměstnanosti po celkovou dobu stanovenou tímto zákonem." Vložením tedy tohoto paragrafu do zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, bychom se dostali do situace, kdy pro příjemce odstupného, tedy odbytného či odchodného, by takové opatření znamenalo odložení podpory v nezaměstnanosti na tolik měsíců, za kolik měsíců odstupné dostal, a to bez ohledu na skutečnost, zda odstupné bylo reálně zaměstnanci vyplaceno. Nerozlišování mezi nárokem a skutečným vyplaceným odstupným by mohlo dostat mnoho občanů do kritické finanční situace, protože otevíralo cestu k nevyplácení podpory v nezaměstnanosti po několik měsíců.
Je třeba připomenout, že nevyplacení odstupného není řídkým jevem, ale naopak šikanózním projevem ze strany zaměstnavatelů proti nepohodlným zaměstnancům, kteří například zruší pracovní poměr pro hrubé porušování povinností ze strany zaměstnavatele. Tento způsob šetření na občanech, kteří ztratili zaměstnání, je naprosto nekorektní. Zejména proto, že odstupné se vztahuje k ukončenému pracovnímu poměru.
V průběhu dalšího legislativního procesu ve výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky došlo k dílčí nápravě problému, na který poukazuji, a to vložením § 44b, z nějž cituji odstavec 1: "Uchazeči o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale odstupné, odbytné nebo odchodné mu nebylo vyplaceno po skončení pracovního nebo služebního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu anebo v den skončení pracovního nebo služebního poměru, poskytne Úřad práce kompenzaci za dobu od zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání do uplynutí doby uvedené v § 44a. Podpora v nezaměstnanosti se poskytne uchazeči o zaměstnání až po uplynutí doby, za kterou mu byla poskytnuta kompenzace podle věty první."
To ovšem nijak nemění chybnou filozofii celé úpravy, která zjevně opomíjí charakter odstupného a v podstatě nutí člověka s čerstvě ukončeným pracovním poměrem dotovat stát. Odstupné má charakter finanční kompenzace, odškodňuje zaměstnance za to, že mu bez jeho zavinění skončil pracovní poměr. Není produktem sociálního pojištění a není vypláceno za stejným účelem. Není platbou dopředu na horší časy. Je to, opakuji, kompenzace, odškodnění, chcete-li. Je pak velmi neférové znevýhodněného člověka trestat upíráním podpory v nezaměstnanosti, na niž si po dobu zaměstnání připlácel.
Neméně černý humor představuje v navrženém zákoně ustanovení v § 50 odstavci 3, konkrétně věta vkládaná za větu první - cituji: "V případě, že uchazeč o zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, činí procentní sazba podpory v nezaměstnanosti 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu." Taková úprava postaví zaměstnance do velmi nevýhodné pozice. Jakkoliv ten vážný důvod má být definován dalším předpisem, jeho dokazování bude bezpochyby značně obtížné.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Sněmovna má teď díky Senátu Parlamentu České republiky mimořádnou šanci ještě zabránit tomu, aby se tento legislativní návrh objevil po Novém roce ve Sbírce zákonů. Stačí nepřehlasovat veto Senátu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jan Chvojka. Jenom bych ještě ráda řekla, že počet přihlášek se pro tuto chvíli ustálil na patnácti. Prosím, pane poslanče. Prosím, můžete hovořit.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych se zde rád vyjádřil k bodu 98 této schůze, ke sněmovnímu tisku 412, to znamená, k návrhu zákona o důchodovém spoření.
Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové a vážení dva členové vlády, dovolte mi vyjádřit se ke zde projednávanému sněmovnímu tisku 412, tedy k návrhu zákona o důchodovém spoření, který nedávno projednal a zamítl Senát PČR.
Je opravdu velká škoda, že právě projednávaný návrh zákona neprošel důkladnou diskusí a i dnes se vláda pokouší znovu jej protlačit silou svých 115 nebo 118 nebo prostě uvidíme, jakou většinou hlasů. Tato vláda dělá vše pro to, aby podpořila ty, kteří mají nejméně hluboko do kapsy. A kapitálové spoření k tomu patří. Nezávislé instituce jasně propočítaly, že tohle kapitálové spoření není pro lidi s nízkými a středními příjmy. Ty propočty jsou velmi jednoduché. Toto kapitálové spoření vyvede peníze z klíčového prvního důchodového pilíře. Zaplatí to důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postižení formou spotřeby, formou nepřímých daní. Naopak situace lidí s vysokými příjmy se zde zlepší. Budou tady mít produkt, který pro ně může být výhodný. A tímto způsobem uvažuje celá tato vláda. Chybí peníze na důchody? Zvýšíme DPH, ať se důchodci složí na své vlastní důchody! Taktéž není zrovna příliš vhodná doba k zavedení tohoto systému, protože on začne fungovat až za nějakých 10, možná 15, možná 20 let a do té doby do něj budeme dávat pouze peníze.
Podle návrhu Ministerstva financí bychom měli mít vyrovnaný rozpočet v roce 2013, přebytkový dejme tomu pár let později. V ten okamžik, pokud máme přebytkový rozpočet, samozřejmě je vhodná doba na to, abychom spustili tento druhý, případně upravili třetí pilíř.
Podle České konfederace odborových svazů není návrh na souběžnou existenci dvou dobrovolných doplňkových systémů založených na individuálním spoření u penzijních společností se státní podporou racionální. Zvyšuje operační náklady systému, nenabízí skutečnou variabilitu možností vytvářet dodatečné důchodové zdroje pro život ve stáří v návaznosti na reálné potřeby a nerespektuje zhoršující se finanční schopnost českých domácností spořit si na důchody, které je do značné míry i důsledkem vládních úsporných opatření a restrikcí v oblasti všech sociálních systémů a která se ještě více zhorší v důsledku nárůstu daňového zatížení obyvatelstva a přímých plateb vládou navrhovaných reforem daní a zdravotnictví. Činím tak po zralé... eh...***