(16.10 hodin)
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, na debatu o nové azylové politice Evropské unie není možná na první pohled nejvhodnější politická konstelace. Parlament sice může zaúkolovat vládu, ta je ale bez důvěry a již brzy se odporoučí. Nevíme, jaká vláda nakonec důvěru dostane, jaké budou její zahraničněpolitické priority a jak se bude stavět k migrační krizi v Evropě. Neznáme dokonce ani podobu finálního dokumentu, o kterém tady dnes tak plamenně hovoříme, protože, jak asi všichni víme, se nachází v prvním čtení v Evropském parlamentu.
Přesto je z mého pohledu už teď pozdě. Minulá vláda Bohuslava Sobotky selhala, když nebyla schopna jasně se postavit k povinným kvótám a následovat Slovensko a Maďarsko, které šly kvůli záměrům přerozdělovat migranty na základě automatického mechanismu do otevřeného sporu s Bruselem. Hlas těchto států mohl být v rámci Evropské unie silnější a Brusel mohl zavčas dostat varování, že s podobnými záměry ve státech Visegrádu narazí. Ale bohužel nestalo se. Chtěl bych v této chvíli upozornit, že to nebyla jen vláda Bohuslava Sobotky, ale také vláda Andreje Babiše. Andrej Babiš ve vládě seděl, hlasoval a spoluvytvářel její politiku.
V Evropské unii se teď namísto kvót šijí nová a opět společná pravidla. Trvalý mechanismus přerozdělování migrantů nás ale vrací zpátky ke kvótám, jen v jiném kabátu a pod jiným, podle mého názoru evropštějším názvem Dublin IV. Něco takového není v zájmu České republiky.
V tuto chvíli by měla na nejvyšší diplomatické úrovni probíhat jednání, do kterých budou zapojeni premiér, prezident, zástupci Parlamentu a celý diplomatický sbor, a to s jediným cílem: najít v rámci Evropské unie spojence a nový evropský rámec azylové politiky zablokovat. Tím samozřejmě nijak nezpochybňuji naše závazky plynoucí ze Ženevských konvencí. O těch všichni víme, že dnes nedebatujeme.
Předpokladem pro úspěch je, že nejvyšší představitelé našeho státu budou jednat ve vzájemné shodě. Schopnost naší vlády uspět v jednáních s partnery v Evropské unii bude skutečně klíčová. Ta debata bude složitější a nelze ji vnímat jen jako spor odbojných a neposlušných nových členských států se zbytkem Evropské unie. Protože dokonce i ze samotného Německa zazněly poměrně silné obavy z dopadů nové azylové politiky, a to zejména z návrhu, který vznikl v Evropském parlamentu a který rozvolňuje definici rodinných příslušníků, kteří mají být v rámci nových azylových pravidel slučováni.
Prostor pro to prosadit naše představy a naopak vystavit stopku nepřijatelným návrhům nesporně máme. Premiéra však máme v demisi a na prezidenta čekáme. Právě proto je namístě, že se iniciativy ujímá parlament. Rád připomenu, že ten byl v minulosti mnohokrát velmi aktivní. Jako někdejší předseda výboru pro evropské záležitosti dobře vím, že na jeho půdě a poté i v plénu Poslanecké sněmovny v minulosti padala velmi jednoznačná doporučení vládě, jak postupovat při jednáních v Evropské unii. Bohužel vláda na ně často reagovala vlažně. Dovolím si připomenout přezíravý postoj premiéra Sobotky, který v roce 2016 v podstatě ignoroval Poslaneckou sněmovnu ve věci bezvízového styku s Tureckem a dohody s ním. Na nesouhlasné stanovisko Poslanecké sněmovny tehdy dokonce reagoval slovy: "Nepotřebujeme plané řeči ve Sněmovně. Nic nevyřeší."
Situace se ale dramaticky změnila. Dublin IV. může zasáhnout přímo do suverenity České republiky. V tom si dovolím zásadně nesouhlasit s některými z kolegů, kteří ho za ohrožení suverenity nepovažují. Svět se vyvíjí. A když jsme v roce 2007 vstoupili do Schengenu, jen těžko mohl někdo předvídat, jak masivnímu náporu bude čelit jeho vnější hranice a jaká bezpečnostní rizika to Evropě přinese. A mám-li se rozhodovat mezi formálním plněním dřívějších závazků, které už stejně řada států porušila a permanentně porušuje, a na druhé straně obranou vlastních zájmů České republiky v krizové situaci, pak budu vždycky volit to druhé.
