(9.30 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Co má podle vás plynout pro tento případ z oné úmluvy a z výhrad, které k ní Česká republika učinila? Paní ministryně, já nijak nezpochybňuji pravomoc norského státu podle norského práva, opírající se o trvalý pobyt. Já se ale ptám, zda tuto pravomoc automaticky uznává české právo a zda vedle norské jurisdikce je dána i jurisdikce česká. Pokud ne, ptám se, o které ustanovení kterého českého zákona se závěry vašeho ministerstva opírají.
Paní ministryně, podle § 56 odst. 1 nového zákona o mezinárodním právu soukromém - cituji: "Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy EU," což v našem případě není, "je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o nezletilé, včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku, dána pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v ČR nebo jestliže je státním občanem ČR, i když má obvyklý pobyt v cizině." To jsem citovala. Z toho je zřejmé, že pravomoc českých soudů je dána, a to navzdory tomu, že si takovou pravomoc jednostranně nárokuje též Norsko.
Paní ministryně, co se stane, jestliže některý z rodičů podá jménem nezletilých nějakou žalobu u českého soudu? Bude-li taková žaloba projednána, anebo bude odmítnuta s tím, že rodiče byli norským soudem zbaveni rodičovských práv? Co se stane, podá-li některý z rodičů u českého soudu žalobu na určení, že je oprávněn pečovat o své děti, přičemž tzv. naléhavý právní zájem odůvodní tím, že mu jiný subjekt, konkrétně norský stát, ve výkonu jeho rodičovských práv brání? Co se stane, pokud se matka dětí vrátí do České republiky, přihlásí se zde k trvalému pobytu a bude chtít přihlásit i své děti jakožto jejich z hlediska českého práva zákonný zástupce? Bude jí to umožněno, nebo bude odmítnuta s odkazem na rozhodnutí norských státních orgánů? Co se stane, pokud matka přesídlí do České republiky, ale nebude své děti posílat z pochopitelných důvodů do školy? Co se stane, požádá-li o přídavky na děti? Poprosila bych vás o podrobný výklad.
Má druhá otázka zněla, kdo je nyní oprávněn, resp. povinen podle českého právního řádu pečovat o nezletilé Denise a Davida a řádně je vychovávat. Odpověděla jste, že norské orgány postupovaly podle norského práva, což je jistě pravda a nikdo to nezpochybňuje, a že posuzování péče o nezletilé děti nemá nyní žádnou relevanci. Nezlobte se, ale to není odpověď na mou otázku. Ony děti jsou čeští občané a podle českého práva musí existovat někdo, koho české právo považuje za jejich zákonné zástupce ve vztahu k českému státu. Buď jsou to rodiče, nebo norští pěstouni, nebo někdo třetí. Prosím tedy o jasnou odpověď, kdo je nyní podle českého práva zákonným zástupcem obou dětí.
Má třetí otázka zněla, zda mají nezletilí čeští občané právo na návrat do České republiky. Odpověděla jste mi, že ano, ale že nejdéle do doby jejich zletilosti nelze jejich právo realizovat. Fakticky je zcela jistě realizovat nelze, a to do doby, než budou moci o sobě sami rozhodovat. Na tom vidíte, jak velmi relevantní je otázka, kdo je zákonným zástupcem obou dětí. Podle norského práva jsou to pěstouni, české právo však s nimi nepočítá. Neexistují pro něj a o návratu dětí do České republiky v souladu s čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod mohou za děti rozhodnout jejich rodiče. Mám vaši odpověď chápat tak, že norský stát je připraven případně i násilím rodičům ve výkonu tohoto práva zabránit, a porušit tak nejen jejich lidská práva, ale i práva jejich dětí? Vás to nechává v klidu, paní ministryně?
