(11.10 hodin)
(pokračuje Faltýnek)
Myslím, že klíčové je i časové hledisko. Je to rok a půl, kdy jsme hlasovali o vydání naší bývalé kolegyně paní Vlasty Parkanové. Osmnáct měsíců! A co udělala naše spravedlnost? Jak jsme se posunuli v tomto případu od této doby? Bohužel nijak. Nemá to v rukou Poslanecká sněmovna. Já konstatuji, že jsem slyšel podobné projevy tehdy. Jenom ji vydejme, je to pro ni dobře, aby se mohla očistit. Bohužel musíme říct, že každý politik, který je takto obviněn, je velmi zraněn ve své profesní kariéře, což je politika. Nejenom jeho oponenti z jiných politických stran, ale i v rámci vnitrostranického souboje se často poukazuje, pokud chce takového člověka porazit: pozor, pozor, on je obviněn, bůhví jak to dopadne, raději nominujte někoho jiného.
Teď položím možná řečnickou otázku. Pokud by na ni znal někdo faktickou odpověď, rád bych ji slyšel. Pamatujete si případ z politiky v České republice, kdy byl někdo obviněn a následně vyhrál soud a byl shledán nevinným a poté pokračoval v politické kariéře? Že voliči i média ho vzali skutečně očištěného? Nebo převažovalo mínění: nějak to zametli pod koberec, sice ho neodsoudili, ale bůhví jak to bylo. A budu rád, když se to dozvím. Dobře. Máte jeden případ. Dobře, já nic proti tomu - reaguje do sálu."
A poslední bych ocitoval vystoupení Věry Jourové. Už jsem tady o ní hovořil. Věra, naše stávající eurokomisařka, byla ve vazbě, nevím, mám pocit, kolem 30 dnů. Zadrželi ji na letišti, když vystupovala z letadla, a hned ji ťafli do vazby. Tak. A paní ministryně tehdy pro místní rozvoj říká: "Já jsem velmi poslouchala pana docenta Svobodu, když mluvil o těch kořenech, co se mu stalo a jak on to vnímá. Kdybych sama neměla ten autentický zážitek, tak bych to možná brala s rezervou. Ale já si pamatuji velmi dobře slova, kdy za mnou přišel někdo, kdo mi říkal: Dejte si pozor s tímto rozhodnutím, vy ještě nevíte, co se vám může stát. A za deset minut jsem seděla na Ruzyni a hodně mi tato slova zněla v uších a pak mi zněla ještě několik let a dodneška se při tom otřásám. V mém případě to nebylo očištění u soudu. Moje věc nikdy k soudu nešla, protože tam prostě nebyl sebemenší důkaz. To bylo absolutně vycucané z prstu. A když byla obviněna paní Parkanová, tak jsem slyšela pana Kalouska, jak z tohoto místa hřímal, že si to někdo vypije, že bude někdo volán k zodpovědnosti. A já z tohoto místa dnes říkám: Nikdo si to nevypije, protože státní zástupce, který dá právní názor do obžaloby, že je někdo členem gangu, zločinného spolčení, což mimochodem byl i můj případ, a že jednal s úmyslem, že je to zločin, tak nebude nikdy volán k odpovědnosti, aby byl potrestán za to, že někomu zničil život, kariéru, rodinu, zdraví a tak dále.
Já jsem čekala trpělivě na skončení svého trestního stíhání, abych mohla tu věc otočit a volat k odpovědnosti někoho, kdo byl buďto s prominutím profesionální patlák, že to špatně posoudil, navíc tam nebyly žádné důkazy, anebo to prostě udělal z úmyslu, anebo že byl podplacen. Já jsem se tohle nikdy nedozvěděla, protože na to v našem právním řádu není institut, který by to zajistil.
Takže je to v našich rukách. Vždycky teprve, když se něco stane někomu z nás a je tady debata o imunitě, tak se tady bavíme o tom, jak funguje naše justice."
No a tím jsme dneska začali, kolegové. (Se smíchem:) Že jste se začali hádat, právníci. Já jsem vás prosil, ať se nehádáte.
"Tato věc se přitom týká desítek dalších lidí. Já už jsem překročila čas. Velmi se třesu, mám morální dilema. Atd., atd."
Tak to byla kauza pana docenta Svobody, která je stále živá.
A poslední mám paní kolegyni Kailovou, bývalou. Tady hojně vystupovala kolegyně Černochová, která byla proti atd., argumenty, že jako tohle - a paní Kailovou jsme nevydali. Ale mám tady jenom dvě vystoupení, která mě zaujala. Jedno paní poslankyně Marie Benešové, bývalé ministryně spravedlnosti a státní zástupkyně. To je moc hezké.
