(16.50 hodin)
(pokračuje Golasowská)
Chtěla bych ještě upozornit a chtěla bych varovat před situací, která se v sociálních službách stala před pěti lety, v roce 2012, kdy sociální služby propouštěly ve velkém personál, protože neměly finance na platy těchto pracovníků, a ta situace byla opravdu svízelná. Chtěla bych zdůraznit, že opravdu klientů v sociálních službách přibývá, protože nám stárne populace, přibývá seniorů, přibývá osob, které využívají pobytových služeb, služeb se zvláštním režimem, přibývá osob s demencí, s alzheimery, ale přibývají taky například rodiny, do kterých chodí terénní služby, rodiny, kdy rodiče vlastně požívají návykové látky, ať už jednotlivě, nebo kombinovaně, tzn. drogy, alkohol a třeba i léky, a v těchto rodinách žijí děti a s těmito rodinami je třeba pracovat. Jsou ohroženy taky ambulantní služby, například poradny, poradny pro oběti domácího násilí, poradny pro osoby závislé a taky občanské poradny, které vlastně řeší dluhové problémy osob, kterých opravdu v naší republice je nemálo.
Proto bych chtěla požádat vás všechny napříč politickým spektrem, abyste podpořili vlastně pozměňovací návrhy, které my jako KDU-ČSL budeme podávat k navýšení této částky na sociální služby. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji paní poslankyni Golasowské a dalšího do řádné rozpravy poprosím pana poslance Skopečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Určitě nebudu dlouhý, stanovisko klubu ODS jste koneckonců slyšeli. Okomentuji nějaké největší, nejpalčivější problémy, které v tom rozpočtu vidím.
První věc, ke které je potřeba se vyjádřit, bezesporu je výše příjmů, výše výdajů a výše schodku, protože koneckonců dnes budeme schvalovat, nebo po prvním čtení, ty základní rámce rozpočtu. Chci říct, že rozpočet byl tvořen v okamžiku, kdy Ministerstvo financí předpokládalo růst ekonomiky ve výši 3,1 %. Už tehdy, když ten rozpočet schvalovala vláda, to ještě pravděpodobně bez současného pana ministra financí, jsme upozorňovali, že i při růstu 3,1 % je padesátimiliardový schodek opravdu těžko ospravedlnitelný, a to ještě v tom kontextu, že ten růst nebyl jednorázový, že nebyl první rok, ale že už celou řadu let zažívá Česká republika poměrně slušný hospodářský růst. V tomto okamžiku předkládat padesátimiliardový deficit skutečně nemá opodstatnění vůbec žádné.
Od té doby se makroekonomická data ještě vylepšila. Pan ministr při představování toho rozpočtu tady zmiňoval ta čísla kolem růstu nezaměstnanosti a inflace, která bude kolem cíle, velmi nízká nezaměstnanost a ještě rychlejší růst než ten, který předpokládala vláda nebo Ministerstvo financí, když se rozpočet sestavoval. Po takovém vystoupení podle mého názoru by musela přijít jedna jediná odpověď, a sice že pan ministr navrhne vyrovnaný rozpočet, protože jinak to nedává vůbec žádný smysl, vychválit makroekonomická data a říct, jak se bude v budoucnu České republice dařit, a navrhnout rozpočet, jako kdybychom byli v nějaké hluboké ekonomické recesi.
Co ještě stojí určitě za zmínku, a už to tady zaznělo, je výše daňové kvóty. Místo toho, abychom reagovali na to, že se příjmy státu zvyšují - a můžeme si tady za tím řečnickým pultíkem říkat, proč tomu je, můžeme se hádat, někdo to bude přičítat dominantně ekonomickému růstu, pravděpodobně předchozí vláda to bude svádět, nebo to bude dávat k dobru těm opatřením, jako je kontrolní hlášení nebo elektronická evidence tržeb. Ale je zkrátka potřeba říci, že příjmová stránka rozpočtu roste, roste velmi výrazně, a my jsme při schvalování elektronické evidence tržeb nebo kontrolního hlášení slyšeli, že se budou snižovat daně, že tato opatření umožní vládě snižovat daně českým firmám a českým podnikatelům. Nic takového nepřichází. Máme sice elektronickou evidenci tržeb, máme kontrolní hlášení a otravujeme tedy podnikatele a živnostníky touto regulací, ale přesto budeme vytahovat z peněz daňových poplatníků více. Zatímco v minulém roce, v roce 2017, byla daňová kvóta na úrovni 34 %, v příštím roce vzroste na 34,4. Ještě v roce 2015, jenom pro dokreslení, byla na úrovni 32,6 %. Čili roste přerozdělování tohoto státu, roste ambice vytahat z kapes daňových poplatníků více peněz a to určitě není něco, s čím bychom souhlasili, a je potřeba si to tady říci nahlas vedle těch technicistních údajů o státním rozpočtu, že prostě přerozdělování roste a tato vláda, tento ministr, tento premiér mají ambici vytahat z kapes daňových poplatníků více peněz.
