(20.00 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Musím říci, že ji zásadně odmítám, a činím tak po zralé úvaze a myslím, že v souladu s postoji stále silnějších nesouhlasných hlasů občanské společnosti, uznávaných ekonomů, nezávislých expertů, zaměstnavatelů i občanů.
Navrhuji soustředit plně dostupné finanční, ekonomické a organizační kapacity na vytvoření jediného dobrovolného doplňkového důchodového systému založeného na individuálním spoření u penzijních společností se státní podporou, a to transformací současného penzijního připojištění se státním příspěvkem. K této transformaci lze dle mého využít předložený návrh zákona o dobrovolném penzijním spoření, který by byl dopracován tak, aby reagoval na aktuální požadavky a potřeby.
Musím říci, že Českomoravská konfederace odborových svazů opakovaně zdůrazňuje, že mezi tyto naléhavé potřeby, které lze řešit jak prostřednictvím průběžného důchodového pojištění, tak prostřednictvím dobrovolného penzijního spoření, patří vytvoření podmínek pro nepenalizovaný dřívější odchod do starobního důchodu pro zaměstnance, kteří vykonávali po dlouhou dobu v průběhu svého pracovního života práce, které nadměrným způsobem zatěžují jejich organismus. A to zejména teplem, prachem, hlukem, vibracemi, chemickou či fyzickou zátěží a prokazatelně snižují popřípadě zcela vylučují jejich schopnost pracovat po 60. roce věku.
Českomoravská konfederace odborových svazů dále připomíná, že vládní důchodová reforma, zahrnující jak tzv. malou důchodovou reformu, tak předložené návrhy zákona o dobrovolném důchodovém penzijním spoření, opomíjí sociální aspekt, smysl a účel důchodového systému a nezabývá se vůbec komplexně otázkou zajištění důstojného života ve stáří a vytvářením příznivých podmínek pro zajištění dostatečných důchodových sociálních příjmů. Naopak svou koncepcí založenou výlučně na zpřísňování podmínek nároku na starobní a invalidní důchod, která se promítá následně i do pozůstalostních důchodů, zastropováním výše pojistného a vyvedením jeho části do individuálního důchodového spoření směřuje k tomu, aby se do budoucna důchodové příjmy převážné většiny zaměstnanců a jejich rodin oproti současnosti výrazně snížily.
Vládní důchodová reforma sleduje ve vztahu k prvnímu pilíři pouze úzce fiskální zájem a podporuje privatizaci části průběžného důchodového pojištění ve prospěch soukromých finančních institucí s tím, že vlastní důchodové příjmy občanů se na velmi dlouhou dobu díky této reformě sníží.
Musím říci, že zavedení důchodového spoření důrazně odmítám z mnoha věcných důvodů, ekonomických i sociálních. Především proto, že dle mého povede velmi rychle, tak jak ukazují zcela aktuální údaje o vývoji průběžného systému po jeho částečné privatizaci na Slovensku a v dalších zemích střední a východní Evropy, k vytvoření zásadní nerovnováhy mezi příjmy a výdaji průběžně financovaného důchodového pojištění a vyvolá jinak neopodstatněnou potřebu dalších restrikcí a zhoršování budoucích i současných nároků z průběžného důchodového pojištění. Například nižší valorizaci vyplácení důchodů rychlejším zvyšováním důchodového věku, rušením náhradních dob či zhoršováním dávkových formulí. Tím by dle mého došlo nejen k oslabení solidarity, která je podstatou základního důchodového systému, ale mělo by to i negativní dopady na důchodové nároky osob, které by vlivem masivní reklamní kampaně ze strany penzijních společností možností opt-outu využily a z průběžného systému vystoupily, aniž by měly reálnou možnost získat v privatizovaném pilíři důchodového systému alespoň přibližně srovnatelný důchodový nárok. V zájmu zabezpečení těchto osob ve stáří by pak musely být v mnohem větší míře čerpány rozpočtové prostředky státu z jiného sociálního systému.
Důsledkem vládou navrhované důchodové reformy a musím říct i se zřetelem k dalším vládním reformám tak bude s vysokou pravděpodobností již v relativně blízkém období růst chudoby rozsáhlých skupin starých občanů, zejména občanů, kteří po celý život ze své práce za mzdu odváděli pojistné na financování důchodů a neměli sami reálnou možnost se pro stáří zabezpečit jinou formou. To povede k poklesu koupěschopné poptávky několika milionů důchodců, což se nepříznivě projeví poklesem spotřeby zejména v oblasti služeb, malého a středního podnikání a následně i poklesem daňových výnosů České republiky. Na jedné straně to bude narůstající sociální poptávka pro služby pro staré, které nebude minimalistický stát poskytovat, na druhé straně zde budou stále větší počty chudých důchodců, kteří je budou naléhavě potřebovat, ale nebudou mít finanční prostředky na to, aby si je mohli na trhu, který vše vyřeší, nakoupit.