Má čtvrtá a pátá otázka se týkaly možné trestní postižitelnosti pěstounů, resp. osob, které oznámily vše norským úřadům. Podle českého práva by se jednalo o křivé obvinění. Odpověděla jste mi tím nejalibističtějším způsobem, že posuzování takových otázek není v kompetenci Ministerstva spravedlnosti, ale pouze orgánů činných v trestním řízení. Dobře. Zeptám se tedy obecně. Jestliže norský občan, kterému byl rozhodnutím norského soudu svěřen do péče nezletilý občan ČR, brání tomuto nezletilému v rozporu s jeho ústavně zaručeným právem v návratu do ČR, dopouští se tím nějakého trestného činu podle českého práva, a jakého? Jestliže norský občan křivě obvinil občana ČR z pohlavního zneužívání a způsobil tak odebrání dětí, je trestně postižitelný podle českého práva? Jako profesorku trestního práva vás žádám o obecný výklad naznačené problematiky. Současně vás žádám o informaci, resp. o zjištění platného norského práva ohledně postižitelnosti křivého obvinění, tj. zda jsou uvedené skutky trestně postižitelné i v Norsku a jak. Zjišťování cizího práva je v kompetenci vašeho resortu.
Mou šestou otázku, týkající se postižitelnosti předání českých pasů dětí norským úřadům, jste odbyla s tím, že to patří do kompetence Ministerstva vnitra. V pořádku, zeptám se tedy ministra Chovance.
Má sedmá otázka se týkala možnosti vaší osobní intervence. Nerozumím tomu, proč by norské ministerstvo spravedlnosti nemohlo provést vlastní šetření, popř. dát k němu podnět, nicméně chápu vás, že se touto otázkou již nehodláte zabývat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Do rozpravy se hlásí paní ministryně. Chápu to tak správně? Ano. Slovo má paní ministryně spravedlnosti.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně, která mě interpelovala. V ruce třímám poměrně objemnou složku, která v této věci je na Ministerstvu spravedlnosti k dispozici, a jsem ráda, že je přítomna moje předchůdkyně paní poslankyně Benešová, která se touto věcí také obšírně zabývala a také se k tomu vyjadřovala. Očividně s výsledkem doposud nebyla strana, které se to týká, konkrétně česká matka, resp. rodiče, spokojeni.
V úvodu bych obecně uvedla na správnou míru jednu skutečnost. Sama jsem se podílela na zakládání Fondu ohrožených dětí, spolupodílela, rozhodně nejsem ta, kterou by nechaly věci tohoto typu v klidu, a myslím si, že v minulosti právě v případech dětí, kdy bylo sporné, do jaké míry státní úřady postupují spravedlivě, objektivně, při zjištění všech okolností nutných pro přijetí toho rozhodnutí best interest of child, čili absolutně nejlepší, co může být ve prospěch dítěte, bych nevyužila veškerých svých možností. I v tomto případě jsem se věcí zabývala, ale jako i bývalá advokátka a jako někdo, kdo se vždycky snaží na obě strany sporu dívat ze všech možných úhlů, tak aby obrázek byl co nejobjektivnější, musím upozornit, vážená paní poslankyně prostřednictvím pana předsedy, že to, co vy jste zde, samozřejmě oprávněně, prezentovala, je pohled jedné strany. Chybí tam pohled druhé strany, který samozřejmě zastupují svrchované norské orgány, které vycházejí z premisy, kterou zatím nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil. Konkrétně zde šlo o podezření z pohlavního zneužívání. Právě proto, že jde o velmi citlivou kauzu, jde o nezletilé děti, jde o to, že jde jenom o podezření, nicméně důsledky z pohledu české matky byly dalekosáhlé, myslím si, že české orgány se této problematice věnují průběžně dostatečně a stále.
Pokud jde o šíři a detaily vašich konkrétních dotazů, v písemné podobě jste nesouhlasila s odpověďmi. V ústní podobě vás musím na tomto místě zklamat potud, že nejsem s to a nemyslím si, že by to bylo správné na tomto místě na vaše otázky, které samozřejmě v mnohém překračují kompetence Ministerstva spravedlnosti, odpovídat. Ale když už jste mě vyzvala z hlediska mé profese, pokud jde o možnosti trestního postihu těch, kteří by jednali vůči nezletilým dětem v Norsku za hranicemi českého práva, a chtěla jste výklad, tak budiž. ***