(16.20 hodin)
(pokračuje Klaus)
Další, co nám říkají, že je tady 12 migrantů v České republice. Pak si jenom dovolím vznést otázku, proč naše začleňovací a migrační agentury berou stamiliony korun ročně, jestli tedy je potřeba 20 milionů na migranta. Nebo jak to tedy přesně je? V realitě proti kvótám a těmto věcem hlasují v europarlamentu jen tři české subjekty, a sice ODS, komunisté a poslanec Mach. Všechny ostatní české politické strany tady rozšířené, které mají svého zástupce v europarlamentu, hlasují pro sankce, hlasují v hlavním evropském proudu. Každý člověk normálního selského rozumu ovšem vidí, že v této věci jde o hrozbu a existenci pro celou naši společnost, pro naši zemi, jak jsme ji zdědili od našich předků.
Je na čase, aby Česká republika, její vláda, Parlament začaly hájit naše základní zájmy alespoň tak, jako to dělá Polsko nebo Maďarsko. Proto bych si dovolil načíst usnesení, které jsem vypracoval společně s poslancem Skopečkem a s poslancem Bauerem, a můžete ho taky brát jako návrh usnesení Občanské demokratické strany.
Načítám: Poslanecká sněmovna vyjadřuje zásadní nesouhlas s tzv. Úmluvou Dublin IV, a to zejména s myšlenkou automatického přerozdělování migrantů bez ohledu na souhlas či nesouhlas dotčených států. Poslanecká sněmovna varuje před jednotnou sociální politikou Evropské unie. Za třetí, Poslanecká sněmovna zavazuje vládu České republiky, aby všemi prostředky bránila přijetí a implementaci tzv. Dublinu IV a hájila suverenitu České republiky v otázce migrační a azylové politiky.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Klausovi, nicméně vás poprosím, pane poslanče, jestli byste načetl váš návrh usnesení v podrobné rozpravě, a potom samozřejmě by bylo ideální, kdybyste předal váš návrh také tady zpravodajovi, aby měl přehled.
Mám tady jednu faktickou poznámku a je to pan poslanec Pavel Bělobrádek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl pomocí vašeho prostřednictví vyzvat pana kolegu Klause, aby se omluvil za to, co řekl, protože naši europoslanci nehlasovali pro uvalení sankcí na Česko za odmítnutí přerozdělování uprchlíků. Oficiální záznamy jsou k dispozici. Díky tomuto výroku, který tady už měl pan Okamura - je to lživý výrok, už na pana kolegu Okamuru bylo podáno trestní oznámení. A tak jako jsem vyzval pana Okamuru, aby se za tento výrok omluvil, vyzývám i vás, pane kolego Klausi prostřednictvím pana předsedajícího, abyste se za něj omluvil. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já děkuji a mám tady další faktickou poznámku a je to pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Doložím zcela jasně, o jaké hlasování se jednalo, vám osobně, pane Bělobrádku. Je to i všeobecně dostupné, čili v žádném případě se vám omlouvat nebudu. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za vystoupení a mám tady - další faktickou poznámku nemám, takže se vrátíme do řádné rozpravy a poprosím pana poslance Jiřího Valentu o vystoupení a připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem úplně v úžasu a ztratil jsem řeč, když jsem slyšel projev pana poslance Klause - nebudu říkat kolegy, aby mi zase někdo nevyčinil - protože už dlouho jsem tak nesouhlasil s někým z ODS jako nyní, protože pan kolega Klaus má skutečně naprostou pravdu. Tím mu však nechci dávat nějakou černou známku u nich v klubu, nebo se také říká polibek smrti.
Ale dovolte mi jako místopředsedovi výboru pro evropské záležitosti, abych také přičinil pár poznámek a k tomu připojil jenom pár vět mého osobního názoru. Určitě vás nebudu dlouho zdržovat, protože vidím, že už se chystáte - že už vás dlouhá diskuse unavuje, víceméně se tady točíme v soustředných kruzích a tato diskuse nesměruje ke zdárnému cíli, ke kterému by směřovat měla.
