(17.50 hodin)
(pokračuje Zahradník)
To si myslím, že je užitečná věc. Odvolávat se na to, že stávající paragraf, který stejnou nutnost dohody vyžaduje od rady národního parku, tak tam mi dovolte jednu pochybnost. Totiž radu národního parku jmenuje ředitel správy a nikde není řečeno, kolik členů má ta rada mít a jaké má mít složení, tedy kromě toho, že zakotvuje povinnost přijmout do té rady představitele obcí, na jejichž katastrech národní park leží, a představitele dvou krajů.
Vzniká tak obava, a věřte mi dobře, ta zkušenost obcí s chováním správy národního parku taková je, že by ředitel správy mohl jmenovat radu tak, aby byli představitelé obcí a krajů při rozhodování v radě vždy přehlasováni. Toho se obávám, a proto také si myslím, že není třeba nikterak pochybovat o tom, že ten úmysl obcím zajistit patřičný vliv a patřičné postavení je namístě.
Vládní novela a ani její sněmovní podoba pak vlastně žádné řešení jednoho z nejzásadnějších problémů Šumavy, to je problému začlenění obcí do území parku, neřešily. Sněmovní verze v podstatě preferuje a zakotvuje jediný veřejný zájem a to je řekněme vědecký národní park, národní park určený pro vědce, ekology, ochránce přírody v uvozovkách, aktivisty, tedy pro lidi, kteří chtějí Šumavu přeměnit z větší části jejího území na divočinu. Ale národní park není takové uzavřené území. Je to území, kde - jak už jsem mnohokrát řekl - žijí lidé, ale také tam lidé přijíždějí, aby mohli trávit svůj volný čas. Čili i toto bere senátní verze návrhu zákona o ochraně přírody na zřetel.
Co se týká samotné ochrany přírody, tady je třeba říci, že až na drobné změny senátní verze ponechává ustanovení o ochraně přírody v zákoně ve srovnání s verzí sněmovní beze změny. Senátní verze na ochraně přírody nic nemění. Zůstávají téměř nedotčeny ochranné podmínky národních parků obecně a stejně tak zůstávají beze změny i bližší ochranné podmínky jednotlivých národních parků. Je tam pouze jedna možnost - a já myslím, že to také není úplně jednoduché a je to určitým způsobem kontroverzní věc, ale já trvám na tom, abychom ji uchovali v senátní verzi. Je to možnost vyznačovat nové turistické trasy. Ale to by přece mělo být v souladu s tím, co pan ministr Brabec každodenně deklaruje, totiž že jeho zájmem je národní parky maximálně otevřít turistům. Jak jinak, než že když se nám již bude zdát, že daná zóna je dostatečně ochráněna a umožnila by po značené cestě, po značené trase, návštěvu zájemců z řad turistů umožnit, tak aby bylo možno tuto trasu označit. Sněmovní verze takovouto možnost nedává.
Dámy a pánové, tohle je věc, kterou jsem chtěl říci, abych jaksi vyvrátil to - já věřím dobře, že expresivní a takové emotivní tvrzení pana ministra Brabce, že senátní návrh je... já nevím, jak bych to řekl... já jsem si to napsal: šumavský masakr motorovou pilou. To tedy si pan ministr, prosím pěkně, pane předsedající, vyřiďte mu to, dovolil hodně. Ani senátoři, ani šumavští občané, ani starostové nejsou takoví teroristé, aby se vydali do šumavských lesů s motorovou pilou. To zaměstnanci správy parku, budou-li následovat plánu pana ředitele Hubeného na 150 tisíc kubíků těžby, to oni budou činit. Co se s těmi stromy stane? Budou vyvezeny do Německa a prodány jako zisk národního parku.
Dámy a pánové, dostali jsme obrovské množství mailů. Pan kolega Votava řekl, že desítky. Byly jich opravdu stovky. Zase někde jsem četl, že jich bylo 20 tisíc. To tedy ne, to by nám zahltilo naše schránky. Tak to není. Ale byly jich možná stovky, možná několik set. Mnozí z nás jsme je četli a ty informace nás emotivně zatěžovaly. Když vás někdo neustále uráží a osočuje vás z toho, že jste zaprodanec nějaké lobby, tak to vám jistě zvýší tep a dotýká se vás to. Ale myslím, že je to naše povinnost.
Myslím, že stejně tak je naše povinnost seznámit se s názory lidí, kteří na Šumavě žijí a kteří si ve svobodných volbách zvolili své zástupce, tedy obecní zastupitele, a ti si ze svého středu zvolili starosty obcí. Je zde brožura, kterou připravil Svaz šumavských obcí ve spolupráci s oběma kraji, Jihočeským a Plzeňským, která byla ve vytištěné podobě před začátkem dnešního jednání před 14. hodinou rozdána na stolky v jednacím sále. Já z té brožury něco odcituji. Chápu, že někdo z vás to nechce číst, ale přece jen bych upozornil na významné momenty hodné vaší pozornosti.
Tak především předseda Svazu měst a obcí České republiky pan magistr František Lukl se obrací na předsedu Poslanecké sněmovny - pardon, omlouvám se - na předsedy poslaneckých klubů, politicky je to takto lepší, s prosbou o podporu senátního pozměňovacího návrhu. Uvádí tady: Ve znění schváleném Sněmovnou se otevírá cesta ke změně dosavadního složení rad. Senátní návrh napravuje zásady práva na samosprávu, další rozpory s Listinou základních práv a svobod. To je stanovisko pana předsedy Lukla.
Stanovisko Svazu obcí Národního parku Šumava, doprovázené razítky a podpisy 18 starostů, ukazuje jasně: Chceme na Šumavě žít, jsme její obyvatelé, žijeme v souladu s přírodou, říkají představitelé Svazu obcí národního parku, nikdy jsme přírodě neškodili. Naopak, našima rukama jsme Šumavu přivedli do stavu, kdy mohla být před dvaceti pěti lety vyhlášena národním parkem. Vládní předloha pošlapává naši historii, píší starostové, práci našich předků, zakazuje uchovat historické kulturní dědictví, zakazuje udržovat typickou středoevropskou krajinu, zakazuje péči o horské louky a lesy, nařizuje rozmnožovat kůrovce, uzavírá Šumavu před návštěvníky a předává právo rozhodovat o našich domovech aktivistům.
Tady se někdo zmínil, asi to byl pan zpravodaj, o té typické středoevropské krajině, a vyjádřil podivení nad tím, co to tedy znamená. Předstíral, že neví, co středoevropská krajina je. Podobnou citaci můžeme nalézt ve vyhlášce, kterou je zaváděn Národní park Bavorský les. I tam se odvolávají v hlavním paragrafu na zájem udržet typickou středoevropskou krajinu. Asi všichni víme, o co se jedná.
Nechceme ale žít život indiánů v rezervacích, říkají starostové. Prosí nás, abychom, pokud nemáme vůli přijmout senátní návrhy, zvážili možnost vrácení novely zákona do nového legislativního procesu, jehož výsledkem bude skutečný kompromis. ***