Dámy a pánové, vládní důchodová reforma, jejíž součástí je i předkládaný návrh zákona o důchodovém spoření, ve svém celku postihne negativně zejména zaměstnance s nízkými, podprůměrnými nebo průměrnými příjmy, kteří si vzhledem k životním nákladům nemohou průběžně odkládat dostatečné finanční prostředky na zajištění ve stáří nebo při vzniku invalidity a kteří i s ohledem na fyzické vyčerpání, možnosti a dostupnost zdravotní péče se dožívají také nižšího věku ve srovnání s příjmově silnými skupinami obyvatel. Namísto solidarity bohatých s chudými, obvyklé ve vyspělých zemích, vláda prosazuje v českém důchodovém systému solidaritu chudých s bohatými. Takovýto přístup je nutné zásadně odmítnout, protože narušuje nepřijatelným způsobem soudržnost ve společnosti na úkor sociálně slabších skupin občanů. Proto tento návrh zákona nemohu v žádném případě podpořit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a dalším přihlášeným je pan poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi přednést připomínky ke sněmovnímu tisku 405, tedy návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který po projednání zamítl Senát Parlamentu České republiky. Jako laik se omlouvám za ne možná dokonalé podání připomínek, vznášených především nejrůznějšími občanskými či pacientskými organizacemi, které se na nás poslance v poslední době obracejí. S ohledem na vystoupení pana ministra Hegera cca před hodinou doufám, že i zde se dočkáme jeho reakce.
Návrh zákona znemožňuje všem nezletilým, aby navštěvovali lékaře bez souhlasu rodičů. To znamená, že i 17letí budou moci podstupovat zákroky jako například odběr krve či rentgen pouze se souhlasem rodičů. Oproti současné úpravě, kdy lékař sám posoudí vyspělost nezletilého dát souhlas, má takto dojít k významnému omezení práv nezletilých. V případě dětského lékaře, zubaře a gynekologa budou rodiče moci předem svolit, aby jejich děti starší 15 let mohly navštěvovat lékaře samy, pokud ale například takové svolení rodič své 17leté dceři nedá, gynekolog by měl takovou pacientku bez doprovodu rodiče odmítnout.
Navrhovaná úprava, která opomíjí faktickou způsobilost nezletilých k udělování souhlasu se zdravotními službami, je v rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, která stanoví, že s narůstajícím věkem a stupněm vyspělosti nezletilého se zvyšuje závaznost jeho názoru. Z úmluvy a rovněž z vysvětlující zprávy k úmluvě vyplývá, že sám nezletilý může dávat souhlas s navrhovanými zdravotními službami, zejména jedná-li se o nezletilého blízkého věku zletilosti a o zdravotní služby, které pravděpodobně podstatným způsobem negativně neovlivní jeho další zdravotní stav či kvalitu života. Návrh zákona rovněž odporuje Úmluvě o právech dítěte, podle které musí být názor nezletilého respektován v závislosti na jeho věku a vyspělosti. Na tomto konceptu je postaven také občanský zákoník jak současný, tak nově připravovaný, podle kterého nezletilí nabývají způsobilosti k právním úkonům postupně s ohledem na svou rozumovou vyspělost a závažnost právního úkonu. Rozhodování nezletilých o zdravotní péči by mělo být založeno na stejných principech, které jsou běžné také v zahraničních právních úpravách.
Věty upravující možnost zákonných zástupců udělit tzv. generální souhlas pro poskytování zdravotních služeb registrujícím lékařem nezletilému by tedy měly být vypuštěny. Taková úprava jen administrativně zatíží lékaře, aniž by však měla nějaký smysl. Problémy zůstanou u neregistrujících lékařů, jako např. kožní ambulance nebo alergologie, kde by rodiče prakticky měli nezletilého doprovázet až do jejich zletilosti. Není zřejmé, jak by měli postupovat lékaři, k nimž se dostaví nezletilý pacient fakticky schopný dát souhlas se zdravotní službou, ale bez rodiče. Měli by pacienta odmítnout ošetřit, nebo porušit zákon tím, že nemají souhlas rodičů?***