(Jednání pokračovalo v 16.55 hodin.)
Předsedající Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, prosím zaujměte svá místa v jednacím sále. Ještě vás seznámím s omluvou pana poslance Vyzuly. Ten se omlouvá od 17 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů.
Prosím pana předsedu volební komise, aby nás seznámil s výsledkem prvního kola volby předsedy Poslanecké sněmovny.
Poslanec Martin Kolovratník: Kolegyně, kolegové, dobrý večer. Ta zpráva - samozřejmě jsme ani neměli ambici ji utajovat, takže už ji asi víte. Bleskově proběhla před malou chvílí v médiích. Přesto vás teď rád a se ctí jménem volební komise oficiálně seznámím s celým výsledkem té volby, první volby předsedy Poslanecké sněmovny v tomto volebním období. Konstatuji, že bylo vydáno 197 hlasovacích lístků, bylo odevzdáno 151 platných i neplatných hlasovacích lístků a počet neodevzdaných hlasovacích lístků byl 46. Z toho čísla odevzdaných lístků 197 plyne kvorum nutné pro zvolení kandidáta. Bylo to číslo 99. A mohu uzavřít. Pro Radka Vondráčka bylo odevzdáno 135 hlasů a Radek Vondráček se stává předsedou této Poslanecké sněmovny. Já mu blahopřeji. (Potlesk napříč sálem. Poslanci sedí v lavicích podle abecedního pořádku.)
Předsedající Jan Hamáček: Děkuji, pane předsedo volební komise. Já bych chtěl pogratulovat nově zvolenému předsedovi Poslanecké sněmovny. (O slovo se hlásí poslanec Kalousek.) Jestli pan předseda Kalousek dovolí, on mě požádal o to, aby mohl vystoupit, tak mu udělím slovo. Prosím.
Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážení hosté, já už budu velice stručný. Se svým projevem jsem už neplánovaně vystoupil.
Úvod toho projevu je velice snadný, logický a pro mě příjemný. Chtěl bych pro začátek moc a upřímně poděkovat svému předchůdci na křesle předsedy Poslanecké sněmovny Janu Hamáčkovi za veškerou jeho práci, kterou vykonal pro tuto Sněmovnu ve vedení, a myslím, že si to zaslouží potlesk. (Silný potlesk napříč sálem. Poslanec Hamáček: Děkuji a moc si toho vážím.)
Měl jsem tu čest s panem Hamáčkem tady tři čtvrtě roku spolupracovat z pozice prvního místopředsedy. Podle mého názoru to byl výborný předseda Poslanecké sněmovny a já bych rád na tuto spolupráci navázal a chtěl bych pokračovat kontinuálně v tom, v čem vynikal pan předseda. Rád bych navázal na všechny mezinárodní i vnitrostátní vztahy, které se tu vybudovaly. Myslím, že je velkým přínosem pro celou Sněmovnu, že tady ta kontinuita bude, protože ne vždy tomu tak bylo, že vedení nové pokračovalo kontinuálně po tom předchozím.
Potom bych samozřejmě chtěl poděkovat všem poslancům, kteří se aktivně zúčastnili voleb. Těm 135 bych si dovolil poděkovat o trošku víc. Ale samozřejmě si velice vážím té důvěry, která mi byla dána, a už jsem to možná tady zmínil v tom předcházejícím projevu, vážím si jí stejně jako důvěry voličů ve Zlínském kraji, kteří mě už podruhé poslali do téhle Sněmovny. Udělám všechno, abych tu důvěru nezklamal, a na tomhle místě slibuji jak těmto voličům, ale i voličům, kteří mě nevolili, i těm poslancům, kteří mě nevolili, že udělám všechno pro to, abych byl reprezentantem a předsedou všech.
A jak už jsem tady mluvil o tom respektu - já se nebudu opakovat. Jsem velkým obdivovatelem britského parlamentu a myslím si, že britský parlamentarismus je základním vzorem veškerého parlamentarismu, a vždycky jsem obdivoval postavení spíkra v dolní komoře, protože požívá zásadní vážnosti a respektu. A mimo jiné je podmínkou, než se stanete spíkrem, že položíte na stůl svoji stranickou legitimaci. Tak tak daleko ještě nejsme, to doufám po mně nebudete chtít, to si ještě musí sednout možná dalších sto let, ale udělám všechno pro to, abych se tomu svému ideálu britského spíkra pokud možno co nejvíc přiblížil.
Už jsem říkal, že velkou výzvou této Sněmovny je, abychom tady našli nějakou společnou řeč, a že jsem si četl ty historické stenozáznamy, stenoprotokoly. A mám pro vás takovou - a to mám připravené - takovou zajímavou historickou paralelu. Je to 25 let, kdy byla stanovena Česká národní rada a byl zvolen Milan Uhde. Ta Sněmovna - hádejte, kolik tam bylo subjektů, kolik tam bylo stran? Devět. Devět, jako máme teď. A já si s dovolením půjčím slova pana kolegy, kterého si nesmírně vážím a který je v mnohém lepším mistrem slova než já. Je to dramatik a jeho projevy měly vždycky vysokou kvalitu.
Milan Uhde řekl 20. června 1992: "Hlasování ukázalo, že Sněmovna je takříkajíc polarizována. Rád bych k tomu řekl několik slov, několik optimistických slov. Neviděl bych do budoucnosti obraz této Sněmovny jako útvaru polarizovaného do nesmiřitelných poloh. Raději bych mluvil o příměru klenby, která se také klene od protilehlého bodu k druhému, ale je souvislá a drží pohromadě. Říká se, že klenba je tím pevnější, čím větší tíha na ní spočine. Přál bych tedy nám všem, kteří jsme se stali členy tohoto parlamentu, abychom byli pohromadě takovou klenbou. Klenbou, kde všechny stavební prvky nesměřují stejně, ale souvisejí. Tíha, kterou cítíme, ať nám pomůže dát odpověď, za kterou bychom se nikdy nemuseli stydět."
Já myslím, že po těch pětadvaceti letech to docela sedí, že? Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou vám děkuji za to, že jste mě tak pozorně vyslechli. Půjdu si vyzvednout poštu. Myslím, že tam na mě něco čeká.
(Smích a potlesk napříč sálem. Nový předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček přistupuje ke stolku předsedajícího a přebírá řízení schůze od Jana Hamáčka.)
Já s dovolením ukončím bod 9. Pan kolega ho neukončil.
A s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo. ***