(15.10 hodin)
Poslanec Marek Benda: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych řekl, že vláda zaujala k tomuto návrhu zákona stanovisko, které máme pod tiskem 585/1, kterým doporučila Poslanecké sněmovně vyslovit nesouhlas, a to zejména z důvodu toho, že vláda se chystá připravit vlastní návrh zákona, který nějakým způsobem upraví obecně jednání o přestupcích a správních deliktech. Pokusí se sjednotit jejich projednávání a pokusí se i nějakým způsobem zásadněji diferencovat jednotlivé časy v přestupkovém řízení, protože je asi zřejmé, že v některých typech přestupků a správních řízení opravdu promlčecí, prekluzivní lhůta roční je krátká, na druhou stranu v mnoha případech je možná až zbytečně dlouhá. Čili počkejme zřejmě na vládní předlohu, tak nám doporučuje vláda. Já se sám za sebe vyjádřím v obecné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. První je přihlášen pan poslanec Paroubek. Prosím, pane poslanče. Poté pan poslanec Benda.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych říci, že jsem věnoval přípravě na projednání tohoto materiálu dost času, možná i více, než by si to zasloužilo, protože tahle problematika mě zaujala. Z řady svých osobních zkušeností vím, že zejména při projednávání přestupků proti pravidlům silničního provozu to zatěžuje velmi silně státní správu, a domnívám se, že existuje celá řada rafinovaných možností, jak prostě věci obcházet. Radil jsem se s celou řadou právníků, vlastně s týmem právníků, kde byli zastoupeni jak advokáti, velmi dobří advokáti, tak právníci, kteří ovládají velmi dobře problematiku státní správy.
Předložený návrh na změnu zákona o přestupcích je evidentně veden snahou o vyřešení problému, se kterým se často setkáváme a který podle mého názoru pobuřuje naši veřejnost, že mnozí přestupci unikají potrestání v důsledku neprojednání přestupku v současné zákonné jednoroční lhůtě, a to díky nejrůznějším svým obstrukcím a zneužíváním procesních prostředků, ale také často kvůli neschopnosti orgánů rozhodujících o přestupcích a nedodržováním lhůt stanovených pro vedení řízení.
Právě ve zvýšení aktivity a v dodržování řádných postupů orgánů, které rozhodují o přestupcích, je podle mě třeba hledat klíč k vyřešení tohoto problému. Tyto orgány jsou povinny využít všech zákonných prostředků, aby donutily pachatele přestupků k účasti na řízení, a to tak, aby byly zachovány předepsané lhůty. Mají možnost součinnosti s policií a ukládání citelných pořádkových pokut, které mohou být nakonec i vyšší než samotná pokuta za přestupek. Tyto možnosti však často nedostatečně využívají. Nedostatky jsou ale i na straně orgánů policie a státních zastupitelství, které jsou také povinny s co největším urychlením odevzdávat či postupovat přestupkové věci k rozhodnutí orgánům rozhodujícím o přestupku.
Samotné prodloužení prekluzivní lhůty na dva roky by podle mého názoru, podle konzultací, které jsem vedl, vedlo ve většině případů jen k dalším prodlevám a průtahům řízení ze strany všech těchto orgánů. Stanovení dvouleté lhůty pro projednání všech přestupků by také mohlo vést k absurdním situacím, kdy by mohl být s ohledem na to, že do běhu lhůty se nepočítá doba trestního řízení pro tentýž skutek, projednatelný přestupek třeba i po třech letech, tedy v době, kdy jsou promlčeny i některé trestné činy. Taková situace by byla absurdní a nesystémová, i když je úprava promlčení trestných činů od prekluze přestupků samozřejmě odlišná.
Za cestu správným směrem považujeme zrychlení a zkvalitnění práce orgánů rozhodujících o přestupku, využívání pořádkových pokut, jejichž horní hranice by se mohla i zvýšit, zlepšení součinnosti s orgány činnými v trestním řízení a také diferenciaci prekluzivních lhůt podle závažnosti přestupku, tedy přijetí obdobného principu, jaký upravuje trestní zákoník u promlčecích dob trestných činů.