Nejprve bych se vyjádřil k názorovému duelu pánů poslanců Peksy od Pirátů a pana poslance Fialy z SPD. Oba dva při té své argumentaci vystupovali poměrně nejednoznačně dopoledne, kdy se přeli o určování kompetencí Evropské unie či národních států souvisejících s migrací. A já se pokusím to teď uvést v krátkosti na pravou míru. Není to totiž vůbec složité. Při regulaci v oblasti azylové politiky se v dnešní době stále ještě vychází ze závěrů přijatých na zasedání Evropské rady v Tampere v roce 1999. Obecně lze konstatovat, že z hlediska rozdělení pravomocí doposud není - a to podtrhuji - Unii svěřena výlučná pravomoc v žádné oblasti migrační a azylové politiky. Otázky týkající se prostoru svobody a bezpečnosti a práva spadají do oblasti tzv. sdílených pravomocí, přičemž Evropská unie může přijímat vlastní opatření pouze do té míry, bude-li to v souladu s principy rozhodování pokud možno na co nejnižší úrovni rozhodovacího procesu, tedy subsidiarity a také principu proporcionality.
Ptám se ale tedy: jsou nyní naše národní principy skutečně v souladu s opatřeními Evropské komise a jí připravovaných migračních zásad Dublin IV? No nejsou, alespoň podle projevů občanské nespokojenosti u nás, které každý z nás je schopen vnímat, ale také ani podle vyjadřování většiny z vás nebo většiny klíčových politiků v České republice.
Výstup z jednání v Tampere tehdy také zněl, že základní premisou pro fungování celého systému by měla být solidarita a spravedlivé rozdělování migrantů mezi členské státy. Ale o té dnes nám vnucované "bruselské spravedlnosti" bychom mohli tady předlouze diskutovat. Každému musí být jasné alespoň to, že naše země migrační vlny neinicializovala. Pohledem sociálně kulturního antropologa neživila ani nesmyslnou teorii multikulturalismu. A jsem za to rád, že ji nepodporuje ani dnes, přestože nám je vnucována četnými neziskovými organizacemi či lobbisty za kdo ví co a koho.
Problému násilně propojovaných kultur bez ohledu na postoje místního obyvatelstva je ale třeba věnovat značnou pozornost, protože v zemích, kde zcela nepřiměřená a nezodpovědná aplikace zmíněné sociálněinženýrské teorie silně destruovala samotné stavební pilíře přijímající společnosti a upozadila autentické kulturní vzorce, již narůstají obrovské sebezáchovné tlaky na změnu, či alespoň na silnou redukci. A tyto tenze také potom často zneužívají některá pravicová extremistická hnutí a strany, čemuž ale lze inteligentní migrační a azylovou politikou předejít.
Někteří rádoby experti si myslí, že vhodnou metodou pro změnu ve prospěch té či oné migračně neúspěšné země se nabízí právě přerozdělující bruselský diktát zemím, které naopak svoji migrační politiku po dlouhá léta zvládaly. Takovémuto tlaku je třeba skutečně čelit, a to i přes hrozby některých významných, ale o to méně kvalifikovaných představitelů Evropské unie. Řešení migrace - a to už také zde dnes padlo - je třeba hledat především v zemích jejího původu a posléze také v zemích migračního tranzitu.
A na samotný závěr můj názor na dublinská nařízení a jejich vývoj. Osobně se domnívám, že se jedná o jakousi poloskrytou evoluci směřující postupnými kroky stále více k ještě silnější erozi zbylé suverenity národních států, a to ve zřejmý prospěch ekonomiky silných členů Evropské unie a dost možná i ve prospěch Spojených států amerických jako pro Evropskou unii významného hospodářského konkurenta. Zaznělo, a to z řad ODS - a já to osobně plně podporuji -, že je v této souvislosti nutno vyvinout silný tlak, aby v rámci příslušných orgánů se hlasovalo o nařízení Dublin IV konsenzuálně, tedy jednotně. I když někteří z Bruselu současně varují, že odpůrce nového nařízení, např. země V4 a v poslední době snad i Rakousko, jednoduše v orgánech, tedy např. v Radě ministrů, přehlasují prostou či kvalifikovanou většinou a zmíněné hlasování konsenzuální vůbec nepřipustí.
Obdobným mandátem, tedy prozatím jen jednorázovou vůlí k prosazování konsenzuálního hlasování v souvislosti s migrací, již vybavil předsedu vlády pana Babiše, a to na můj návrh, výbor pro evropské záležitosti, a to konkrétně na prosincové jednání Evropské rady. A takto by měla Sněmovna postupovat jako hlavní protagonista českého parlamentního systému nyní, tedy jasně nasměrovat vládu a jejího předsedu ke krokům, které nám do budoucna zajistí nejen bezpečnost, ale i prosperitu a v neposlední řadě i spokojenost občanů se životem ve vlastní zemi bez jakýchkoli zbytečných obav.
Děkuji vám za pozornost.***