(15.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Za čtyři roky se zvýšily potřeby státního rozpočtu na platy a OON státních zaměstnanců o 52 mld. To je druhá bezkonkurenčně největší rozpočtová, a tedy politická priorita vlády. A realizuje se, prosím pěkně, ne tak proto, že se tolik ty platy navyšují, i když se navyšují, proti tomu bych v dobrých časech nic neměl, ale proto, že těch zaměstnanců máme o 40 tisíc víc. Jinými slovy, přestože platíme o 52 mld. víc, než jsme platili v roce 2013, tak stále nemáme možnosti zaplatit pro státní správu špičkové odborníky, zvlášť v době nízké nezaměstnanosti, protože neplatíme kvalitu, ale platíme kvantitu. Platíme o 40 tisíc lidí víc. Zdůrazňuji, že říkám zaměstnanci, že neříkám úředníky. Je neférové říkat 40 tisíc úředníků. Úředníci z toho tvoří asi jenom 15 %, i když to slovo "jenom" sem nepatří, protože si myslím, že 15 % ze 40 tisíc nárůstu úředníků je také strašně mnoho. Jsou tam samozřejmě hasiči, jsou tam učitelé, jsou tam policisté. Nic proti tomu, ale jestliže v armádě 430 tisíc státních zaměstnanců potřebuji zvýšit některé profese, tak jako odpovědný hospodář bych měl někde ty zaměstnance ušetřit efektivnějším výkonem správy. To je asi nejjednodušší příklad, který říká: Ano, stát se opravdu neřídí jako firma, protože žádná firma by si tohle nemohla dovolit, aby o 40 tisíc zvýšila počet svých zaměstnanců, aniž by se zvýšila její produktivita. To by zkrachovala. Ale z peněz daňových poplatníků krev neteče.
Takže zvýšení o 39 836 státních zaměstnanců a navýšení o 52 mld. oproti roku 2013 je ta druhá největší vládní priorita.
Takže když to shrneme a porovnáme to v tom trendu mezi rokem 2013 a 2018, tak vláda má oproti roku 2013 o 191,4 mld. víc. Z těchto prostředků dává na investice ne nula, ale minus, protože na ty běžné výdaje, na ty provozní výdaje potřebuje 204 mld. a má jenom 191,4. Tak co udělá? Tak sníží ty investice. Sníží je o 12,5 mld., aby měla na ty skutečné rozpočtové priority, kterými jsou sociální dávky, tisíce nových státních zaměstnanců, dotace podnikatelským subjektům - ty se nemohou krátit, kdepak, všichni víme, komu by se krátily - no a poměrně významnou položkou v těch 203 mld. běžných výdajů jsou nákupy služeb, ostatní neinvestiční výdaje. Jenom když spočtu tyhle dvě položky, tak jsme na 17,8, tzn. na 18 mld. nárůstu nešetrnosti v provozu oproti roku 2013.
Při téhle příležitosti si velmi často musím vzpomenout na své diskuse, které jsem vedl jako ministr financí na Radě hospodářské a sociální dohody s tehdejším místopředsedou Svazu průmyslu a dopravy panem, tenkrát místopředsedou, Juříčkem. A pan místopředseda Juříček, když procházel ten rozpočet, tak vždycky velmi rozhorleně říkal: Na tom provozu, pane ministře, na tom provozu opravdu byste měl ušetřit víc. Vidím, že šetříte, ale šetříte málo. Podívejte se, jak my podnikatelé musíme šetřit a šetřit, daleko víc než šetříte vy. A já jsem se vždycky, když mi to říkal, tak trochu styděl a dával jsem mu tak trochu za pravdu, protože jsem si říkal: Ano, ono by se dalo ušetřit ještě víc. Ale mělo to své politické limity a i tak mi všichni nadávali, že škrtám, kde můžu. Tak já se teď opravdu strašně těším na to, až tentokrát pan poslanec Juříček, nikoliv pan místopředseda Juříček, bude pro tenhle provozně nestydatě rozežraný rozpočet hlasovat a bude mít pocit, že teď teprve je to ta správná rozpočtová politika. To si fakt užiju. Na to si vezmu lístek do první řady.
