(16.50 hodin)
(pokračuje Dienstbier)
Já myslím, že je zcela nesporné, že pro děti je nejlepší, pokud zůstávají ve své rodině, a není-li to možné, aby jim bylo nalezeno prostředí, které je běžné rodině co nejpodobnější. Z toho vychází podnět Rady vlády pro lidská práva, který také mj. požaduje, aby byly zlepšeny podpůrné služby, sociální služby, které jsou poskytovány původním rodinám. Ono také podle statistických dat, která máme k dispozici, tak zhruba polovina dětí, které jsou umisťovány v tzv. kojeneckých ústavech, se vrací do svých rodin, jsou v těchto ústavech na přechodnou dobu. Kdyby se služby zkvalitnily, a jde o sociální služby různého typu, včetně služeb terénních, ale jde také o zajištění slušného bydlení, aby děti žily s rodinami ve vhodných podmínkách, tak můžeme tato statistická data ještě výrazně vylepšit. Samozřejmě že v druhé řadě nastupuje ta náhradní rodinná péče, ať už jde o trvalé řešení, např. prostřednictvím osvojení, nebo i rozvíjení té pěstounské péče včetně pěstounů na přechodnou krátkou dobu. Podle studií, které byly prezentovány a které jsou poměrně dobře známy, tak je to vždy pro dítě lepší než ústavní péče a je potřeba tento systém co nejvíce rozvíjet. Statistická data rovněž nasvědčují tomu, že se to postupně daří, byť možná ne tak rychle, jak bychom si přáli, včetně toho systému pěstounské péče a také podpůrného servisu, který je poskytován právě pěstounským rodinám a který myslím, že je funkční.
Ani podnět rady vlády nepočítá s tím, že 100 % dětí lze umístit mimo ústavní péči do té co nejvíce podobné rodinné péče. Samozřejmě že i podnět počítá s tím, že mohou být případy, kdy to objektivně nebude možné, a to třeba i v nejlepším zájmu dítěte. Nejčastější budou pravděpodobně právě ty případy vážnějších zdravotních postižení na straně dítěte umístěného v ústavní péči. Ale i tady bych zdůraznil, že i pro tyto děti je samozřejmě nejlepší, pokud se pro ně najde to rodinnému řešení nejpodobnější řešení. A samozřejmě umístění v ústavní péči u těchto dětí je dvojnásob pro ně nevýhodné, protože k tomu zdravotnímu hendikepu přidávají ještě hendikep sociální.
Studie, které jsou k dispozici, skutečně prokazují, že u dětí umístěných v ústavní péči dochází k výraznějšímu zaostávání ve srovnání s dětmi v pěstounské péči a samozřejmě zejména ve srovnání s dětmi, které vyrůstají v přirozených rodinách. Nicméně ty rozdíly nejsou tak propastné, nebo se je daří vyrovnávat mezi přirozenými rodinami a pěstounskou péčí, méně už v těch ústavech. Já tím nijak nezlehčuji práci lidí, kteří v těchto ústavních zařízeních pracují, protože vůbec nepochybuji - a i na základě vlastní zkušenosti, řadu takovýchto zařízení jsem i já sám navštívil, tak vidím, že se na místě snaží dětem vytvořit co nejlepší podmínky. Přesto objektivně podle studií je naprosto evidentní, že to pro ty děti není to, co je v jejich nejlepším zájmu. Ale jak jsem říkal, ani podnět rady není v tomto směru nějaký absolutistický, fundamentalistický. Každý si uvědomuje, že mohou být případy, kdy objektivně ta cesta rodinné nebo co nejpodobnější péče nebude možná.
