(15.30 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Celkem bych jenom rád připomněl něco, co mě už učili v obecné škole v Čimelicích svého času, je tomu přes 70 let. Přechovávač je horší zloděje. A my se tady zachováme takto! My prostě říkáme: To, co jsme si vzali, chceme si ponechat. Ať vyvádějí ostatní, co chtějí, my to chceme využívat, my si to chceme sami zprivatizovat, proč to máme vracet? To by pak bylo aspoň upřímné přiznání!
Děkuji mnohokrát. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A můžeme se možná vrátit do řádné rozpravy. Máme tu přihlášky a Břetislav Petr je řádně přihlášen do rozpravy, takže já ho požádám. Už to možná ani nečekal, ale je dojat z toho, že se nakonec dostane opravdu ke slovu. (Pobavení.) Prosím, pane poslanče, je to tak! Prosím.
Poslanec Břetislav Petr: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že za předcházející půlhodinu jsme zde vyslechli celou řadu názorů, které se diametrálně liší, myslím jednu záležitost, kterou je třeba nějakým způsobem akceptovat, a to je, že majetek církví od josefínských dob byl účelově vázán. A to platilo i za Rakouska-Uherska, platilo to za první republiky a platilo to až do roku 1948. A účelová vázanost, pokud chtěla církev s tímto majetkem něco udělat, ať už ho prodat, pronajmout, anebo něco jiného, byl vázán na souhlas státu.
Ale vraťme se ještě k těm různým nepoměrům a poměrům. My chceme vrátit církvi majetek, pokud bude tento zákon schválen, ale s tím účelově vázaným majetkem církev zajišťovala jisté služby, ať už to bylo vedení matrik, uzavírání sňatků, ať už to bylo vedení chudobinců, nemocnic, sociálních ústavů, a my dneska chceme vrátit pozemky a majetek, ale služby, které dříve vykonávala církev, zůstaly státu! Tak já se domnívám, že je tady dost výrazný nepoměr a že budeme splácet drahnou řadu let a církev řekne: my bychom ty nemocnice třebas udělali, ale vy nám ještě dlužíte tolik a tolik peněz, takže my na to nemáme.
Já si myslím, že tady je výrazný nepoměr toho, když bude schválen zákon, co církvi chceme dát, a to, co zůstalo státu v přechodném období, které tady různým způsobem nazýváme, od roku 1948 do roku 1989.
Ale co mi vadí nejvíce, je výrazný nepoměr mezi soukromými restituenty a církvemi. Bylo už tady o tom hovořeno. Normální restituenti, ať už se jim dostalo restitucí v rámci zákona 229/1991 Sb., nebo vyhlášky 316 z téhož roku, tak jim zemědělská půda byla ohodnocována na úrovni do 10 korun, kdežto v návrhu, který je předkládán, je to u zemědělské půdy čtyřikrát více a u lesní půdy proti tomu, jak to bylo počítáno soukromým restituentům, je to asi třikrát více. Je zde výrazný nepoměr. A musíme si uvědomit, že ještě 10 % restitučních nároků soukromých restituentů není vyřešeno. Takže otázka je: těm, kterým jsme to nevyřešili, hovořím o soukromých restituentech, budeme je platit tak, jak jsme platili ty předcházející, kterým jsme to vyřešili v roce 1992 nebo 1993, anebo když už církvím dáme za pozemky částky, o kterých jsem hovořil, zdali těm zbývajícím soukromým dáme také částku 45 nebo 23 korun za lesní půdu.
Pochopitelně zákon neřeší nic jiného než vyrovnání majetku. A očekáváme snad, že zbytek problémů, které se váží mezi církví a státem, se vyřeší sám? Z ohlasu veřejnosti na tento zákon soudím, že ne! Princip jenom majetkového vyrovnání je naprosto zavádějící, neboť degraduje jak stát, tak i církev na subjekty, které jsou řešiteli pouze majetkových a finančních zájmů. Takový postup se snad hodí na tržiště, když se bude prodávat vůl, ale já si nemyslím, že se hodí na restituce církví. Přece stát i církev v historii, a snad i v budoucnu, byly nositeli morálky, kultury a duchovna. Nevadí nám, že o těchto záležitostech se v zákonu nějakým způsobem nehovoří? Co když některé z církví, myslím, že je jich 18, ten majetek probendí a nakonec tomu státu, aby neřekly, že jede proti církvím, zůstane povinnost tyto církve nějakým způsobem honorovat a platit je nadále? Jaké jsou záruky, aby majetek nebyl prodán, aby nebyl rozfofrován, ale aby sloužil k účelům, ke kterým má sloužit?
Chtěl bych se otázat paní ministryně, zda jí nevadí, že tento zákon neřeší i některé jiné problémy než pouze majetkové, tj. kulturu, památky, starost o ně a všechny další věci. Udělejme to rychle, dejme peníze, ale dejme peníze pouze za majetek, který má nějaký legislativní podklad.
Chtěl bych říci, že - na rozdíl od těch hodinek - prvé pozemkové knihy byly dělány za vlády Marie Terezie a od roku 1811 byly zevidovány všechny pozemky na oblasti Rakouska, nehovořím o Uhersku, poněvadž tam platily úplně jiné zákony. Takže zde by nemělo dojít k tomu, že budou nějaké pozemky, které nebudou mít ve starých pozemkových knihách svého vlastníka.
Domnívám se, že zákon nelze upravit pozměňovacími návrhy, a hlásím se k těm, kteří budou hlasovat pro jeho zamítnutí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Michal Babák, jak vidíte, je další přihlášený. Jenom je tady ještě deset přihlášených, abyste měli informaci v této chvíli.
Poslanec Michal Babák: Vážený pane místopředsedající, dámy a pánové, chtěl bych se též zapojit do diskuse na jedné straně s těmi, kteří majetek ukradli, a na druhé straně s těmi, kteří majetek momentálně chtějí vrátit. Ale každopádně rád bych zde představil a věcně vyargumentoval svůj postoj k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi.
Hned úvodem chci zdůraznit, že nejsem proti vyrovnání s církvemi. Naopak! Jsem přesvědčen, že je to správný a potřebný krok. Je však třeba tak učinit způsobem, který bude od počátku transparentní a spravedlivý a naprosto jasně definovatelný. Stávající dohady kolem církevního vyrovnání jsou ostudné a nehodné církevních a náboženských společenství, ale dodávám i české veřejnosti a českého státu. A na to se bohužel momentálně zapomíná. ***