(15.40 hodin)
(pokračuje Fiala)
Dále budeme hlasovat o přikázání sociálnímu výboru.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 35, přihlášeno 168 poslanců, pro 54, proti 45. Návrh byl zamítnut.
Poslední hlasování se bude týkat návrhu, abychom přikázali tento návrh zdravotnímu výboru.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 36, přihlášeno 168 poslanců, pro 25, proti 73. Návrh byl také zamítnut.
Konstatuji, že návrh nebyl přikázán k projednání žádnému dalšímu výboru. Současně končím první čtení projednávání tohoto návrhu zákona. (Velký hluk v sále.)
Poslanec Václav Klaus: Děkuji, že jste mi to poprvé ulehčili. Bylo to krásné.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji bod
9.
Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Vojtěcha Filipa, Zdeňka Ondráčka
a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 65/ - prvé čtení
Poprosím paní poslankyně a pány poslance, aby se svými diskusemi buďto odešli z jednacího sálu, nebo je přerušili, abychom mohli přistoupit k projednávání tohoto bodu v přijatelné atmosféře. Děkuji. (Sál se trochu utišil.)
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 65/1. Nyní prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych krátce uvedl předložený návrh zákona, který se zabývá problematikou tzv. novely ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen Ústava, v rámci vymezení moci zákonodárné stanoví taxativním výčtem, kdy zaniká mandát poslance nebo senátora, a to v článku 25. Tento výčet, jak ukázala minulá volební období, se však jeví jako nedostatečný k tomu, aby v průběhu volebního období nedocházelo k přechodům jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných, i nově vytvořených poslaneckých klubů, a to i takových politických stran a uskupení, které se nezúčastnily regulérně volební soutěže o své místo v Poslanecké sněmovně. Chování některých poslanců v minulosti jasně ukázalo, že dochází k vážnému narušení nejen důvěry občanů v politický systém, ale i fungování ústavního systému jako takového. Ve své podstatě také dochází k deformaci rozhodnutí suveréna, jímž je občan-volič, který spojil odevzdání svého hlasu s určitým vymezeným programem, se kterým jednotlivé politické strany a politická hnutí prostřednictvím svých kandidátů předstoupily před občany a usilovaly o své zvolení garancí realizace programu.
Zde je pak potřeba zdůraznit, že poslanci a senátoři jsou dnes zvolení zástupci lidu, nikoli své strany nebo některých voličů. Proto musí vykonávat svůj mandát osobně v souladu se svým slibem, tedy v zájmu všeho lidu, v souladu se zákonem i svým vědomím a svědomím. Je to tedy občan, který na základě právní úpravy dává při volbách svůj hlas kandidátovi na kandidátní listině volební strany a umožní mu tak zisk mandátu poslance či senátora.
Současný právní stav ne zcela řeší a vymezuje dopady zachování poslance či senátora po jeho zvolení. Fakticky mu nebrání opustit příslušný klub a přejít do jiného, či dokonce přejít do jiné politické strany, za niž ve volbách nekandidoval, aniž by to mělo vliv na jeho mandát získaný ve volbách. Takovéto jednání však lze ve svém důsledku považovat nejen za výpověď plné moci ze strany zvoleného kandidáta vůči občanovi-voliči, ale též za porušení závazků vůči politické straně nebo politického hnutí, za něž byl poslanec či senátor zvolen, jež nemají a nemohou mít žádné možnosti ke zbavení mandátu takového poslance či senátora. V této souvislosti nelze přehlédnout a nezmínit skutečnost, že kandidát vlastnoručně podepisuje prohlášení, že mu nejsou známy překážky volitelnosti a že nedal souhlas s uvedením na jiné kandidátní listině a že se svou kandidaturou souhlasí, tedy se fakticky zpronevěří nejen tomuto prohlášení.
Právní řád na uvedenou situaci nijak nereaguje například tím, že by při popsaném jednání poslance, senátora zanikl jeho mandát formou ztráty mandátu. Zůstává tak právě na poslanci, senátorovi, zda se sám v takovém případě mandátu vzdá, či nikoli. Pokud tak neučiní, neexistuje zde již prakticky žádná možnost takového poslance, případně senátora mandátu zbavit. Je proto nezbytné, aby byl do našeho právního řádu zahrnut institut tzv. ztráty mandátu poslance či senátora, který by umožnil poslance nebo senátora mandátu zbavit za jednání výše popsané, které nelze kvalifikovat jinak než jako porušení zákona, případně poslaneckého slibu. (V sále stoupá hladina hluku.)
Dále současná právní úprava neumožňuje zánik mandátu poslance nebo senátora v případě, že dojde k jeho pravomocnému odsouzení k nepodmínečnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně. Předkládaný návrh tuto možnost zániku mandátu poslance, senátora rovněž zavádí, přičemž předpokládá, že za okamžik zániku mandátu bude považován den, kdy se rozhodnutí soudu stalo pravomocné. Jde o zcela logický krok vycházející z požadavků na normální občanský profil člena zákonodárného sboru, který má svoji analogii v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí, zákona č. 491/2001 Sb., a v zákoně o volbách do zastupitelstev krajů, zákona č. 130/2000 Sb. Zastupitelům obcí a krajů -
Místopředseda PSP Petr Fiala: Já vás přeruším, pane poslanče, omlouvám se. Dámy a pánové, vyzývám k tomu, abyste zachovávali větší respekt k projednávaným bodům, k řečníkům, kteří zde mluví, ale také ke kolegyním a kolegům, kteří chtějí poslouchat. Dosáhli jsme hluku, kdy není možné pokračovat v řádném projednávání tohoto bodu. Prosím o ztišení. Děkuji vám.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo.
Zastupitelům obcí a krajů zaniká mandát po pravomocném odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Cílem předkládaného návrhu je dát si za cíl znemožnit výše popsaným jednáním poslance nebo senátora vedle deformace rozhodování občana-voliče ve volbách změnit poměr politických sil v komorách Parlamentu České republiky proti vůli občana-voliče, také též k posílení důvěry v politický systém a fungování parlamentní demokracie. Předkládaný návrh by měl vést ke změnám některých zákonů majících návaznost na zánik mandátu poslance nebo senátora.
Chtěl bych ještě uvést, že tento zákon jsem předkládal již v minulém volebním období, kdy se dostal do druhého čtení a sloužil jako podklad k širší diskusi nad rámec Ústavy a problémů s ní spojených v rámci ústavních problémů diskutovaných na půdě Poslanecké sněmovny. Byl bych velice rád za předkladatele, aby i k tomuto takto došlo a mohl tento návrh zákona být propuštěn do druhého čtení, aby se stal jedním z podnětů k diskusi v rámci například stálé komise pro Ústavu, k širším změnám, které by mohly vyřešit i tento palčivý problém, kterým je poznamenáno téměř každé volební období, kdy dochází k přechodu poslanců z jednotlivých politických klubů, politických stran či hnutí do jiných, či vytváření zcela nových politických uskupení, která se nekonstituují ve volbách a neúčastní se regulérní volební soutěže při volbách do obou komor parlamentu.
Jsme si i vědomi stanoviska vlády, které nepodpořilo tento návrh zákona. Nicméně si myslíme, že odůvodnění, které v těchto stanoviscích zaznělo s odkazem na příslušné články Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, se míjí trochu účinkem, protože jdou nad rámec výkladu těchto ustanovení.
Děkuji vám zatím za pozornost. ***