Další oblastí, u které stojí za to se zastavit, jsou mandatorní výdaje. Mandatorní výdaje, to je evergreen při schvalování každého rozpočtu. Mandatorní výdaje nám léta rostou, samozřejmě snižují fiskální svobodu a fiskální prostor pro jakoukoli vládu dělat nějakou aktivní fiskální politiku, ať už to je vláda levicová, pravicová, minulá, budoucí. Ty mandatorní výdaje, je ale potřeba upozornit, rostou i v době ekonomického růstu, který zažíváme. Rozuměl bych tomu a bylo by pochopitelné, kdyby mandatorní výdaje rostly v době recese, kdy by bylo potřeba zvětšovat dávky v nezaměstnanosti nebo by je pobíral větší počet lidí, ale nám rostou mandatorní výdaje, byť z roku na rok teď velmi jemně, ale přesto rostou, ale rostou v době opravdu velmi slušného ekonomického růstu. A už slyšíme řadu ekonomů, že se nacházíme na vrcholu ekonomického cyklu, že není nepravděpodobné, že ta čísla budou v budoucích letech nižší, a to samozřejmě výdajovou stranu rozpočtu a mandatorní výdaje dostane do ještě větších potíží.
Rozpočet, jak ten schodek, tak ten rostoucí podíl mandatorních výdajů, říká jednu věc. Je to vlastně obžaloba končící vlády, která dnes podala demisi, že nedokázala cokoli pozitivního udělat s výdajovou stranou rozpočtu. Tato vláda dokázala udělat leccos s příjmovou stranou rozpočtu, připravila EET, schválila kontrolní hlášení - a říkám, můžeme se tady o tom hádat, do jaké míry to bylo pozitivní nebo méně pozitivní opatření -, ale absolutně, absolutně se vykašlala na výdajovou stranu rozpočtu a ten deficit a růst mandatorních výdajů je toho výsledkem. Je to o to více trestuhodné, že se na tu výdajovou stranu vykašlala v době slušného ekonomického počasí, kdy se ty méně příjemné věci ohledně změny a struktury výdajové strany dělají přece jen snáze, je malá nezaměstnanost, rostou mzdy, jakékoli vládní úspory nebolí občany a daňové poplatníky tak, jako budou bolet v okamžiku, kdy se takové změny budou realizovat v době horšího ekonomického počasí.
Určitě stojí za zmínku i fakt toho, že klesají kapitálové výdaje. Ještě bych dokázal pochopit, že vláda chce vytahat více peněz z kapes daňových poplatníků proto, aby třeba postavila silnice, dálnice, obchvaty měst, investovala do nových technologií, do rychlejšího internetu nebo, já nevím, jakoukoli prioritu bychom si tady vymysleli. Ale tak tomu není. Když se podíváte na ten rozpočet, tak kapitálové výdaje klesají, kapitálové výdaje, a už to tady dneska zaznělo, jsou pod úrovní toho, co dokázala investovat pravicová vláda za mnohem horšího ekonomického počasí, resp. za ekonomické recese, která sem doplula z euroamerické části světa.
Když se podíváte na ten rozpočet, tak místo kapitálových výdajů rostou výdaje provozního charakteru, roste počet státních zaměstnanců. A nelžeme si, nejsou to jenom vojáci, učitelé, policisté a tento typ státních zaměstnanců, u kterých bychom se na to dívali smířlivěji, ale když se podíváme na jednotlivé resorty, Ministerstvo místního rozvoje, Ministerstvo financí, úřady práce, tak tam dochází k nárůstu až stovek až tisíce zaměstnanců. Stát neustále bobtná, za těch posledních několik let nabobtnal o 30 tisíc státních zaměstnanců. A já tedy nemám pocit, že by občané České republiky v tomto viděli nějaký pozitivum. Nemyslím si, že se pro ně v této míře zlepšily veřejné služby tak, aby tento nárůst ocenili. ***