Já tedy neodmítám tento návrh a priori, ale myslím si, že jsem tady sofistikovaně zdůvodnil, proč pro něj nemohu hlasovat. Je to jedna ze vzácných chvil, kdy budu souhlasit u trochu důležitější věci s vládou. Pro tento návrh tedy nebudu hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, já budu muset souhlasit s panem poslancem Paroubkem, což mě překvapuje. Ale chci se také přiklonit k návrhu, abychom tento návrh zákona zamítli. Pokládám ho v mnoha směrech za velmi nesystémový, velmi nešťastný. Velmi nešťastný, doslova a do písmene.
Pokud se chceme bavit o tom, že jsou některé složitější typy přestupků, u kterých by eventuálně mohlo být prodlouženo řízení pro jejich projednávání, pak se to má dělat u těchto složitějších přestupků. Pokud - a to se obávám, že je cílem navrhovatelů - je cílem prodloužit přestupkové řízení u dopravních přestupků, pak je to úplný nesmysl. Já říkám už léta, léta v této Sněmovně, že efektivita trestání dopravních přestupků má cenu, pokud přichází hned a na místě. Pokud tam ten policista stojí a na místě vás zkasíruje, tak to má nějaký preventivní účinek.
Jestli si opravdu někdo myslí, že preventivní účinek mají kamery a pokutovací systémy rozmístěné po celé zemi, kdy za tři, čtyři, pět, šest, někdy také jedenáct měsíců přijdou kartičky, které vás vyzývají, abyste se někam dostavili, že tohle povede ke snížení rychlosti a k ohleduplnějšímu chování řidičů, tak to já si tedy opravdu myslím, že nepovede. A jestli chceme tuto už takhle absurdně dlouhou lhůtu jednoho roku na projednání těchto banálních přestupků prodlužovat na dva roky, tak to já opravdu pokládám za úplný omyl. Zejména uvědomíme-li si, že v trestním právu v celé řadě trestných činů máme promlčecí dobu tři roky a víme, že prostě pokud se nestíhají některé věci, nestihnou odstíhat, tak se pak prostě nepotrestají, protože zájem státu a společnosti a schopnost po takové době něco prokazovat je natolik ztížena a zkomplikována, že už to nestojí za to.
Tak nevymýšlejme v přestupkovém řízení nějaké nové geniální myšlenky. Pokud jsou složitější přestupky, kde dejme tomu celý průběh dokazování a prokazování je tak obtížný, pak je vyberme, ale to musí udělat vláda, to musí být vládní návrh, který přinese a řekne něco jiného. Ale jestli si myslíme, že opravdu má jakýkoli smysl u dopravních přestupků a běžných přestupků proti občanskému soužití prodlužovat promlčecí, prekluzivní lhůtu na dva roky, tak to já pokládám za úplný omyl. Čili já se kloním k tomu, abychom návrh zákona zamítli.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Teď se hlásí pan poslanec Chvojka. Prosím.
Poslanec Jan Chvojka: Chtěl bych krátce reagovat na své dva předřečníky. Jsem rád, že je toto podle mě důležité téma zaujalo.
Jeden z důvodů, proč zákon nebude podpořen, je to, že vláda s tím návrhem nesouhlasí a že připravuje vlastní koncepci. To je problém, který mě trápí, a myslím nejenom mě, už rok a tři čtvrtě. Když jakýkoli poslanec - nebo 90 % zákonů předložených opozicí je shozeno ze stolu z důvodu toho , že vláda připravuje nějakou svoji vlastní koncepci. To, že tu koncepci potom nikdo nikdy nevidí, to je věc druhá. Nicméně ohánějí se tím, že se připravuje koncepce, tady vždycky zvítězí. Já jsem zvědavý, pokud tento zákon dnes neprojde, kdy ta koncepce bude, jestli tato vláda ještě vůbec bude. Nicméně to je jedna věc. ***