(11.20 hodin)
(pokračuje Nenutil)
Dovolte mi ještě jednu citaci, tentokrát od plukovníka Stehlíka, pracovníka Vojenského historického ústavu a v současné době Ústavu pro studium totalitních režimů: Změnou názvu Květnového povstání českého lidu na České národní povstání ve spojení s významným dnem 5. května bude významně oceněn celonárodní charakter českého ozbrojeného vystoupení proti nacistickému režimu na konci druhé světové války a může se tak napomoci i lepšímu docenění jednoho z nejvýznamnějších domácích odbojových aktů naší moderní historie. - Tolik citace.
Dámy a pánové, já bych byl moc nerad, kdybychom na základě spojení tří slov "České národní povstání" znemožnili ocenění několika desítek lidí, již dosud žijí a jsou pamětníky celé této akce významné pro naši historii. (V sále je hluk.)
Návrh zákona má vlastně dvě základní části. První mluví o změně jména svátku na České národní povstání, druhá umožňuje předat dosud žijícím účastníkům tohoto povstání pamětní odznak. Jako předkladatel bych byl rád, kdybyste se skutečně vyjádřili k oběma částem. Prakticky podle informací z Ministerstva obrany je odznak již na světě a sousloví České národní povstání je tam už uvedeno. Nechci vás dál zdržovat dalšími fakty a snažně prosím, abyste se překonali přes nějaký konzervatismus, nostalgické vzpomínky a abyste zapomenuli na to, že to vzešlo ze Senátu. Duchovním otcem celého návrhu je skutečně pan Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu. Já bych nerad, abychom ještě dosud žijící účastníky zklamali.
Děkuji vám za pochopení i pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu senátorovi. Pan zpravodaj Miroslav Petráň má také možnost nyní vystoupit.
Poslanec Miroslav Petráň: Děkuji za slovo. Dobrý den, paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Jenom bych doplnil pana navrhovatele. Je tady zákon, který má dvě základní části. Jedna je ta, kde se mění název z Květnového povstání českého lidu na České národní povstání, a druhá je ta, kde se přiznává těm, kterým to nebylo přiznáno, morální ocenění. Těch lidí žije jenom pár. Mně je hrozně líto, že zákon č. 357/2005 nezohlednil delší dobu k tomu, aby se lidé, kterým je mezi 80 a 90, k tomu mohli přihlásit, takže někteří nejenže nedostali peníze, ale nebyli ani oceněni. Mám asi dvanáct reakcí z celé republiky. Většinou lidé chtějí jenom morální ocenění.
Protože 23. ledna na 27. zasedání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu tento výbor nedospěl k usnesení, tak jsme se dohodli na tom, že zpracujeme pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Měl by zabránit tomu, kdyby tento zákon neprošel ve třetím čtení, aby se nevylilo s vaničkou i dítě a aby alespoň to morální ocenění ti lidé dostali.
To je všechno, děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Nyní ještě otevřu obecnou rozpravu, do které mám tři přihlášky. Potom bude následovat rozprava podrobná. Nejprve dostane slovo pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím. V rámci obecné rozpravy.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, především bych chtěl uvítat projednávání tohoto návrhu zákona. To jsem řekl nakonec už v prvním čtení. Myslím, že se to dostává při projednávání tady v Poslanecké sněmovně už do určité polohy. Za ta léta, co jsem procházel školstvím jako žák a student a později, jak jsem si všímal různých změn, ke kterým docházelo v pohledu na toto povstání, tak názvy byly různé: Květnové povstání 1945, to je vlastně poslední oficiální. Za minulého režimu se určitou dobu používal výraz Povstání českého lidu, a pokud tento návrh pracuje s názvem České národní povstání, tak se domnívám, že je to věc, která je asi pro většinu z nás přijatelná, a rozhodně i ti z nás, kteří si třeba z nějakých důvodů nemyslí, že je toto nejpřesnější vyjádření toho, co se tehdy stalo, tak to chce určitou velkorysost.
Myslím si, že je známo, že kromě Prahy, a neslyšel jsem to tady tak výrazně, protože pan senátor hovořil tak tiše, jak je zvyklý na poměry v Senátu, myslím na hlukové poměry v Senátu, že část jeho vystoupení nebyla tak přesně slyšet, možná že to říkal, ale bylo by dobré zdůraznit, že povstání probíhalo vlastně kromě Prahy v desítkách dalších měst. Takže z toho hlediska vycházím, že autoři použili tedy širší název České národní povstání, jakýsi ekvivalent názvu Slovenské národní povstání, i když to pochopitelně bylo v jiném a větším rozsahu.
Je jen škoda, že v tuhle chvíli žije jenom asi 150 našich spoluobčanů, jejichž průměrný věk je někde mezi 85 až 90 lety, kteří mohou být oceněni pamětním odznakem účastníka Českého národního povstání. Tento zákon je také úzce spojen se změnou zákona o válečných veteránech, který je rovněž projednáván Poslaneckou sněmovnou. Domnívám se, že tím se dostane také účastníkům povstání i dalšího ocenění. Z mého hlediska je jenom škoda, že se na takovéto ocenění muselo čekat 67 let, ocenění pro lidi, kteří bojovali za svobodu naší vlasti, ale lépe pozdě nežli nikdy, a proto by bylo dobré už s touto věcí neotálet.
Děkuji předkladateli.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále je přihlášena paní poslankyně Kateřina Konečná.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové a kolegyně, já jsem si dovolila navrhnout jeden pozměňovací návrh k tomuto návrhu, který se přímo netýká tohoto problému, ale přesto si myslím, že vzhledem k tomu, že zákon o státních svátcích otevíráme, by bylo dobré pozměňovací návrh načíst, a případně bych vás chtěla požádat o jeho podporu. Vzhledem k tomu, že tu máme dva zákony o státních svátcích, tak jen předem upozorňuji, že tento svůj pozměňovací návrh navrhuji do obou zákonů, protože si nejsem jista, jak minimálně tento návrh zákona dopadne, ale jsem přesvědčena o tom, že bychom se měli vyrovnat s tím, co nám zatím ve státních svátcích chybí, respektive nerozšiřuji dny, ale nově navrhuji, aby byl státní svátek 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii doplněn čárkou a bylo tam dopsáno Mezinárodní den studentstva.
Já si dovolím vám to zdůvodnit, protože si myslím, že je to poměrně vážná věc, na kterou ve své historii zapomínáme. Domnívám se, že se není třeba podrobně zabývat událostmi podzimu roku 1939, stačí připomenout, že pražská manifestace ke vzniku Československé republiky 28. října byla krvavě potlačena. Zraněni byli dělník Václav Sedláček a student medicíny Jan Opletal, který na následky zranění zemřel, a jeho pohřeb 15. listopadu se stal spontánní masovou demonstrací proti německé okupaci. V důsledku toho proběhlo v noci z 16. na 17. listopadu zatýkání vysokoškolských studentů v Praze a Brně, kteří byli převezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět studentských funkcionářů bylo popraveno a byly uzavřeny české vysoké školy. Tyto události měly ve světě značný ohlas a již v listopadu 1940 byl za pomoci britského svazu Union Students of England v Londýně obnoven Ústřední svaz československého studentstva, jehož členy se stali známí studenští pracovníci, kterým se podařilo uniknout z okupovaného Československa. ***