Dnešním hlasováním musíme dát vládě silný mandát. Mandát, který bude striktně dodržovat a chovat se podle něj. Ať už to bude vláda Andreje Babiše, nebo vláda kohokoliv jiného.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Bauerovi za vystoupení. Předtím, než dám další slovo, tak tady mám tři písemné omluvy. Omlouvá se od 17 hodin paní poslankyně Kateřina Valachová do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále se omlouvá pan poslanec Ladislav Okleštěk mezi 16. a 19. hodinou z pracovních důvodů a poslední omluvou je paní poslankyně Helena Válková a to dnes od 16 do 18 hodin z pracovních důvodů.
Žádné faktické poznámky nevidím. Proto budeme pokračovat v řádně přihlášených poslancích. K mikrofonu tedy poprosím pana poslance Václava Klause a připraví se pan poslanec Jiří Valenta. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Klaus: Hezký den. Zvolím neutrální oslovení dámy a pánové. Snad je to v pořádku pro všechny zúčastněné ve Sněmovně.
Chtěl bych k problematice říct asi tolik. Co jsme ještě ochotni strpět? Nebo jinak - co jste ještě ochotni strpět? Oni nás ponižují. Říkají nám z tvrdého jádra Evropské unie například: propásli jste příležitost mlčet. Budoucí velice význačný člen německé vlády eurokrat Schulz už vyhrožuje zemím, které se nepodřídí, s pravým germánským řevem, který jsme zpoza západní hranice neslyšeli dobrých 80 let.
Ženou nás k soudu, chtějí na nás uvalit sankce - a za co? Za to, že chceme sami rozhodnout a rozhodovat, kdo v naší zemi bude žít, nebo tam žít nebude? Když ustoupíme v tomto bodě, co nám ještě zbude tady v českém parlamentu? Hádky Kalousek - Babiš? Nebo co tady budeme řešit?
Chtěl bych k této problematice říci, že samotná migrace je dílem Evropské unie, protože při existenci národních států by k ničemu takovému nedošlo. Když si představíme, že by se zničehonic objevilo 100 tisíc migrantů na hranicích České republiky, tak samozřejmě Česká republika by se za normálních okolností bránila, začala by tam posílat armádu, bezpečnost a nějak by tu situaci řešila, aby ochránila svoje hranice. Ve chvíli, kdy hranice neexistují, tak těm migrantům je jedno, do jakých zemí přicházejí. Je jim to jedno, protože doufají, že se posunou dále a dále do Německa a do Švédska, a žádná společná opatření neexistují. Frontex a další organizace dílem placené, dílem přímo řízené Evropskou unií fungují často jako cestovní kancelář, převážejí migranty přes moře do Itálie a do dalších zemí a řešením nejsou.
Víte, já jsem táta čtyř dětí. Těm dvěma nejstarším je dvacet a devatenáct let, a když mi řeknou, že třeba na Silvestra půjdou do centra Prahy, tak se mi to nezdá jako úplně nejlepší nápad, dám jim nějaké ponaučení, ale v jádru je tam pustím. Jsem velice skeptický k tomu, co v této situaci řekne tatínek v Londýně, Paříži nebo v Kolíně nad Rýnem. Je vám jedno bezpečnost našich měst, naše tradice?
Často se říká, že jsou to uprchlíci, ale upřímně ti lidé většinou nezachraňují vlastní životy, protože nezůstávají v té zemi, kde je bezpečno, ať už jde o Turecko a další země. Míří dál. Většinou nejdou ani pracovat, jdou za sociálním systémem. Oponenti názoru, jako mám já - abych je nějak pejorativně nenazýval eurolidé, nebo nějak podobně - často říkají: no vždyť i my jsme hodně emigrovali. Ano. I část mojí rodiny emigrovala po roce 1968 do Švýcarska, ale byl v tom drobný rozdíl. Oni tam šli pracovat. Nešli tam s vlajkou se srpem a kladivem, integrovali se a stali se součástí Švýcarska a svoje děti vychovávali jako Švýcary. Tady je rozdíl, že ta migrační vlna, která přichází, jsou často lidé, kteří si nesou svoji kulturu, nechtějí ji změnit a je jim naprosto lhostejné, jaké tradice máme my.
Další naši oponenti nám říkají: klid, vždyť ti migranti sem vůbec nechtějí, k nám, do České republiky. Ano, teď ne. Ale za předpokladu, že bude jednotná evropská sociální dávka a že jich tady bude více, tak samozřejmě Česká republika je nádherná, bezpečná, s příjemným klimatem, bude velikým lákadlem. ***