(11.10 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Většina z nás chodí a naši příbuzní chodí, nebo chodili, nebo budou chodit do zaměstnání, které je regulováno pracovním právem. Samozřejmě v rámci pracovněprávních vztahů dochází k různým sporům, ať už to máte neplatnost výpovědi z pracovního poměru, či nějaká žaloba, která se týká např. nevyplacení mzdy, těch sporů je hodně. A smysl tenkrát toho, proč jsou přísedící v řízení o pracovněprávních sporech ustaveni do rozhodování těchto sporů, je přece velmi jednoduchý. Je tady potřeba, aby byl zakotven laický prvek, který u jiných věcí zakotven být nemusí. A já si myslím, že je velmi dobře, že tam institut toho laického prvku je.
To, co říkal kolega Feri, s tím já naprosto souhlasím, že tam jsou jenom staří. Ale to neznamená, že je na tom něco špatného, že jsou ve funkci přísedících jenom staří lidé. Problém je, a možná na to by mohl odpovědět pan ministr, že přísedící jsou velmi chabě odměňováni. Tam je mizivá odměna za výkon této podle mě velmi důležité funkce a to je možná i problém, proč tam jsou jenom tito starší lidé, kteří jsou jinak na důchodu a v podstatě to mají jako koníček.
Chtěl bych říci, že navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut v prvním čtení. Já si myslím, že tak jak konstatovala vládní legislativa, že za prvé není koncepční, tzn. proč rušíme funkci přísedících u těch pracovněprávních sporů - říkáme, že jsou tam staří lidé, což si nemyslím, že je problém a že je to k ničemu, a zároveň je necháváme v těch trestních věcech. Takže to je nesystémovost, nelogika toho návrhu. A za druhé si myslím, že funkce přísedících v pracovněprávních sporech by bylo dobré zachovat, že je to dobrá věc. Přísedící podle mého názoru v pracovněprávních sporech mohou vnést do rozhodování soudů určitý vhled do reality. Soudce totiž - a to nemyslím nějak zle - po dvaceti letech sezení na soudu a souzení vůbec nemusí tušit, jaká je praxe v soukromých firmách, a to by mohli vědět právě ti přísedící. To je vlastně jejich hlavním smyslem, aby do soudního řízení vnesli svoji životní zkušenost.
Dámy a pánové, jak jsem říkal, navrhuji, aby byl návrh zamítnut, a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Registruji návrh na zamítnutí od pana poslance Chvojky. A nyní s přednostním právem pan ministr Robert Pelikán. Pardon, mám tady faktické poznámky. To se tedy omlouvám, ale tady mi naskočila faktická poznámka. Prosím, takže pan poslanec Feri a následně tady mám faktickou poznámku od pana poslance Františka Váchy.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr to pak jistě vyčerpávajícím způsobem odůvodní. Dovolím si zareagovat.
Naprosto souhlasím s panem předsedou Chvojkou, že je potřeba přísedící lépe ohodnotit. A když tento návrh projde, tak se rozšíří trochu prostor, protože okresní soudy spotřebují, nebo vyžadují největší množství přísedících, ty krajské, to už jsou drobné proti tomu. Když se tato agenda ubere, tak pak bude nutnost méně přísedících a třeba o to více se budou moct zvýšit odměny přísedících, které jsou opravdu tristní. Děkuji panu ministru Pelikánovi, že se snažil té nápravě nějakým způsobem prospět.
A ještě, jestli to stihnu tedy v čase, tak pracovněprávní vztahy vyvěrají, nebo jsou založeny vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. A je nutné zmínit, že naprostá většina přísedících jsou spíše zaměstnanci než zástupci zaměstnavatelů. Ostatně v rámci debat o zrušení přísedících na okresních soudech v civilu se mnohokrát poukazovalo na zahraniční úpravu, kdy je tam zástupce zaměstnavatelů a zástupce zaměstnanců. To nepovažuji za úplně šťastné z důvodu, že by to vytvářelo další zástupce zaměstnanců, další zástupce zaměstnavatelů a celé řízení by to jenom komplikovalo. Jsem spíše pro toto zrušení.