Dámy a pánové, jak jsem řekl na začátku svého projevu, rozpočet je samozřejmě výsledkem nějaké dlouhodobé rozpočtové politiky. Není v silách nikoho, aby teď přišel a udělal za 20 dní vyrovnaný rozpočet. Technicky by to samozřejmě jistě šlo, ale byl by to rozpočet, který by některé priority nebyl schopen zajistit, protože mezitím vláda zcela neodpovědně zazávazkovala spoustu věcí, ať již zákonem, nebo smlouvami, např. s těmi zaměstnanci. Nicméně alespoň na tom provozu, tak jak po mně vždycky chtěli pánové Juříček a další, alespoň na tom provozu by se dalo přece jenom něco ušetřit. A ušetřit podle mého názoru se dá minimálně tolik, kolik předpokládala vláda ještě v červnu letošního roku. Ještě v červnu letošního roku byl materiál Ministerstva financí na výši výdajů o 22,4 mld. vyšší, než nám teď vláda předkládá. Pak pod politickými tlaky, vzhledem k tomu, že se skutečně zlepšovaly výhody ekonomiky, tak jsme si přimalovali 22,4 mld. na příjmech oproti tomu materiálu v červnu a mohli jsme o 22,4 mld. zvýšit ty výdaje, aniž by se plánovaný deficit 50 mld. posunul.
Jsme přesvědčeni, že alespoň tuhle, promiňte mi to slovo, rozežranost by si vláda mohla odpustit a že na tom provozu by alespoň tyhle peníze nemusela utrácet a o těch 22,4 mld. by mohl být ten deficit nižší. V rámci celkového objemu výdajů 1 bil. 364,5 mld. to opravdu není nerealistický a zpupný požadavek opozice. Snížit výdaje o 22,4 mld. korun. Samozřejmě, že ani tehdy to nebude rozpočet, na který bychom mohli být pyšní, ale aspoň bychom se nemuseli stydět za to finále. Pochopitelně v tom finále se jednalo o položkách, které jsou úctyhodné, které tam musí zůstat. Mluvím skutečně o provozní rozjedenosti státu a o běžných provozních výdajích v jednotlivých kapitolách.
Protože, jak známo, podle jednacího řádu návrh rozpočtu nelze zamítat, lze ho vládě pouze vrátit, dovolím si navrhnout usnesení, které v písemné formě předám zpravodajovi, paní předsedkyni rozpočtového výboru. Návrh usnesení by zněl:
Poslanecká sněmovna vládě vrací státní rozpočet s následujícím doporučením:
1. Výdaje snížit o 22,4 miliardy korun - tedy na částku plánovanou ještě v červnu roku 2017. Máme prosinec.
Příjmy ponechat ve stávající výši, saldo snížit o 22,4 mld., termín přepracování 20 dnů.
Někteří z vás mohou namítnout, že to znamená rozpočtové provizorium. Dovolím si vás ujistit na základě pětadvacetileté zkušenosti, že dvacetidenní rozpočtové provizorium na začátku ledna nepředstavuje vůbec žádný problém. Nebylo by to poprvé, nebylo by to naposledy. Rozpočtové provizorium znamená problém v okamžiku, kdy trvá dlouho a především se neví nic o té koncovce. Jestliže budeme všichni vědět, že kolem 20. ledna bude rozpočet schválen - opravený a přepracovaný - nebude to představovat žádný problém pro stabilitu ani na domácí scéně, ani na mezinárodních trzích. Kdyby vás tím někdo strašil, tak mu nevěřte.
Tolik mé vystoupení. Já vám děkuji za pozornost a za to, že zvážíte náš návrh. Děkuji vám. ***