(11.00 hodin)
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Přesně to jsem chtěla říct, že bych tady v tomto případě upřednostnila prodloužení jenom na 80 dní. Myslím si, že ten rozdíl deseti dnů už nebude hrát tak významnou roli.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Já tomu rozumím. Nechtěl jsem napovídat, ale očekával jsem takové vyjádření, protože ani v závěrečném slově jste, paní zástupkyně navrhovatelů, nenamítla proti tomu návrhu.
Čili budeme hlasovat o prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů na celkem 80 dnů v rámci druhého čtení.
Rozhodneme v hlasování číslo 60, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 60 z přítomných 168 pro 159, proti nikdo. I tento návrh byl přijat.
Děkuji paní zástupkyni navrhovatelů, děkuji zpravodajce a konstatuji, že návrh byl přikázán výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu, dále byl přikázán stálé komisi pro rovné příležitosti a rodinu a lhůta k projednání byla rozšířena na 80 dnů. Tím končím bod číslo 19 a předám řízení schůze.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobré dopoledne. Nyní přistoupíme k projednávání dalšího návrhu. Jedná se o
20.
Návrh poslanců Dominika Feriho, Miroslava Kalouska, Heleny Langšádlové,
Markéty Pekarové Adamové, Karla Schwarzenberga, Františka Váchy
a Vlastimila Válka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 86/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 86/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Dominik Feri. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Velmi děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezký den a dovolte mi, abych uvedl sněmovní tisk 86, novelu zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Ve zkratce se dá říci, že se jedná o zrušení přísedících u okresních soudů v pracovních věcech.
Zákon o soudech a soudcích stanovuje, jakým způsobem jsou tyto věci projednávány, jak vypadá senát. Sestává z předsedy senátu, to znamená ze soudce profesionála, a ze dvou přísedících. OSŘ, to je ten zákon, který chceme novelizovat, pak specifikuje, v jakých případech se v rámci civilního řízení u okresních soudu jedná v senátu. Jsou to věci pracovní a dále jsou to věci, u kterých to stanoví zákon. Takový zákon bohužel, nebo naštěstí nemáme, a proto je rozhodování senátu v civilním řízení omezeno na pracovní věci, pracovněprávní věci, kterých je v úhrnu přibližně asi pět procent z celkové agendy. Tento záměr není nijak nový, zabývalo se jím Ministerstvo spravedlnosti už dlouhou dobu, v roce 2010, zároveň i toto Ministerstvo spravedlnosti si s myšlenkou zrušení přísedících pohrává, pohrávalo. Zmiňme třeba kapitolu z Bílé knihy justice z roku 2016, o které ale poměrně dlouhou dobu nebylo slyšet. Nevím, v jakém je to stadiu, a budu rád, když to zde přítomný ministr spravedlnosti Robert Pelikán posléze vyjasní a přiblíží.
V každém případě, a vychází z toho i právě ona Bílá kniha justice tohoto ministerstva, byly osloveny soudy, aby podaly nějaké stanovisko, aby poreferovaly o tom, jak fungují přísedící v rámci civilního řízení a jestli je to řešení funkční, nebo jestli to je naopak řešení už dávno přežité. Z připomínek, které došly, se dá vlastně nějakým způsobem dohromady dát těch pět nejčastějších záležitostí, které jsou s přísedícími a s rolí přísedících v civilním řízení spojeny. To je asi těch pět základních důvodů, proč chceme tento zákon změnit.
Tím prvním důvodem je, že o výkon funkce přísedícího není dlouhodobě zájem. Jestli jste se někdo účastnil takového řízení, víte, že přísedící jsou velmi často již v důchodovém věku. Pro vaši představu, z 5 600 přísedících, kteří v současné době působí na okresních a krajských soudech, jich 60 % je ve věku nad 60 let, dokonce významná část z nich je ve věku nad 70 let, což je maximální hranice výkonu funkce povolání soudce. To znamená, že to je dlouhodobý problém. Ostatně i proto ministerstvo naznalo, že je potřeba nějakým způsobem tento systém revidovat.