Vím, že ministerstvo něco chystá, vím, že se to připravuje. Ale v současné době, řekněme, politického kvasu si nemůžeme být vůbec jisti, kdo na Ministerstvu spravedlnosti bude sedět, jaké s tím bude mít záměry. Myslím si, že tento problém se bude dále a dále oddalovat. Takže proto tady předkládáme nějaký vhodný nosič, kterým se dá tato agenda vyřešit. Systémové mi to přijde, protože se to týká velmi konkrétní věci, ale zároveň to nijak neomezuje vládu v tom, aby řešila problematiku přísedících i třeba v rámci trestu. A když přijde nástupce pana ministra s nějakým konkrétním řešením, tak pak tento návrh může být samozřejmě posléze stažen. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další faktická poznámka, pan poslanec František Vácha. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se přihlásil ve chvíli, kdy pan kolega Chvojka řekl odměna. Pan ministr už se usmívá. Já ještě od paní ministryně Válkové jsem žádal, aby přísedícím byla - a teď neřeknu odměna, ale náhrada zvýšena. Od roku 1992 dostávali 22 korun za den, v roce 1996 se to zvýšilo na 150 korun na den. Od roku 1996 je denní náhrada 150 korun na den. Já pravidelně ročně interpeluji pana ministra, aby tato náhrada byla zvýšena. On možná o tom bude mluvit, že to není odměna, že to je čestná funkce a že těch 150 korun na den by mělo těmhle lidem stačit. Je vidět, že jim to nestačí, že lidí, kteří se do této funkce hlásí, je málo, že pak tam nechodí, protože se necítí dostatečně nahrazeni, nebo když nemohou být odměněni. A těch lidí je potom málo a soudům se těch přísedících nedostává. Takže tohle je jeden z důvodů, on to tu kolega Feri zmiňoval, jak těm soudům ulehčit, jak jim pomoci, jak zrychlit to řízení - tím, že v některých částech, a ministerstvo to zjevně připravuje. To byly i odpovědi, které jsem od pana ministra v posledních asi čtyřech letech dostával, že se připravuje, že na tom pracují, že to diskutují a že se připravuje nový zákon, že ti přísedící nebudou. Takže já jen upozorňuji, že to není odměna, že to je náhrada, je to 150 korun, je to nedůstojné. Tento návrh má pomoct tomu, aby se těm soudům ulehčilo. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Děkuji. Pane ministře, prosím, ještě posečkejte, protože mám ještě jednu faktickou poznámku a je to paní profesorka Helena Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já jsem byla tak nějak vyzvána, proto hovořím. Ano, je to pravda, obrátili jste se na mě, když jsem byla v pozici ministryně spravedlnosti. Já jsem měla připravenou reformu, která zahrnovala samozřejmě i tohle. Chtěli jsme zrušit tu soustavu vrchních soudů a udělat nalézací soudy a soudy, které by byly odvolací, čili soudní struktura by byla zjednodušená. V rámci této soudní reformy jsme skutečně systémově plánovali i zrušení těch přísedících, resp. jejich náhradu, nikoliv však laickým prvkem, ten bychom nechali jen v určitých výjimečných případech. U tohohle zákona mám proto problém zvednout ruku, protože je to opravdu určitý dílčí aspekt a k velké reformě to má hodně daleko. Takže jenom na vysvětlenou, proč se opět zdržím hlasování.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji paní profesorce a nyní tedy konečně pan ministr Robert Pelikán. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jsem se dočkal. (Celou dobu byl připraven a stál opodál řečniště.)
Dámy a pánové, vláda k tomu zaujala negativní stanovisko a já k tomu zaujímám negativní stanovisko. Velice vás prosím, abyste předtím, než začnete zvažovat rušení institutu přísedících, trochu přemýšleli o tom, k čemu ten institut vlastně máme. A to je úplně jiná totiž otázka, jestli dobře funguje. Protože pokud přece dospějeme k závěru, že ten institut ve své podstatě je dobrý a možná úplně dnes nenaplňuje svůj účel, tak je potřeba přemýšlet o tom, jak ho upravit, aby ten účel lépe naplňoval. A můžeme se bavit o zvýšení odměny, i když si myslím, že kdo tam nepřijde za 150 korun, tak tam asi nepřijde ani za 300, ale proč ne. Ale neměli bychom v tu chvíli ten institut rušit.
K čemu ten institut je dobrý. Já často slýchám v této sněmovně i v médiích od mnohých politiků nářky nad tím, že právo je nesrozumitelné, že se pořád mění, že je ho moc, že tomu nemůže nikdo rozumět, snad s výjimkou těch pošetilců, kteří to studují. A ona je to i pravda. Právo je složité. To, co je napsáno v zákoně, často neznamená to, co je tam napsáno, protože se právníci celý život učí s tím textem pracovat tak, aby našli jeho pravou podstatu. A v podstatě bez toho právnického vzdělání si téměř nelze pomoct. A ono to upřímně řečeno ani nijak zvlášť nevadí, protože tak jako si člověk zavolá instalatéra, když potřebuje opravit odpad, tak si holt zavolá právníka, když potřebuje něco v téhle oblasti.***