(14.10 hodin)
(pokračuje Zeman)
Na druhé straně budu plně využívat kompetencí, které mně Ústava České republiky dává, a to je mimo jiné pravidelná účast prezidenta republiky na zasedání vlády a pokud možno pravidelná, nebo alespoň častá účast prezidenta republiky na zasedání obou komor Parlamentu, jistě k veliké radosti těch, kdo si mě přijdou vyslechnout. Chtěl bych vás ale ujistit, že se nehodlám účastnit projednávání tzv. technických norem, tedy zákonů, kterých je asi 80 %. Jako příklad bych uvedl zákon o puncování drahých kovů, protože se zcela určitě necítím odborníkem v této ani v mnoha jiných oblastech. Ale přál bych si přátelský a trvalý dialog mezi Poslaneckou sněmovnou a prezidentem republiky a chtěl bych vám k diskuzi předložit svůj návrh představy takového dialogu.
Domnívám se, že česká společnost v současné době čelí třem základním problémům. Prvním problémem je korupce a obecně rozkrádání, ať už soukromého, nebo státního majetku. Druhým problémem je rostoucí nezaměstnanost a konečně třetím problémem je vzrůstající nedůvěra vůči ústavním institucím včetně Poslanecké sněmovny, která v současné době činí 13 %. Při našem včerejším setkání mě pan předseda vlády zdvořile upozornil, že důvěra v americký Kongres je pouze desetiprocentní, což ale při vší úctě k panu premiérovi nepokládám za zcela relevantní argument vůči tomu, abychom na rozdíl od amerického Kongresu společným úsilím o růst této důvěry ve všechny - opakuji všechny - ústavní instituce společně neusilovali.
Prezident může při svém prvním vystoupení v Poslanecké sněmovně samozřejmě říci několik vlídných slov o tom, jak si váží spolupráce s touto Sněmovnou a jak se na tuto spolupráci těší. Domnívám se ale, že daleko důležitější je v rámci onoho projektu vzájemné diskuze říci vám, jaké mám politické priority a jakými návrhy je hodlám prosazovat. Prezident je podle Ústavy součástí výkonné moci, a může tedy říci, co pokládá z těch problémů, o nichž jsem již mluvil, v naší společnosti za nejzávažnější, ale především, co navrhuje k odstranění nebo alespoň ke zmírnění těchto projevů. Chci vám tedy říci, že moje priority jsou tři. Má-li někdo deset priorit, nemá žádnou. A nemá-li někdo žádnou prioritu, není politik.
Takže začněme onou první prioritou. Jsme dnes svědky pokračujícího rozkrádání české společnosti. A místo absurdních úvah na toto téma bych rád uvedl alespoň jeden konkrétní příklad. Jsou to, jak říká - a já s ním souhlasím - předseda vlády, solární baroni, kteří do této doby připravili české hospodářství o zhruba 200 mld. korun, z toho 165 mld. české podniky a 35 mld. české obyvatele či domácnosti v cenách, které jsou tak vysoké především díky naprosto nesmyslné a šílené podpoře toho, čemu se říká eufemisticky obnovitelné zdroje. Jenom pro ilustraci, Vítkovické železárny tratí na zbytečně předražené energii 200 mil. korun ročně, automobilka v Mladé Boleslavi 400 mil. korun ročně a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Jak chcete pronést vzletná slova třeba tady v parlamentě o zvýšení konkurenceschopnosti českého průmyslu, když současně nesmyslnou dotační politikou připouštíte snižování této konkurenceschopnosti?
Využil jsem svých pravomocí, setkal jsem se postupně s ředitelem Bezpečnostní informační služby, nejvyšším státním zástupcem, prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, prezidentkou Energetického regulačního úřadu a včera i s panem ministrem vnitra, abych jim navrhl vytvoření společného týmu, který by se tímto největším tunelem v českých ekonomických dějinách seriózně zabýval, a prosím, abyste to považovali za můj skromný vklad do řešení této problematiky. Možná, že se někoho z vás dotknu, ale ač jsem byl zastáncem parlamentních vyšetřovacích komisí jako předseda Sněmovny i jako předseda vlády, musím objektivně přiznat, že tyto komise nikdy nic nevyšetřily. ***