(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď ještě pan poslanec Břetislav Petr, kdyby měl jenom pro sebe si ujasnit, jaký je jeho návrh usnesení.
Poslanec Břetislav Petr: Pokud jsme se dohodli s panem ministrem, že mi pošle bez hlasování odpověď na mnou položené otázky, které nebyly dobře a vyčerpávajícím způsobem zodpovězeny, nemusíme hlasovat o tom, že se nesouhlasí s odpovědí. Já děkuji za informace a domnívám se, že ta diskuse k něčemu možná prospěla. Děkuji také plénu Sněmovny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Výborně, takže já jsem to pochopil tak, že pan poslanec netrvá na nějakém hlasování a vlastně se spokojil víceméně s tím, co bude zřejmě následovat v odpovědi pana ministra Kuby. Takže v tom případě mohu celkem smírně ukončit projednávání této interpelace na ministra Kubu.
Dívám se, kterou interpelaci máme jako další. Je to interpelace na předsedu vlády. Jenomže teď si vybavuji, že předseda vlády je mezi omluvenými z dopoledního jednání, jestli jsem správně pochopil tu omluvu, kterou jsem četl ráno. Premiér by měl být přítomen na interpelacích ústních, ale omlouval se z interpelací písemných. Tak jsem to já tedy pochopil. Tudíž teď je tady další, pan poslanec Grebeníček, který dostal odpověď od pana premiéra ve věci podezření, že vláda České republiky, předseda vlády a někteří ministři v rozporu s platnou Ústavou a zákony dlouhodobě záměrnou nečinností nebo nedbalostí, případně konkrétními politickými a dalšími aktivitami, zabraňují řádnému šetření a postihu případů korupce a velké hospodářské a jiné kriminality, která ohrožuje ekonomickou bezpečnost státu a způsobuje škody mimořádného rozsahu na majetku státu, měst a obcí a rozsáhlou újmu na majetku a právech podnikatelských. Byl to tisk 775. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno na 45. schůzi Sněmovny. Odpovídá to skutečnosti, takže teď bychom to mohli otevírat, ovšem s tím, že tady pan premiér není přítomen.
Takže zeptám se pana poslance, jaký navrhuje postup. Prosím, můžete samozřejmě vystoupit.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak si můžete z mé dosavadní komunikace s předsedou vlády Petrem Nečasem ověřit, oslovil jsem premiéra písemnou interpelací s podezřením, že vláda České republiky, předseda vlády a někteří její ministři v rozporu s platnou Ústavou a zákony dlouhodobě záměrnou nečinností nebo nedbalostí, případně konkrétními politickými a dalšími aktivitami zabraňují řádnému šetření a postihu případů korupce a velké hospodářské a jiné kriminality, která ohrožuje ekonomickou bezpečnost státu a způsobuje škody mimořádně velkého rozsahu na majetku státu, měst a obcí a rozsáhlou újmu na majetku a právech podnikatelských i nepodnikatelských subjektů a občanů.
Otázky, které jsem mu k tomuto podezření jako poslanec jménem veřejnosti položil, vycházely z nesporných a veřejně známých faktů o vyjádřeních a postojích předsedy vlády a činnosti Bezpečnostní informační služby, např. v aféře exprimátora Prahy Pavla Béma a klientelisty Romana Janouška. Byly to otázky, jak jste mohli zjistit, věcné a přímočaré. V odpovědi by premiérovi, pokud by neměl co skrývat a měl čisté svědomí, stačilo jen doložit několik konkrétních čísel, několik základních informací o činnosti vlády a jejích členů. Takových informací, na které má nejen zákonodárce, ale i veřejnost právo.
Velmi dobře vím, že od poloviny 90. let minulého století zveřejňuje Bezpečnostní informační služba jednou ročně zprávu o své činnosti, a to ve stručné verzi, jež by neměla ohrozit bezpečnost státu. Zákon jí to přímo neukládá, plyne to však z její ústavní povinnosti, kterou má jako státní orgán při zaručení základního práva svobody slova a práva na informace každého občana České republiky podle Listiny základních práv a svobod. Zákon ovšem Bezpečnostní informační službě ukládá, aby každoročně vládě předkládala verzi podrobnou, kde jsou ohrožení bezpečnosti státu konkretizována. A premiérovi i přímo členům vlády musí Bezpečnostní informační služba předkládat neodkladné informace vždy. Informuje přímo i policejní a jiné státní orgány. Rovněž vím, že zpráv v režimu utajení jsou ročně stovky. O tom by nepochybně měl každý poslanec vědět. Pokud by pak vytýkal Bezpečnostní informační službě, že její veřejná zpráva není konkrétní, mohlo by to působit do jisté míry úsměvně.
Je také skutečností, že zdrcující hodnocení korupčního prostředí v České republice, které ve své výroční zprávě v srpnu letošního roku zveřejnila Bezpečnostní informační služba, alespoň podle vicepremiérky Karolíny Peake, nezahrnuje ještě protikorupční kroky vlády. Podle vicepremiérky zpráva popisuje situaci v roce 2011, kdy některá přijatá opatření ještě nevstoupila do praxe. Až v roce 2012 nabyla řada přijatých opatření účinnost, ať už je to zákon o veřejných zakázkách, cituji Karolínu Peake, nebo zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Přesto prý podle jejích slov nechce varování zpravodajců zlehčovat. A v této souvislosti prohlásila: Samozřejmě ty závěry z ní jsou velmi znepokojivé a pro mou práci velmi důležité. Na druhou stranu Bezpečnostní informační služba je tu právě od toho, aby podobné věci monitorovala. A já neočekávám, že se v té zprávě bude objevovat něco mimořádně pozitivního.
Dámy a pánové, není žádným tajemstvím, že někdejší předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Petr Nečas a bývalý šéf Bezpečnostní informační služby Stanislav Devátý již 3. února 1999 veřejně přiznali, že v Bezpečnostní informační službě existovali agenti, kteří donášeli informace politickým stranám. Zatímco Petr Nečas uvedl, že svou expozituru měla v Bezpečnostní informační službě každá politická strana, Stanislav Devátý zmínil obecně strany a tvrdil, že výjimkou byla jeho mateřská Občanská demokratická strana. Devátý rovněž uvedl, že šlo o pár lidí, které ze služby propustil, kdežto Petr Nečas se tehdy domníval, že tato situace ve službě stále existuje. Následně pak dodal: Znovu to potvrzuje, že Bezpečnostní informační služba se stala v polovině 90. let předmětem nezodpovědných hrátek politiků, kteří používali Bezpečnostní informační službu jako instrument v době volebních kampaní.
Podle respektovaného člena bezpečnostního výboru Sněmovny a stálé komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby a bývalého ministra vnitra a šéfa civilní rozvědky Františka Bublana vláda se zjištěními zpravodajců nepracuje dost důsledně. Kabinet by měl podle něj řešit i jednotlivé případy, které zpráva zmiňuje a které se týkají podniků se státní účastí, nebo dokonce Správy hmotných rezerv státu. ***