"Dobré odpoledne přeji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo. Původně jsem nechtěla vystupovat, protože cítím stále se státním zastupitelstvím, neboť jsem tam téměř celý život pracovala. Ale kladu si otázku, kam státní zastupitelství dneska směřuje. Stejně tak... a musím dát za pravdu i opozičním poslancům. Já jsem to usnesení četla a viděla jsem za svůj profesní život hodně usnesení podle § 160, ale toto jsem jednoznačně nazvala 'literárním průjmem'. Promiňte mi tento expresivní výraz, ale jinak to pojmenovat neumím a věřím, že jestli bude mít nadřízený státní zástupce, který bude přezkoumávat stížnost obviněných, rozum, tak to usnesení musí zrušit. Naši předchozí učitelé nás vždy učili: Jestliže se zahajuje trestní stíhání, musí být minimálně 80 % pravděpodobnosti, že trestný čin se stal, spáchala ho určitá osoba a jakým způsobem. Tady z toho usnesení nic takového, žádná konkréta tohoto typu vůbec nevyplývají a čouhá mu účelovost z bot. Takže se mi to rovněž vůbec nelíbí a já to nazývám selektivní justicí a tento výraz už se bohužel bude šířit nejenom tady v Praze, ale slyšela jsem ho už v různých krajích.
Nepřeju si, aby u nás fungovala selektivní justice. Vždycky jsem zastávala zásadu 'padni komu padni' a věřím, že zase se dostaneme do fáze, kdy bude padat tak, jak padat má. Nejsem si jistá - vždycky jsem si říkala, kdo má nějakou vinu, ať se zodpovídá, ať té policii řekne k tomu, co ví, a ať se obhájí. Ale toto už je několikátý případ, kdy skutečně účelovost tady je přímo cítit. Za této situace nebudu hlasovat pro vydání paní Kailové, protože si myslím, že se tomu musí udělat přítrž. Děkuji. (Potlesk z lavic ČSSD.)"
A jako úplně poslední jsem si nechal na závěr opět kolegu Miroslava Kalouska. Ale je to dáno jenom tím, že kolega Kalousek vystupuje při všech vydáváních nejvíc a ta vystoupení jsou všechna stejná, tak jsem velmi zvědav, co bude říkat dneska. Doufám, že nebude v jiném duchu. Anebo jiná vystoupení kolegů, kteří budou říkat: Ale Sněmovna není soud přece! Ne jak to bylo na tiskovkách ráno. Tak proč to neříkáte pořád, kolegyně a kolegové? (Důrazně opakuje:) Proč to neříkáte pořád! Tato svá stanoviska! Jak se to hodí. Jak se to hodí.
"Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, milá sprostá podezřelá a velkou částí veřejnosti v podstatě již odsouzená paní poslankyně Kailová, já jsem v minulém volebním období neúspěšně navrhoval zrušení trestní imunity a něco podobného hodlám navrhnout se svými kolegy i této Sněmovně. I této Sněmovně, předpokládám, že také neúspěšně. A to jsem neudělal a neudělám to proto, že bych pokládal imunitu za historický přežitek nebo privilegium. Já jsem přesvědčen, že to není privilegium. Jsem přesvědčen, že to je pro zákonodárce v podstatě pracovní prostředek pro to, aby mohl svoji práci dělat skutečně nezávisle. Jako jsem kdysi v národním podniku Mitas musel mít azbestovou zástěru u horkých polymerů, tak prostě zákonodárce musí mít jako ochrannou pomůcku onu imunitu za předpokladu, že by s ní ta komora uměla nakládat. Já jsem to tak zdůvodňoval v minulém volebním období a budu to tak zdůvodňovat i teď. My s ní prostě neumíme nakládat. My ji někdy používáme jako politický boj proti svým ideovým soupeřům, nebo dokonce i proti vnitrostranickým nepřátelům, my ji používáme někdy proto, abychom se zalíbili aktuálnímu mediálnímu mainstreamu, my ji někdy používáme také tak, že jí vůbec nerozumíme, protože říkáme: já si nemyslím, že by měla platit, tak svoji ústavní povinnost to zvažovat budu ignorovat.
Já znovu opakuji, budu navrhovat zrušení imunity, ale dokud ten zákon platí, tak platí moje ústavní povinnost zákonodárce tu povinnost vykonat a zvážit v každém tom okamžiku, zda se jedná o obvinění, které musí dál být procesně zpracováváno bez jakéhokoli odkladu, anebo zda je to tak viditelně účelová hloupá šikana, že to klidně do konce toho mandátu počká, protože tady neexistuje žádný důvod se domnívat, že motiv je něco jiného než účelová šikana. ***