Dalším důvodem je, že řada přísedících k tomuto přistupuje poměrně velmi liknavě. Nepovažují svoji roli za nic zásadního. Přistupují k tomu velmi formálně, a co je větším problémem, je skutečnost, že se vůbec nedostavují občas bez omluvy k jednotlivým jednáním. Dokonce jsem zaznamenal případ kárného řízení, který vedl kárný senát Nejvyššího správního soudu, a týkalo se to toho, že mělo být nařízeno jednání v 16 hodin, ale bohužel nebyl přítomný žádný z přísedících, a v té situaci soudkyně zjevně asi v dobré víře rozeslala posléze rozsudky bez toho, aby byl podepsán protokol atd., bylo s tím poměrně dost nemilého a nešťastného. Takže to je poměrně zásadní problém. A je s tím spojený i problém kolize například. Byly s tím i zkušenosti u Ústavního soudu týkající se s právem na zákonného soudce podle Listiny, kdy se soudy občas snažily rozšířit ten seznam, nebo to neurčovaly rozvrhem práce, kde je přísedící. Takže to je druhá poznámka.
Třetí poznámka se týká účasti přísedících ve smyslu jejich aktivity u soudu. Jsou mnozí, kteří k tomu přistupují velmi zodpovědně, velmi aktivně a jsou si vědomi toho, že v rámci právě toho senátu dva mohou přehlasovat jednoho. To znamená, dva soudci z lidu, dva laici, dva přísedící mohou přehlasovat předsedu soudu. Takových případů je dost, řekněme odborně vzdělaných a schopných přísedících, ale není to vždycky pravidlem, většinou je ta role opravdu velmi pasivní.
A s tím souvisí až přespřílišná neodbornost. Přísedící nemá ze své podstaty být někdo, kdo má diplom z právnické fakulty. Má to být původní záměr, někdo, kdo jistým způsobem dodává takovou laickou spravedlnost, kdo odstraňuje soudcovskou hrubost, ale z těch případů, které se zaznamenaly, se ukazuje, že soudce, předseda senátu, musí mnohdy poučovat až nad míru ty přísedící a ti jsou vlastně pouze v jeho vleku.
Posledním důvodem, a už jsem to trošku naznačil předtím, je to, že soudce nemůže vydat žádné rozhodnutí. To znamená, nemůže žalobu odmítnout, nemůže vydat platební rozkaz, aniž by byli přítomni přísedící, a ve chvíli, když tam nesedí, když tam nejsou, tak se to řízení vleče. Ostatně, to je ten z těch hlavních důvodů. To znamená, v dílčích případech může toto odstranění podle nás přežitého ustanovení zrychlit soudní řízení.
Tolik v úvodu a těším se na rozpravu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Pavel Blažek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Myslím, že vše bylo řečeno. Vládní stanovisko asi odůvodní pan ministr Pelikán, předpokládám. Protože ten mladý muž, pokud byste ho nepoznali, tak to je pan ministr Pelikán, protože když už v té vládě není Bělobrádek, tak tam musí být aspoň holobrádek, jak vidím nový image.
Já myslím, že vládní stanovisko řekne pan ministr a za navrhovatele to bylo vyčerpávající. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji zpravodaji panu poslanci Pavlu Blažkovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu, kde mám dva přihlášené. A teď se musím zeptat pana předsedy Chvojky, zdali s přednostním právem, nebo řádně, protože je pan ministr Pelikán. Takže využijete svého přednostního práva před panem ministrem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se omlouvám panu ministrovi Pelikánovi, ale opravdu jsem se hlásil dřív než on. A myslím si, že zčásti, nebo z velké většiny budu říkat to, co on možná také bude říkat, takže mě pak může doplnit.
Já bych chtěl reagovat na ten návrh kolegy Feriho a dalších, který se týká toho, že se zruší funkce přísedících u soudu v pracovněprávních věcech. Já bych se chtěl přiznat k jedné věci. Z celého právního řádu a z celého právního systému mám nejradši právo pracovní. Mně vždycky přišlo, že to je právo, se kterým se člověk v reálném životě, mimo práva občanského samozřejmě, potýká nejvíce. ***