Ještě možná k té části podnětu, která postupně navrhuje omezovat možnost umístění ve třech krocích, napřed do jednoho roku, pak do tří let a následně do sedmi let věku. Počítá se s přechodným obdobím poměrně dlouhým - šest let. Navíc ještě doba potřebná k přijetí příslušné legislativy, takže se reálně bavíme o sedmi, osmi letech. A do té doby je samozřejmě naprosto nezbytné vybudovat podmínky, tu podporu tak, aby to fungovalo způsobem, jak jsem to popisoval. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Paní poslankyně a její doplňující otázka. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Já děkuji. Já bohužel ale, pane ministře, právě nevidím tu záruku v tom, že - neříkám, že se nenajde potřebný počet pěstounů, ale právě v kvalitě těch pěstounů. My zde máme dnešní kritéria, že pěstoun může mít např. základní vzdělání, projde příslušnými psychologickými testy a projde dalšími 72 hodinami nějakého kurzu. A samozřejmě k tomu náleží další věci. Ale myslím, že pro to, aby ten pěstoun dostal dítě a řádně se o něj staral, ať už to má nějaký hendikep, nebo ne, tak to je dosti málo. Proto to srovnávám i s tou kvalitou lidí, kteří dneska pracují v ústavní péči, ať už je to v kojeneckých ústavech, kde je hlavně ten zdravotní personál, nebo v dětských domovech, kde se bavíme o té kvalitě v rámci pedagogického vzdělávání.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan ministr si přeje ještě doplňující odpověď. Prosím, pane ministře.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Jenom už doopravdy velmi stručně. Já jsem zmiňoval, že i pěstouni musí dostat podporu a že ta podpora je zajišťována jednak v podobě různých školení a další podpory. Jak mám informace, tak to se děje. Samozřejmě že nemáme v tuto chvíli k dispozici dostatečný počet pěstounů, nicméně ten počet se zvyšuje. A statistická data jasně dokazují, že se daří doopravdy snižovat počet dětí do tří let v ústavní péči. A znovu jenom zopakuji, já vůbec nepochybuji, že zaměstnanci toho ústavu se snaží dělat pro děti maximum. Ale zdravé životní prostředí pro děti v ústavech není to jediné. Socializace těchto dětí a zejména právě v prvních letech života je naprosto klíčová a toto nikdy ústavní péče nemůže nahradit. Čili ten trend je nepochybně správný, kterým chce vyrazit podnět Rady vlády pro lidská práva.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: To byla doplňující odpověď pana ministra. Šestnáctou interpelaci přednese pan poslanec Petr Bendl, který bude nepřítomného ministra zemědělství Mariana Jurečku interpelovat ve věci aplikace služebního zákona. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený trvale nepřítomný ministře zemědělství, není to tak dávno, co stát začal aplikovat služební zákon. A já bych se chtěl zeptat, kolik úředníků na Ministerstvu zemědělství a kolik úředníků obecně v resortu ministra zemědělství nesplnilo odborné podmínky dané tímto zákonem a kolik výjimek bylo vydáno. Zároveň by mě zajímalo, jakých pozic se takovéto výjimky týkaly. Protože jsem se dnes z médií dozvěděl, že z prostředků Ministerstva zemědělství, nebo chcete-li státních prostředků, ministr zemědělství nechal zrekonstruovat jeden služební byt, a to za částku 2,1 mil. korun, což považuji za extrémně předražené, pro jednoho ze svých náměstků, chtěl bych vědět, zda tento náměstek je také v kategorii služebního poměru. Děkuji vám za rychlou odpověď.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Sedmnáctou interpelaci přednese pan poslanec Jan Zahradník, který bude interpelovat přítomného pana ministra Dana Ťoka ve věci PPP na výstavbu dálnice D4. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, já bych chtěl pokračovat v té interpelaci, kterou tady měl pan kolega Novotný. Nás Jihočechy stíhá z hlediska výstavby dálnic jedna Jobova zpráva za druhou. Neplatí EIA na D3, a dokonce možná ani na tu D4, teď navíc kolabuje výběr poradce pro PPP projekt na dálnici D4 přes Příbram na Písek. Já si pamatuji přípravu PPP projektu na dálnici D3, který byl poměrně dlouze připravován až skoro k výběru koncesionáře, ale bylo zjištěno, že nakonec těch 30 nebo 36 km je pro toho koncesionáře málo. Čili ptám se, zdali je to skutečně dobře promyšlené, že tento úsek zhruba v těch asi necelých deseti miliardách bude pak při výběru koncesionáře dostatečný a zdali pak to na tom nezkolabuje. A za druhé se chci zeptat, zdali budete při výběru toho poradce už stanovovat nějaká kritéria pro cestu, kterou by se on při přípravě toho projektu ubíral. ***