(23.30 hodin)
(pokračuje Krákora)
Platná právní úprava zdravotnické záchranné služby nevyhovuje požadavkům na právní regulaci vztahů, a to z hlediska její formy obsahu. Zákonem č. 20/1966 Sb. se v ustanovení § 18b omezuje pouze na rámcové vymezení předmětu činnosti zdravotnické záchranné služby v působnosti krajů ve věcech zřizování, organizace a zajištění činnosti zdravotnické záchranné služby, působnosti Ministerstva při zajišťování letadel pro zdravotnickou záchrannou službu a na zmocnění ministerstva k vydání prováděcího právního předpisu, jímž se stanoví základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť zdravotnické záchranné služby. Naproti tomu podstatná část právní úpravy zdravotnické záchranné služby je obsažena ve vyhlášce č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě. S odkazem na článek 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, je nutno uvést, že vyhláška č. 434/1992 Sb. obsahuje též úpravu věcí, která by měla být obsažena v zákoně, případně u které by zákon měl stanovit meze úpravy vyhláškou.
Do vyhlášky č. 434/1992 Sb. rovněž nebyly promítnuty některé související změny vyplývající z jiných právních předpisů vyšší právní síly. Jedná se především o změny týkající se působnosti ministerstva a krajských úřadů ve věcech zdravotnické záchranné služby, jak vyplývají zejména ze zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb. a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě citovaných zákonů došlo k přechodu územních a okresních středisek zdravotnické záchranné služby z majetku státu do majetku krajů, zřizování zařízení zdravotnické záchranné služby bylo svěřeno do samostatné působnosti krajů a rovněž byla stanovena odpovědnost krajů za organizaci a zajištění činnosti zdravotnické záchranné služby. Některá ustanovení vyhlášky tak jsou v rozporu se zákonem a nelze je již aplikovat. Jedná se například o ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky, jenž i nadále obsahuje úpravu zřizování územních středisek zdravotnické záchranné služby ministerstvem, rozumí se zdravotnictví, nad rámec jeho působnosti, nebo zřizování okresních středisek zdravotnické záchranné služby již zrušenými okresními úřady.
Stávající právní úprava zdravotnické záchranné služby proto rovněž nevyhovuje ani z věcného hlediska, protože nepostihuje organizační, technický a odborný vývoj v oblasti přednemocniční neodkladné péče a návaznosti neodkladné nemocniční péče na ni. Nejsou dostatečně definovány úkoly zdravotnické záchranné služby, nedostatečná je úprava práv a povinností zdravotnických pracovníků zdravotnické záchranné služby s ohledem na specifické podmínky, v nichž vykonávají své povolání, chybí úprava součinnosti zdravotnických zařízení poskytujících nemocniční neodkladnou péči při přebírání pacientů od zdravotnické záchranné služby.
Dalším z nedostatků stávající právní úpravy je chybějící úprava podmínek činnosti zdravotnické záchranné služby při zajišťování úkolů vyplývajících pro zdravotnickou záchrannou službu v rámci krizového řízení a integrovaného záchranného systému. I přes uvedené výhrady ke stávající právní úpravě lze konstatovat, že zdravotnická záchranná služba je organizována a zajišťována v rámci samostatné působnosti krajů v souladu s ustanoveními § 18b, zákona č. 20/1966 Sb.
Ze zhodnocení stávající právní úpravy zdravotnické záchranné služby vyplývá, že je nezbytné tuto úpravu nahradit koncepčně novým zákonem, jenž vytvoří pro oblast zdravotnické záchranné služby nezbytný právní rámec v návaznosti na připravovaný zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Cílem navrhované právní úpravy je stanovit podmínky poskytování zdravotnické záchranné služby a dále upravit práva a povinnosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby, povinnosti poskytovatelů lůžkové zdravotní péče k zajištění návaznosti jimi poskytovaných služeb zdravotnickou záchrannou službou, zvláštní práva a povinnosti zdravotnických pracovníků poskytovatele zdravotnické záchranné služby, podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby na řešení mimořádných událostí a krizových situací a s tím související výkon veřejné správy.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, váš čas už vypršel.
Poslanec Jaroslav Krákora: Paní místopředsedkyně, ve druhé polovině bych rád přednesl druhou polovinu svého projevu.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, budeme rádi. Děkujeme. A nyní prosím vystoupí paní poslankyně Strnadlová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Miroslava Strnadlová: Dobrý pozdní večer, vážená paní předsedající, vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci. Chtěla bych se úvodem trochu omluvit, pokud budu koktat, protože z toho, co tady před chvilkou proběhlo, jsem trošku nervózní. Byla to velice nepříjemná kulturní vložka dnešního večera.
Ráda bych se věnovala bodu 89 - úsporná opatření Ministerstva práce a sociálních věcí. Vezměme si například podporu v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti není žádná dobročinná dávka, ale v podstatě každý pracovník si na tuto dávku platí v rámci svého sociálního pojištění. I na základě mezinárodních úmluv a všech předpisů, které se této oblasti týkají, má být každý zaměstnanec takto zajištěn a není možné nutit zaměstnance, který ne z vlastní vůle, a odstupné náleží při organizačních změnách v organizacích, přijde o zaměstnání. V jeho životě okamžitě nastanou problémy, musí se postarat o rodinu, platit nájem, hypotéky, pojistky, a najednou je státem postaven do role, že z odstupného, které má být odstupným za to, že byl zvýhodněn, protože musel odejít z organizačních důvodů ze zaměstnání, tak z tohoto odstupného od zaměstnavatele má sponzorovat stát, který mu podporu v nezaměstnanosti nedá. Takže musíme přejmenovat odstupné na další položku, kterou bude místo státu vyplácet zaměstnavatel. Už je to prvních 21 dnů nemoci, kdy provádí výplatu nemocenské dávky zaměstnavatel, tak teď bude provádět výplatu v podstatě podpory v nezaměstnanosti první tři měsíce. Přitom nesmíme zapomínat, že jak na nemocenské pojištění, tak i na zajištění doby nezaměstnanosti si platí zaměstnanci ze své mzdy svými odvody povinně. Řekněme si na rovinu, že po zaměstnavatelích teď i zaměstnanci budou sponzorovat stát. Zaměstnanec nedostane od státu ani korunu, ale pod dvou měsících nezaměstnanosti, kterou si zaměstnanec sponzoruje ze svého odstupného, bude muset nastoupit na dobrovolnickou službu.
A teď mi, pane ministře, vysvětlete, jak toto opatření vyřeší problematiku dlouhodobě nezaměstnaných, právě problémy sociálního vyloučení, které vlastně dneska způsobují problémy ve šluknovském výběžku a bohužel už i jinde. Vládní poslanci se někde vyjadřovali o tom, že možná bude zrušen sociální příplatek, který vlastně už zrušen od Nového roku tímto souborem opatření je. Tato forma úspor v sociální oblasti, která byla zavedena za Topolánkových vlád, to znamená různé úsporné batohy, balíčky, opatření a podobně, navazuje na dobré tradice režimu před rokem 1989, kdy byly také přijímány podobné soubory opatření. ***